Zítra pomůže ČSSD k vítězství ANO. A to úplně zbytečně
Zuřivě se debatuje, jestli Babišovi pomáhá role oběti a kroky premiéra. Přitom bez zájmu médií už v úterý pomůžou poslanci ČSSD výrazně k tomu, aby hnutí ANO neklesaly anebo dokonce stoupaly preference. Pomůžou i poslanci KSČM a možná i z ODS.
V úterý poslanci znovu hlasují o výjimkách ze zveřejňování smluv státu. Vypadá to jako technický detail, ale přitom se rozhoduje, jestli se skryje před zraky občanů zhruba 150 mld. veřejných peněz ročně. Třeba nedávno odhalené smlouvy pražského dopravního podniku, nebývalé výhodné pro externí právníky, nebo smlouvy paní Kleslové anebo veřejně vlastněných nemocnic nejen v Jižních Čechách.
ANO to prodá
Poslanci KSČM a velká část ČSSD jsou dlouhodobě pro tyto výjimky, a to i přes vlažně deklarovaný odpor premiéra. A i když je zákon o registru smluv původně iniciativa poslance z klubu TOP09/STAN Jana Farského, ANO se daří protikorupční reformy držet pod svojí značkou a novináři na to bohužel slyší. ANO může snadno hlasování prodat jako ukázku, jak ČSSD má co skrývat, zatímco oni bojují proti tomu „že všeci kradů“.
Co na plat, že realita je složitější. Nikdo si nevzpomene, že třeba první, kdo se kdysi pokusil zákon zarazit, byla tehdejší náměstkyně Adriana Krnáčová za ANO.
Pro politiky je sice zveřejňování smluv už na druhé koleji, ale téma korupce je přitom nejvyšší priorita voličů dle sociologických výzkumů CVVM. Přeskočila dokonce i uprchlíky.
Podle rychlého průzkumu na panelu od agentury Ipsos zveřejňování smluv státu připadá důležité 80% voličů a 70% považuje plošné výjimky za 150 mld. ročně za neopodstatněné. Paradoxně téma průhledného státu zajímá o trochu více voliče ODS, KSČM a KDU-ČSL než voliče ANO.
Výjimky nepomůžou, naopak uškodí
Co je ale na celé věci nejvíce komické? Výjimky, které poslanci KSČM a ČSSD nejvíce prosazovali, nejen že nejsou potřeba, ale navíc mohou městské a státní firmy opravdu poškodit. Podle analýzy právníku Parlamentního institutu (neplést s Parlamentními listy) totiž obsahují nejasnou právní definici. Tedy třeba dopravní podnik bude muset čekat dva tři roky na rozhodnutí soudu, aby věděl, zda jeho nezveřejněné smlouvy jsou anebo nejsou (ne)platné. Jak poslanci vysvětlí veřejným firmám, že jejich stomilionová smlouva na nové tramvaje je možná neplatná a možná ne? A jak vysvětlí voličům, že dávají laciné body preferencím ANO?
V úterý poslanci znovu hlasují o výjimkách ze zveřejňování smluv státu. Vypadá to jako technický detail, ale přitom se rozhoduje, jestli se skryje před zraky občanů zhruba 150 mld. veřejných peněz ročně. Třeba nedávno odhalené smlouvy pražského dopravního podniku, nebývalé výhodné pro externí právníky, nebo smlouvy paní Kleslové anebo veřejně vlastněných nemocnic nejen v Jižních Čechách.
ANO to prodá
Poslanci KSČM a velká část ČSSD jsou dlouhodobě pro tyto výjimky, a to i přes vlažně deklarovaný odpor premiéra. A i když je zákon o registru smluv původně iniciativa poslance z klubu TOP09/STAN Jana Farského, ANO se daří protikorupční reformy držet pod svojí značkou a novináři na to bohužel slyší. ANO může snadno hlasování prodat jako ukázku, jak ČSSD má co skrývat, zatímco oni bojují proti tomu „že všeci kradů“.
Co na plat, že realita je složitější. Nikdo si nevzpomene, že třeba první, kdo se kdysi pokusil zákon zarazit, byla tehdejší náměstkyně Adriana Krnáčová za ANO.
Pro politiky je sice zveřejňování smluv už na druhé koleji, ale téma korupce je přitom nejvyšší priorita voličů dle sociologických výzkumů CVVM. Přeskočila dokonce i uprchlíky.
Podle rychlého průzkumu na panelu od agentury Ipsos zveřejňování smluv státu připadá důležité 80% voličů a 70% považuje plošné výjimky za 150 mld. ročně za neopodstatněné. Paradoxně téma průhledného státu zajímá o trochu více voliče ODS, KSČM a KDU-ČSL než voliče ANO.
Výjimky nepomůžou, naopak uškodí
Co je ale na celé věci nejvíce komické? Výjimky, které poslanci KSČM a ČSSD nejvíce prosazovali, nejen že nejsou potřeba, ale navíc mohou městské a státní firmy opravdu poškodit. Podle analýzy právníku Parlamentního institutu (neplést s Parlamentními listy) totiž obsahují nejasnou právní definici. Tedy třeba dopravní podnik bude muset čekat dva tři roky na rozhodnutí soudu, aby věděl, zda jeho nezveřejněné smlouvy jsou anebo nejsou (ne)platné. Jak poslanci vysvětlí veřejným firmám, že jejich stomilionová smlouva na nové tramvaje je možná neplatná a možná ne? A jak vysvětlí voličům, že dávají laciné body preferencím ANO?