K bydlení se tento čtvrtek 14.6. koná mimořádná schůze Sněmovny. Ceny stoupají, dostupnost bydlení klesá. Podmínky ve vyloučených lokalitách, ve zcela zchudlých vesnicích, na sídlištích a ubytovnách na severu Čech, Moravy, ve středních Čechách, jsou otřesné. Občas někdo přijde s nápadem, jak problémy vyřešit “jednou provždy”, a vystěhuje lidi do kontejnerové ubytovny, do jiné vesnice, anebo zavede tzv. bezdoplatkovou zónu - klidně v celém Kladně a úplně aktuálně v Ústí nad Labem. Samy obce přitom přiznávají, že prostřednictvím těchto opatření hlavně volají o pomoc. Reálně totiž situace v bydlení už řadu let zůstává zakonzervovaná, nebo se spíš zhoršuje.



Jak to chce řešit vláda aneb ubytovnou olej do ohně nepřilévej
Ministerstvo pro místní rozvoj v aktuálním věcném záměru zákona o sociálním bydlení plánuje zajištění sociálních bytů a výstavbu “sociálních domovů”. Obavu, že se bude jednat jen o jinak pojmenované ubytovny, posiluje i - ex-post dementovaný - plán na neustále přítomnou ostrahu. Dosud dostupné návrhy ani nezmiňují třeba možnost zapojit soukromé investory - jinde ve světě určité procento výstavby jde na sociální účely (resp. je v něm nižší nájem). Odkud na celý plán výstavby vzít peníze se ptá i Ministerstvo financí.
Aby měly investice dlouhodobě smysl, je kromě standardních bytových jednotek, z nichž se musí skládat i “sociální činžáky” omezené maximálně na 12 bytů, také potřeba zajistit související sociální a komunitní práci.

Co na to Piráti, aneb jeden zákon vše nevyřeší
Nerozporujeme, že zákon o sociálním bydlení je potřeba. Sám o sobě však nestačí, je potřeba upravit řadu souvisejících předpisů. A to koordinovaně, ve shodě různých ministerstev (zejména MPSV, MMR, MF). Jelikož právě to, zdá se, vázne, ptala jsem se příslušných ministrů i pana premiéra (viz poslední interpelace).
Zároveň nesmí zůstat jen u řešení nouzových a krizových situací. Klíčové je, aby se lidé do podobných situací vůbec nedostávali. To jde ovšem těžko, když ceny bytů v naší republice závratně rostou - za poslední dva roky u nových bytů o 25 %, u pražských bytů jsme někde na 80 tisících na m2. Čím to? Nestaví se. Sáhodlouhá územní a stavební řízení jsou nejspíš podepsána pod tím, že třeba v Praze se počet nově postavených bytů meziročně snížil víc jak o tisícovku (ze 6,6 tisíc v roce 2016 na 5,5 v roce 2017), přičemž lépe nevychází ani prognózy na letošek.

Jak z toho ven?
Systematicky a dlouhodobě. Problémy se kupí několik desetiletí, nevyřešíme je mávnutím kouzelného proutku. Už v lednu 2018 se předseda pirátských poslanců, Jakub Michálek, sešel s ministryní pro místní rozvoj ohledně zjednodušení stavebního řízení (čtěte zde) a diskutoval s ní konkrétní opatření. Dále je cestou podpořit výstavbu obecního nájemního bydlení, možnosti družstevního bydlení a soukromé investice s nabídkou sociálního bydlení. Stejně tak je třeba hledat smysluplné využití prázdných objektů a při tvorbě územních plánů upřednostnit dostupnost bydlení, služeb a rekreačního zázemí pro místní obyvatele.
Je nerozumné, aby se obce dál zbavovaly majetku. A je jasné, že i když se podaří maximální podpora dostupnému bydlení a výstavbě sociálních bytů, stejně se úplně nezbavíme sociálních dávek. Ale také víme, že bezdoplatkové zóny nejsou dlouhodobě udržitelné. Návrh na jejich zrušení je u Ústavního soudu.
A že to nesouvisí se zákonem o sociálním bydlením? Naopak - velmi úzce. Čím dostupnější bude bydlení obecně, tím méně lidí spadne do sítě toho sociálního. Čím méně lidí v ohrožené skupině, tím méně potenciálně vyloučených lokalit. A tím lepší sousedství.

Další diskuze bude probíhat už 16. června 2018 od 10 hodin na Pirateconu věnovaném právě využití brownfieldů a prázdných objektů v Praze.
Více informací na webu: bydlimevsichni.cz


PS: Jedna věc se ale daří: lidé s nízkými příjmy (často státní úředníci, učitelé v Praze nebo třeba zdravotní sestry, ale i osamělí senioři) se většinou kvůli stoupajícímu nájmu nemusí stěhovat z bytů, kde jsou roky zvyklí – mají nárok na příspěvek na bydlení. Výjimkou jsou samozřejmě byty přehnaně velké, ale i to je dnes poměrně rozumně ošetřené. Chybí však menší byty dostupné pro běžné lidi. Pro spoustu rodin, včetně těch s dětmi, jsou tak dnes bohužel jedinou možností přelidněné ubytovny s přemrštěnými cenami. Jejich konec bychom si samozřejmě přáli všichni. Jenom bez lidí na ulici a dětí v ústavech.