Dánsko spoléhá na silné obce - a na propojení školy, sociálky a policie
Poznámky z pracovní cesty do Dánska, 11.-14.11.2019. Navštívili jsme jako delegace z Výboru pro sociální politiku předsedkyni téhož orgánu v dánském parlamentu, paní Kirsten Normann Andersen, těžiště návštěvy ale spočívalo v nabitých prezentacích k fungování Úřadu práce, podpory v nezaměstnanosti a hledání zaměstnání, či ke spolupráci školy, sociálky a policie. Největší zážitek byla návštěva sídliště Gellerup ve městě Aarhus - postupně rekonstruují či nově staví tisíce bytů a mění horší lokalitu v nejlepší bydlení ve městě. Politickou shodu sjednali před dvanácti lety a od té doby na tom třicet let trvajícím plánu pracují.
Mohl by to být velmi dlouhý report - zkusím vypíchnout, co mi přišlo klíčové, a doprovodit fotkami.
Nejvíc mě zaujala očividná dovednost spolupracovat napříč různými úřady a typy aktérů (SSP - škola, sociálka, policie, Jobcenter - úřady práce se zaměstnavateli a obcemi) - názorně jsme to viděli v propojenosti lidí při prezentacích, jak se znali, navazovali na sebe a reagovali.
Vedle toho si odvážím poznatek, že v Dánsku jsou za zdravotnictví, sociální služby i školství zodpovědné silné obce: dostávají dle slov Dánů ½ státního rozpočtu! Ve městě Aarhus s námi celý půlden strávil starosta Jacob Bundsgaard - říkal nám, že je poměrně čerstvě i představitelem dánského svazu měst a obcí.
Díky velkému rozpočtu mají obce i velkou zodpovědnost: je na nich, aby se věnovaly sledování výsledků různých opatření, i třeba na Úřadech práce, v Dánsku zvaných Job center: dávky se totiž platí z rozpočtu obce, takže při zachování jistých zákonných mantinelů je na obcích, jaké kombinace podpory i ve věcech bydlení a sociální péče zajistí. Zjistili, že nefungují kurzy dánštiny ani kurzy na otevření vlastní živnosti: naopak nesmírně efektivní je zprostředkovávat přímo pracovní místa ve firmách.
Dalším tématem byl význam prevence: specificky jsme se věnovali oblasti spjaté s mládeží.
- V Aarhusu si přesně měří pokles trestné činnosti mladistvých
- věnují se zapojení dobrovolníků (např. fotbalových trenérů či vedoucích ve skautu) - třeba v prevenci radikalizace
- nabízejí volnočasové pasy na vstup na kroužky pro děti z chudších rodin - typicky ze sídliště Gellerup
- a mají i tzv. rodinné školy v případech, kdy je třeba pracovat i s rodiči: ti pak spolu s dítětem 2x týdně docházejí do Familienskole, a zbylé 3 dny dítě chodí do své původní školy.
Veřejná správa dává peníze na to, co považuje za žádoucí činnosti - třeba i na podporu osamostatnění studentů (aby nezůstávali v mama hotelu, ale zvládli se v 18 začít starat sami o sebe), vůbec celkově na vzdělávání prý jde 30 % rozpočtu a vzdělává se (pravidelně) i celá třetina zaměstnanců. Podobně je zajištěná vysoká kvalita služeb pro malé děti: školky mají pro děti ve věku 0-3let jen 3 děti na vychovatele, ve věku 3-6 let: 6 dětí ve skupině. Nebo v odůvodněných případech doplácejí peníze k částečným úvazkům, aby lidé zvládli platit nájem (jakási obdoba našich příspěvků na bydlení).
Klíčem k úspěchu (dlouhodobě nezaměstnané počítají na jednotky tisíc osob) je vzdělávání - i úřady práce umožňují:
- rychle získat výuční list
- dodělat si ZŠ
- a dbají na to, jak efektivně propojit vzdělávání a sociální oblast (včetně bydlení).
O metodice Úřadů práce jsem referovala i na svém Twitteru.
Nejvíc fascinující pak pro mě byla bytová družstva jako základ obecního dostupného bydlení. Řídí je družstevní samospráva, ve spolupráci s obcemi však financují další výstavbu a spravují 600 tisíc bytů v celém Dánsku. Je to pro mě povzbuzení pracovat na návrhu legislativní úpravy ve vztahu k obecní podpoře v bydlení (dnes ji upravuje v zákoně jediná půlvěta).
Závěrem: jsem ráda, že si spoustu inspirace neodvážím jenom já. Byli jsme na výjezdu celkem čtyři, a perfektně ho připravili lidé z české ambasády, kterým prezentace a návštěvy lokalit také přišly mimořádně zajímavé. Současně je jasné, že nikde na světě nefunguje všechno perfektně: viz foto - první poslanec dánského parlamentu na vozíčku byl naštěstí zvolen až rok poté, co dodělali bezbariérové úpravy.
PS: Občasníky o mé práci lze odebírat i do emailu - stejně jako z jiných oblastí, v přehledu zde.
Dánsko, listopad 2019
Mohl by to být velmi dlouhý report - zkusím vypíchnout, co mi přišlo klíčové, a doprovodit fotkami.
