Jsem tak zděšen, tak znechucen z vražedně krvavých nájezdů Hamásu posledních dnů, které jen dokazují, že se neskloní před žádnou zrůdností, jako svého času tzv. islámský stát.

Bohužel sama Evropa teroristický Hamás dřív nikdy důsledně neodsoudila, a dokonce tam proudí naše peníze, což normální člověk nechápe. Údajně na podporu palestinského lidu. Jenže ten lid nedostane nic, protože všechno jde do zbraní. To přece musí vědět všichni. Vadí mi i to, že stále mluvíme o Hamásu jako o hnutí (hnutí je třeba i ANO), což eufemisticky zastírá jejich zločinnost.

To jsme se nikdy nepoučili, že jejich válečnictví chce dokázat arabskému světu, že Izrael je zranitelný a nyní se dokonce mohou pár dní cítit jako vítězové? Den agrese si ale vybrali dobře: šábes, svátky Simchat Tóra, 50. výročí jomkipurské války, dohoda se Saudy na spadnutí. Jen nechápu, že židovské tajné služby, které jsem vždy obdivoval, co vše dokázaly, takhle fatálně zklamaly. To přece muselo napadnout každého, že někdo někdy využije vnitřních rozporů židovského státu a zvlášť v souvislosti s výročími, svátky a sblížení se Saudy. A kdo jiný než Hamás nebo Hizballáh. Nechápu a nejsem sám. Občas mi při sledování zpráv z izraelských demonstrací z posledních měsíců naskočila myšlenka, že to je ta pravá doba přepadu, ale rychle jsem ji zahnal.

Jsem nesmírně a do slz rozechvěn, a určitě nejsem sám, protože k Izraeli mají mnozí z nás osobní i pokrevní vztahy a přátelské vztahy. Česká kotlina byla přece po staletí vždy kotlem míšení Čechů, Němců a Židů. A většina z nás ani netuší, jaké má procento židovské krve. Jsem hrdý na to, že jsme Izraeli pomohli v roce 1947-1949, aby nebyli zahnáni do moře, a doufám, že pomůžeme i nyní. Hamás je třeba konečně roznést na kopytech, ale šanovat civilní Palestince, i když jsem přesvědčen, že nebyl ani jeden, který by se neradoval nad ukrutnostmi a smrtí židovských civilistů včetně žen a dětí. Hrozba Hizballáhu je doufejme krocena prostřednictvím Teheránu možná samotným Putinem, jako oplátku za to, že Izrael nebyl příliš kritický vůči jeho invazi do Ukrajiny. Kdo ví, jak to opravdu na tom Blízkém Východě je?

Bohužel jsem už starý chromý dědek, moc toho již nesvedu, ale nejraději bych tam jel nějak pomoc. Je to sice směšné, ale nestydím se za to, a tak aspoň křičím do světa, podobně jako svého času jistý americký prezident v Berlíně v jiném kontextu, a i když jsem křesťan: Jsem Izraelec, jsem Žid.