Před řadou let jsme si jako kluci povídali tento fór: Jak se řekne zrušení zastávky na Flóře? Deflorace. Nu, nyní k ní dochází. Revitalizovat něco, co funguje a šlape jen proto, aby to bylo hezčí, je odůvodnitelné v době prosperity, a ne v době chudoby.

V době, kdy velké procento našich spoluobčanů má zatraceně dost hluboko do kapsy, a ještě bude mít víc. Jenže jsou zde masy jiných, tedy houští úředníků, jenž roste geometrickou řadou natruc neustálým prohlašováním vlád o jejich snižování. A ty přece nejen požírají prachy, ale musí úředničit, tzv. konat a plnit plány a není zaboha nikdo, kdo by toto zbůhdarma mrhání peněz zastavil. Nehledě na to, že malá domů se počítá, a tak soudy zas mají co dělat. A tak, kamkoliv se naše oko podívá, se kope a staví. Tedy revitalizují se objekty fungující, makající, o čemž svědčí v Praze neustále rozkopané tramvajové stanice, kde se sice dočkáme hezčí budky s hezčí hýbající se reklamou či digitalizačním jízdním řádem upozorňujícím na blížící se odjezdy PID. Jenže i ta stávající budka, sice ohmataná a ošoupaná, slouží proti dešti, o což v zásadě jde a klidně bude sloužit ještě pár let. A pak až bude líp, až nebude třeba mnohým z nás jezdit k teutonským či lešským sousedům a vykupovat jejich potraviny či jiné produkty a PHM, což 34 let po sametu považuji za ponižující, pak ať se vylepšuje i to fungující.

Nechci hořekovat za rozvrácené hospodářství, kdy jsme mezi dvěma válkami patřili k šestici nejlepších zemí světa (ta nostalgie už poněkud vyprchala), za což se zasloužili jak bolševici, tak bohužel i unijní předpisy nadržující těm původnějším unionistům. A nyní jsme v té naší unii prakticky poslední jak včetně bývalých Spojenců, tak včetně i států Osy, i když i přesto všechno jsem za to poslední místo rád. Lepší, než být v bývalé zapšklé a nesvobodné východní zóně. Nehledě na to, že se máme párkrát lépe než tehdy, ale jaksi dohnat je pořád nemůžeme. Soudruzi tehdy říkali dohnat a předehnat, ale to ještě všude hřměla Internacionála, takže sliby v tom dunění zanikly. Dneska sice už tak nehřmí, ale vyjde to nastejno.

Donekonečna se občas, ale opravdu jen někdy naše vlády baví a jednají o odlišných kvalitách (rozuměj horších) zejména potravin, které nám sem vozí řetězce v krabicích již předem označených s písmeny BG, H, CZ, RO, P. Nehledě na to, že za ještě vyšší ceny, než mají oni na západ od nás. Otevírali jsme jim s nadšením hranice, naivně se domnívající, jak nám pomůžou dosáhnout jejich úrovně a za pár let se mít jako oni. Nadbíhali jsme jim s upřednostňováním před našimi firmami, jak při získávání pozemků, tak s několikaletým odpouštěním daní. Jenže oni přijeli vydělávat, což je logické, a nyní oni diktují i naší vládě a ne naopak. A ta je bezmocná, je v jejich rukou, protože by zasahování do jejich cen a kvality prý bylo omezování podnikání a volného trhu. Navíc když jsme tak pitomí a kupujeme to, tak by přece byli hloupí, aby toho nevyužívali. Mají to holt dobře posichrované. A tak, jak ti volové 34 let po sametu kupujeme předražené věci, včetně třeba naší plzně, vlastně již japonské Asahi. Ta se u nich prodává prý za našich 16 Kč a u nás dvakrát tolik. Nehledě na minimálně 3x vyšší platy, takže tu plzeň mají vlastně za bůra. Tu si jaksi pan premiér do košíku nevzal. Je to jako s tou naší do nekonečna omílanou elektřinou, kterou lacino vyvezeme, abychom ji drahou nakoupili. A furt se nic neděje, prý proto, že tak to musí být. To je jak v Kocourkově.

A přes to všechno utrácíme milióny, ne za potřebné opravy metra či celé PID, ale jen za zkrásnění, což považuji za rozkrádání veřejných financí. Jednou se ty finance naplánovaly, tak se musí holt utratit, hájí se úředníci a vláda, i když jinde vláda bojuje s lékaři, učiteli a prakticky všemi o každou korunu. A tak budeme deflorovat či dejiřákovat (což se již stalo) vesele dál, ať to stojí, co to stojí.