Nejvíc mě zaujala očividná dovednost spolupracovat napříč různými úřady a typy aktérů (SSP - škola, sociálka, policie, Jobcenter - úřady práce se zaměstnavateli a obcemi) - názorně jsme to viděli v propojenosti lidí při prezentacích, jak se znali, navazovali na sebe a reagovali.
Takto vypadá Aarhuský model spolupráce u rizikové mládeže - SSP.
Vedle toho si odvážím poznatek, že v Dánsku jsou za zdravotnictví, sociální služby i školství zodpovědné silné obce: dostávají dle slov Dánů ½ státního rozpočtu! Ve městě Aarhus s námi celý půlden strávil starosta Jacob Bundsgaard - říkal nám, že je poměrně čerstvě i představitelem dánského svazu měst a obcí.
Se starostou Aarhusu Jacobem Bundsgaardem na vršku moderní radnice fungující velmi komunitně, ať už jdete na kávu nebo si potřebujete pronajmout místnost - můžete!
Díky velkému rozpočtu mají obce i velkou zodpovědnost: je na nich, aby se věnovaly sledování výsledků různých opatření, i třeba na Úřadech práce, v Dánsku zvaných Job center: dávky se totiž platí z rozpočtu obce, takže při zachování jistých zákonných mantinelů je na obcích, jaké kombinace podpory i ve věcech bydlení a sociální péče zajistí. Zjistili, že nefungují kurzy dánštiny ani kurzy na otevření vlastní živnosti: naopak nesmírně efektivní je zprostředkovávat přímo pracovní místa ve firmách.
Vysoká podpora v nezaměstnanosti vyrovnává snadné podmínky pro rozvázání pracovního poměru.
Dalším tématem byl význam prevence: specificky jsme se věnovali oblasti spjaté s mládeží.
- V Aarhusu si přesně měří pokles trestné činnosti mladistvých
- věnují se zapojení dobrovolníků (např. fotbalových trenérů či vedoucích ve skautu) - třeba v prevenci radikalizace
- nabízejí volnočasové pasy na vstup na kroužky pro děti z chudších rodin - typicky ze sídliště Gellerup
- a mají i tzv. rodinné školy v případech, kdy je třeba pracovat i s rodiči: ti pak spolu s dítětem 2x týdně docházejí do Familienskole, a zbylé 3 dny dítě chodí do své původní školy.
Takto vypadá lokalita Gellerup - pro nás běžné sídliště, pro Aarhus místo, které postupně, v průběhu 30 let přeměňují i ve spolupráci s bytovými družstvy na nejatraktivnější lokalitu ve městě. Problém tu bývala například kriminalita mládeže.
Veřejná správa dává peníze na to, co považuje za žádoucí činnosti - třeba i na podporu osamostatnění studentů (aby nezůstávali v mama hotelu, ale zvládli se v 18 začít starat sami o sebe), vůbec celkově na vzdělávání prý jde 30 % rozpočtu a vzdělává se (pravidelně) i celá třetina zaměstnanců. Podobně je zajištěná vysoká kvalita služeb pro malé děti: školky mají pro děti ve věku 0-3let jen 3 děti na vychovatele, ve věku 3-6 let: 6 dětí ve skupině. Nebo v odůvodněných případech doplácejí peníze k částečným úvazkům, aby lidé zvládli platit nájem (jakási obdoba našich příspěvků na bydlení).
O těchto politikách rozhoduje dánský parlament, kde jsme se byli také podívat.
Klíčem k úspěchu (dlouhodobě nezaměstnané počítají na jednotky tisíc osob) je vzdělávání - i úřady práce umožňují:
- rychle získat výuční list
- dodělat si ZŠ
- a dbají na to, jak efektivně propojit vzdělávání a sociální oblast (včetně bydlení).
O metodice Úřadů práce jsem referovala i na svém Twitteru.
O tom jsme mluvili i s předsedkyní výboru sociálního v Kodani a její opoziční kolegyní.
Nejvíc fascinující pak pro mě byla bytová družstva jako základ obecního dostupného bydlení. Řídí je družstevní samospráva, ve spolupráci s obcemi však financují další výstavbu a spravují 600 tisíc bytů v celém Dánsku. Je to pro mě povzbuzení pracovat na návrhu legislativní úpravy ve vztahu k obecní podpoře v bydlení (dnes ji upravuje v zákoně jediná půlvěta).
Závěrem: jsem ráda, že si spoustu inspirace neodvážím jenom já. Byli jsme na výjezdu celkem čtyři, a perfektně ho připravili lidé z české ambasády, kterým prezentace a návštěvy lokalit také přišly mimořádně zajímavé. Současně je jasné, že nikde na světě nefunguje všechno perfektně: viz foto - první poslanec dánského parlamentu na vozíčku byl naštěstí zvolen až rok poté, co dodělali bezbariérové úpravy.
Náhodou jsme při rychlé exkurzi po budově ze začátku 20. století zažili běžný mediální cvrkot. Nebyl to špatný pocit, že se mě ještě další dva dny netýká a mohu se jenom vzdělávat :-) .
PS: Občasníky o mé práci lze odebírat i do emailu - stejně jako z jiných oblastí, v přehledu zde.