Co se děje v Jihočínském moři?

14. 07. 2016 | 08:11
Přečteno 6294 krát
Dění v Jihočínském moři je příznakem čínského expanzionismu. Rozhodnutí Stálého rozhodčího soudu v Haagu vyhovělo filipínské stížnosti a čínské aktivity v Jihočínském moři označilo za nezákonné. ČLR se jím nehodlá řídit.

Na základě Úmluvy OSN o mořském právu Stálý rozhodčí soud (PCA) v Haagu 12. července rozhodl v neprospěch Číny a vyhověl stížnosti Filipín ve sporu o oblasti v Jihočínském moři. Podle rozhodnutí soudu obsaženém ve spise o rozsahu úctyhodných 497 stran, Čína způsobila nenapravitelné ekologické škody na Spratlyových ostrovech, na které nemá žádný historický nárok, a porušuje zde svrchovaná práva Filipín. Ministerstvo zahraničních věcí ČLR vydalo prohlášení, v němž „slavnostně prohlašuje, že rozhodnutí Haagského soudu je nezákonné a neplatné, Čína je odmítá a nebude se jím řídit“. Vymahatelnost rozhodnutí je velmi malá, protože v jediném orgánu, který má v této věci dostatečnou autoritu, Radě bezpečnosti OSN, zasedá ČLR s právem veta.

Sporné území má rozlohu 2 100 000 km2 a zabírá téměř celé Jihočínské moře s velkým množstvím ostrovů, či spíše ostrůvků, skalních a korálových útesů a písčin, z nichž mnohé jsou část roku pod vodou. Nejznámější jsou Spratlyovy (čín. Nan-ša, viet. Truong sa, filipínsky Kapuluan ng Kalayaan, malajsky Kepulauan Spratly) a Paracelské (čín. Si-ša, viet. Hoang Sa) ostrovy. Oblast byla po staletí z větší části neobydlená, pouze tudy proplouvaly rybářské a obchodní lodě. Ve 20. století připadla do sféry francouzského koloniálního vlivu, po vypuknutí 2. světové války ji ovládli Japonci, kteří zde jako první vybudovali vojenskou základnu. ČLR vymezuje území, na které si činí nárok, tzv. devítibodovou linií kterou dva roky po porážce Japonska, které se svých nároků muselo vzdát, v roce 1947 stanovila Čankajškova vláda za souhlasu Spojenců.

Po válce nicméně části ostrovů v této rozlehlé oblasti nárokoval i Vietnam, Malajsie, Brunei a Filipíny. Argumenty jsou různé – v případě Vietnamu především historické vietnamské osídlení na některých ostrovech, v případě Filipín zase jen blízkost některých ostrovů k Filipínskému území – pouhých 200 km, a značná vzdálenost od území čínského – až 2000 km. Po vítězství Rudé armády, kdy se zbytky Čankajškových vojsk a politických představitelů poražené Čínské republiky uchýlily na Taiwan, Čínská republika na Taiwanu vznášela nárok na celé území proti nárokům ČLR. Nedávno zvolená taiwanská prezidentka Tsai Ing-wen se však v reakci na projednávanou stížnost Filipín vyjádřila v tom smyslu, že Taiwan se rozhodnutí Haagského soudu podřídí, ať bude jakékoliv.

ČLR argumentuje historickými nároky na toto území sahajícími až do doby vlády císaře Wu-tiho za dynastie Chan v 1. století př. n. l. Tento argument je přirozeně velmi vratký, zmínky v dobových historických pramenech o oblasti Nan-chaj, jak se dnes oblast Jihočínského moře nazývá, jsou vágní a nejspíš toto jméno označovalo pouze region na jižním okraji pevninské Číny. Na některých ostrovech (podobně jako po celé JV Asii) se po staletí usazovali čínští kupci, aniž by sem zasahovala čínská státní správa. Čínský stát se kromě toho až na výjimky k mořeplavectví stavěl odmítavě a tento druh expanze ho ve starších dobách nezajímal. Od 70. let se Čína snažila sporadicky prosazovat své nároky silou a odehrály se zde drobné potyčky mezi čínskými a vietnamskými vojáky.

