Obecní firmy zveřejňování jejich smluv nijak nediskriminuje a v zákoně o registru smluv by proto měly zůstat.

Názor Svazu měst a obcí ČR (Deník, 28.4.2017) je emotivní a nepřesný hned z několika hledisek. Nepravdivě podsouvá rovnítko, že zveřejňování smluv znamená ohrožení konkurenceschopnosti. Není to pravda hned dvakrát: ve smlouvách lze již dnes chránit a začernit vše, co je konkurenčně významné. A velká většina obecních firem navíc ve skutečnosti v žádné citelnější konkurenci není. Je jen několik málo takových, například pivovary či některé hotely. Výkřik o další vlně privatizace obecních společností je proto mimo mísu. Právě obecní firmy jsou mnohem odolnější proti násilnému převzetí, třeba snížením hodnoty firmy. Zprivatizovat je mohou jen samy obce, pokud nejsou efektivní. Zatím ale žádná obec neukázala fakta o problému s konkurenceschopností kvůli zveřejněným smlouvám. Je to sněžný muž yetti – všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl.
Za omyl považuji i rozpor s Listinou základních práv a svobod. Mluvíme výhradně o veřejných prostředcích, které oprávněně mohou být podrobeny jiným povinnostem, než soukromý majetek. Transparentností není obsah a ochrana tohoto veřejného majetku dotčena, jak zakazuje článek 11 Listiny základních práv a svobod. A co se týče výjimky pro Budvar, je to jediný národní podnik v zemi, což má dalekosáhlý dopad do problematiky ochrany jeho obchodní značky. Žádný jiný pivovar ani obecní nebo státní firma nejsou vystaveny tak extrémnímu souboji o značku v těžké konkurenci. I zde tedy lze z hlediska Listiny odchylku regulace odůvodnit.

Ani náročné, ani již zajištěné

Nepravdou je také tvrzení, že stávající právní předpisy dostatečně zajišťují, že se s veřejnými prostředky nakládá transparentně. Dennodenně naopak vyskakují případy smluv s podivným obsahem, jako například utajená smlouva pražského Dopravního podniku na vymáhání pokut od černých pasažérů, obsahující „mimořádné cenové podmínky“ pro vymahače.
Nepřesvědčivé je také tvrzení, že zveřejňování dokumentů je časově velmi náročné a klade vysoké požadavky na kvalifikaci lidí. Z diskusí a seminářů spíše plyne, že při rozumném postupu a ofenzivním zveřejňování (v nejistotě raději zveřejním) jde o podobnou zátěž, jako odeslání zpráv datovou schránkou. Pokud si úřad zbytečně nekomplikuje situaci tištěním na papír, následným skenováním a opětovným doplněním textové vrstvy pomocí OCR programu, pak o větší zátěž nejde a zvládne je pracovník, který předtím řešil rozsah ochrany údajů podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

S maskou se nebojíme

Svaz měst a obcí ve skutečnosti tedy neřeší Budvar ani nerovnost před Listinou, ale prostě chce, aby z veřejného pohledu na smlouvy přes registr smluv zcela zmizely obecní firmy. Spolu se státními by to znamenalo skrytí asi 140 miliard veřejných prostředků. Svaz je tak spíš maskou na tváři části starostů, kteří by některé věci svým voličům do očí neřekli, ale přes společnou organizaci si to dovolí. Voliči ale nejsou hloupí – 80 procent z nich podle průzkumu veřejného mínění jasně odmítá, aby jejich peníze, zamaskované v pláštíku eseróček nebo akciovek měst a obcí, sloužily zájmům aktuálního vedení bez veřejné kontroly.

Jestli někdo zpochybňuje, že veřejné prostředky převlečené do těchto firem lze nějak rozumně ze strany občanů nejen kontrolovat, ale vůbec pochopit a zmapovat, ať to zkusí ve své obci a požádá takovou firmu o citlivější smlouvu. Jestli ji dostane do 15 dnů, jak stanoví zákon, zvu ho na pivo – na strakonického Dudáka. Za svý.