Národní podnik Budvar před projednáváním výjimek z registru smluv opět volá: Museli jsme odtajnit naše know-how. Zveřejnil přitom ve smlouvách informace, které zveřejňovat vůbec nemusí.

Možná se vám to už někdy také stalo. Odeslali jste smsku někomu, komu jste vůbec nechtěli. Leckdy dokonce takovou, kterou dotyčný raději vůbec neměl dostat. Co se s tím dá dělat? Mlčet a omluvit se? Anebo to svést na nefungující přístroj, který vás zradil a měl by proto jít do opravy.
Trochu podobně se v těchto dnech chová ekonomický ředitel národního podniku Budvar Petr Žáček, který je do výběru nového ředitele dočasně pověřený jeho řízením. Pro MF DNES uvedl, že zveřejněním smluv v Registru smluv podniku vznikají ztráty, které jsou těžko vyčíslitelné. Jako příklad uvedl, že pivovar kvůli zveřejňování smluv musel odkrýt svůj plán na posílení pozice na Balkáně. Ze smluv se dalo vyčíst, že Budvar objednal sklo do restaurací v tomto regionu. Pro běžného smrtelníka je to informace bez užitku, pro konkurenci odtajnění strategie, kterou dle ředitele Žáčka prý mohou ostatní hráči na trhu snadno zhatit.

Prostě nám to uteklo

Prozkoumali jsme tedy zveřejněné smlouvy Budvaru, které se týkají sklenic a skla. Ukázalo se, že z osmnácti, které se podařilo najít, obsahuje údaj, jenž identifikuje region dodání, pouze pět z nich. Tyto objednávky mají zeměpisný údaj uvedený ve vlastní kolonce „poznámka“ nebo „název“, v jednom případě Chorvatsko, dvakrát Srbsko, jednou Vietnam, jednou Slovensko. To ale vůbec nejsou kolonky a údaje, které je třeba při zveřejnění smlouvy v registru vyplňovat, natož povinně! Tyto údaje tedy ve smlouvě zveřejněné v registru vůbec nemusejí být! Pivovar je jednoznačně může chránit jako obchodní tajemství. Zákon by neporušil, smlouva by řádně platila. Názvy zemí nemusely být zmíněné dokonce ani v originálu objednávky, protože dodavateli je jedno, kde se sklenice použijí.

…ale je to vaše chyba!

Proč Budvar sám od sebe zveřejnil v registru smluv, kde chce objednané sklenice použít, aniž by musel, není jasné. Chyba se stát může, od jeho vedení je však dost nefér a vůči senátorům, na něž se kvůli projednání v Senátu obrací, mystifikující, když zveřejnění tohoto údaje přičítá zákonu o registru smluv. Od července 2016, kdy začal registr fungovat, objednal Budvar sklo a sklenice asi dvacetkrát (alespoň podle nalezených smluv), v celkovém objemu přes 260 tisíc kusů. Z nich směřovalo na Balkán asi jen 42 tisíc. Pokud by to Budvar sám neuvedl, nikdo z konkurence nemohl identifikovat, zda a která z objednávek jde jakým směrem.

Budvar přitom uzavírá i mnohem zajímavější smlouvy, než o sklenicích. Třeba ty sponzorské. Připomeňme si sponzorský dar pivovaru firmě Czech Teleaxis podnikatele Petera Kovarčíka, přítele exprezidenta Václava Klause. Média tehdy zajímalo, kolik peněz Budvar vydal na uspořádání mezinárodní konference, na níž vystoupil premiér Petr Nečas. Budvar se jasné odpovědi vyhnul. I z tohoto důvodu by Budvar ani jemu podobné podniky vlastněné státem neměly kompletně zmizet z registru smluv. Odpovědi na podobné otázky se dozvíme na jedno kliknutí a ne po několika soudních stáních.

Rohlík? Ne, děkuji

Namísto tohoto příkladu, který se vůbec nemusel stát, by si tedy zástupci Budvaru měli připravit nové odpovědi na případný dotaz senátorů: „Ukažte nám, jak konkrétně vás zveřejňování smluv poškozuje.“ Ďábel může často ležet v detailu, přesto věříme, že senátoři a senátorky se nenechají jen tak snadno opít rohlíkem – ani lahodným Budvarem.