Vedle toho Čína od 80. let soustavně pracuje na tom, aby zde upevnila svou přítomnost a na tomto základě legalizovala své nároky. Jako příklad lze uvést Fiery Cross Reef (čín. Jung-šu-ťiao, filipínsky Kagitingan Reef) ve Spratlyho ostrovech, kde ČLR dosáhla toho, že v r. 1988 dostala mandát UNESCO vybudovat zde mezinárodní základnu pro měření měnící se výšky hladiny světových oceánů (Global Sea Level Observing System). Později se ukázalo, že při tomto rozhodnutí si nikdo neuvědomil, že ostrov je sporným územím. Od té doby Číňané bez větší publicity rozlohu ostrůvku ztrojnásobili, vybudovali zde vojenskou základnu s přistávací rampou pro vojenská letadla, přístavem pro velké námořní lodě a stálou posádkou čítající přes dvě stě mužů a žen. Počátkem června se v čínských médiích objevila krátká reportáž s názvem „Na ostrovech v Jihočínském moři se zvyšuje tempo jejich hospodářského využití“. V reportáži je popsáno, jak pod čínskou správou ostrov vzkvétá, je zde moderní obytná čtvrť, včetně nedávno dokončené nemocnice vyhovující nejvyšším standardům, a rozvinutá infrastruktura. Potřebám „civilních a vojenských“ obyvatel slouží také farma ekologického zemědělství a drůbežárna s chovem slepic a kachen.

V roce 1994 navzdory protestům Filipín začala další výstavba na Mischief Reef (Mej-ťi-ťiao). Tento korálový útes podle Úmluvy OSN o mořském právu ležící uvnitř výlučné ekonomické zóny Filipín byl původně část roku pod vodou, tj. ani neměl status ostrova, a nemohl na něj tudíž být vznášen žádný územní nárok. ČLR zde postupně vybudovala umělý ostrov o rozloze 5 km čtverečních. Území není přístupné a neví se přesně, co se tam děje, podle leteckých snímků pozorovatelé nicméně soudí, že se zde opět buduje velká vojenská základna. Ve výstavbě nebo i dokončené jsou i další projekty umělých ostrovů ve sporném území (podrobná informace je na stránkách hongkongských novin South China Morníng Post).

Po nástupu Si Ťin-pchinga k moci čínské snahy obsazovat a zvětšovat korálové útesy v Jihočínském moři získávají na intenzitě a jsou stále víc ostentativní, pravděpodobně i proto, aby Čína demonstrovala svůj nesouhlas s jednáním Haagského soudního dvora. Počátkem května letošního roku se vydala na koncertní turné na již zmíněný Fiery Cross Reef hvězda Armádního uměleckého souboru ČLR, zpěvačka Sung Cu-jing s hudebním a tanečním souborem, aby tam podle slov čínského tisku „posílila bojového ducha vojáků a důstojníků“.

V našich médiích se jako důvod čínského zájmu o toto území uvádí především potenciální přítomnost ropy pod mořským dnem a bohaté zásoby ryb. Méně se hovoří o tom, že pro Čínu, která se v současné době profiluje jako hlavní soupeř Spojených států, má tato oblast také velký strategický význam. V souvislosti s územními nároky v Jihočínském moři se v čínských médiích rozvíjí nacionalistická rétorika, kterou čínské vedení podporuje s cílem odvést pozornost od domácích problémů a sjednotit národ v době erodující legitimity komunistické strany. Běžná jsou prohlášení typu „nikomu nedáme ani píď naší posvátné půdy“, která berou lidi za srdce, jakkoliv ve vztahu k donedávna neobydleným korálovým útesům stovky a tisíce kilometrů od hranic Číny pro nezúčastněného pozorovatele působí směšně. Dokládají to, v tomto případě necenzurované, komentáře k internetovým zprávám volající po obraně posvátného území, třeba i za cenu války. Například pod zprávu o rozhodnutí Haagského soudu jeden čtenář napsal: „Jen tvrdě na ně, zkurvysyny, i kdyby ekonomika měla přibrzdit, ukážeme jim, že my Číňani jsme tvrdý nátury.“ Jistě, podobná vyjádření jsou extrémní, jako příklad nálady, kterou probouzí nacionalistická propaganda by však měly být varováním, a to hlavně pro čínské vedení.

DeníkReferendum 13. 7. 2016

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy