V souvislosti s letošním 65. výročím příchodu první žirafy do Zoo Praha jsem na sociálních sítích připomněl drobnou noticku, která původně vyšla v Národní politice roku 1937. Stalo se tak již sedmnáct let předtím, než po dlouhé cestě z Keni dorazila v roce 1954 na nádraží v Bubnech žirafa masajská pojmenovaná Lenka – první žirafa nejen v naší zoo, ale v československých zoologických zahradách vůbec. Autor podepsaný šifrou -ok- si v onom roce 1937 posteskl, že ačkoli jednání o koupi žirafy probíhalo již na podzim roku předchozího, Praha se jí hned tak nedočká. „Žirafy jsou velmi drahé,“ uvedl, „a rovněž stavba (ohrady) byla by nákladná“. Jak dnes víme, nemýlil se.


Připomenutím oné noticky jsem chtěl ilustrovat, nakolik komplikované bylo budování naší zoo. Navzdory svému úmyslu jsem však především vyprovokoval otázku, kolik stála žirafa tehdy a kolik stojí dnes. Neodpovídá se na ni úplně snadno, ale do toho.

Hledání v dobovém tisku mi postupně poskytlo představu, jaké byly ceny žiraf ve 30. letech minulého století. Velice vysoké. Nad žirafou se v cenících vesměs nacházeli už jenom hroch a nosorožec. Roku 1937 přišla žirafa „nezvyklá evropskému podnebí“ na 120 000 korun a žirafa „vychovaná v Evropě“ dokonce na 220 000 korun. Ve stejné době stála samice slona indického 60 000 korun. A ještě další srovnání: půllitr piva byl tehdy za korunu padesát.

To s dnešními cenami žiraf je to jiné. Někde se nadále obchodují (např. v Jihoafrické republice za ceny mezi 11 až 14 tisíci randů, tedy řádově desetitisíce korun), ale v prostředí seriózních zoo již dlouho nemají hodnotu vyjádřenou penězi. To se ostatně týká téměř všech druhů zvířat, která chovají zařízení sdružená v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Formálně sice i tato zvířata mají majitele, ale jejich přesuny mezi jednotlivými zoologickými zahradami probíhají bezplatně, u mnoha druhů – včetně žiraf – na základě doporučení příslušného evropského koordinátora. Ten svá doporučení vydává tak, aby byla v nejlepším zájmu celé populace chované členy EAZA.

Ale i kdybychom od této skutečnosti odhlédli, chov žiraf se v evropských zoologických zahradách již dlouho daří natolik, že jich spíše přebývá. Na rozdíl od vzdálenější minulosti tak není významným problémem chovu žiraf jejich pořizovací cena. Zato je neskonale náročnější (a dražší) vytvořit pro ně vhodné podmínky. Rozhodně nestačí jen tak nějaká ohrada a stísněné zimní ustájení jako kdysi. Ve středoevropských podmínkách je nutné mít chovné zařízení postavené za desítky milionů korun, a to pak provozovat. Kupříkladu náklady na dovoz kvalitní vojtěšky z Francie jsou pak v celkovém ročním rozpočtu na chov žiraf spíše okrajovou položkou. Časy se zkrátka hodně změnily.

Vyšlo v MF Dnes.