Zneužíváme stát my, nebo stát nás? Návštěva v poslanecké kanceláři
Paní V. mi dvakrát volala. Nebyla jsem si jistá, že setkání přinese to, oč stála. Život s těžce postiženým dítětem a to, jak se k ní jako k pečující mámě chová stát, mi každopádně chtěla vylíčit osobně.
Úvodem: jsem po dnešku moc ráda, že si na cestu do mojí pirátské kanceláře udělala čas. Tím hlavním tématem je totiž legislativní záležitost: snížení důchodu na základě toho, že při péči i částečně pracovala. A proč ji to tak moc štve?
Už 35 let se paní V. s manželem stará o těžce postiženého syna, který potřebuje ustavičnou péči. Do ústavu ho nedali a ušetřili tak vlastně nám všem miliony – lůžko v pobytovém zařízení vyjde zhruba na 50 tisíc měsíčně. Vychovali tři další děti a když dvě z nich souběžně studovaly vysokou, potřebovala rodina aspoň o něco víc peněz. Proto vzala i špatně placené práce na částečný úvazek a deset let se, i o sobotách a nedělích, když hlídala rodina, snažila přivydělat. Celých 35 let má syn 3. stupeň závislosti (nyní to představuje příspěvek na péči 8800,- Kč měsíčně).
„V červenci jsem dala žádost o starobní důchod, a přišlo velmi nepříjemné překvapení. Proto, že jsem vzala špatně placenou práci, která ale šla s péčí časově skloubit, mám nyní za těch 10 let nejnižší možnou výměru důchodu. Kdybych do práce vůbec nešla anebo si přivydělávala načerno, počítal by se mi přitom důchod z průměrné mzdy. V průměru tak každý měsíc ve starobním důchodu podle svých odhadů budu tratit až 3000 Kč,“ shrnula mi to paní V.
A co ji tak naštvalo? Hlavně tažení současné politické reprezentace proti zneužívání. „Zneužívání sociálních dávek? Jak my bychom mohli cokoli zneužívat? Nezneužívá spíš stát nás, když mi nesečetl moje dvě zaměstnání? Jak to, že může být někdo zároveň hejtman a politik a mít i později, v důchodu, o to vyšší příjem, ale já ne?“ Naprosto chápu, že to paní V. nechápe.
Nyní si předsevzala, že (i díky slevám pro ZTP/P) objede všechny poslanecké kluby a tuhle realitu nám vylíčí. „Když zapomenu zaplatit složenku, mám hned šílené penále. Ale když my potřebujeme vyjádření lékařské posudkové služby, čekáme na rozhodnutí už 8 měsíců. Kde to jsme?“ uzavírá svůj příběh.
Na příslušnou legislativu se podívám. Koordinace práce a tak náročné péče, jakou potřebuje její syn, je totiž stejně tak náročná, že to moc lidí nezvládá. Tak velkého množství důchodů se to tudíž patrně týkat nebude. Ale hlavně: chceme víc drahých ústavů, nebo spíš reálně podpořit možnost pečovat doma? Nejdřív ale pro představu vás, ctěných čtenářů Aktuálně.cz, chci zveřejnit tenhle příběh. A to, že má smysl přijít za svým poslancem či poslankyní - nebo alespoň některými z nás.
Paní V. ani tak nerozhořčil samotný nízký důchod, i když s tím se téměř nedá vyžít, ale žlučí jí hýblo hlavně tažení současné politické reprezentace proti zneužívání.
Úvodem: jsem po dnešku moc ráda, že si na cestu do mojí pirátské kanceláře udělala čas. Tím hlavním tématem je totiž legislativní záležitost: snížení důchodu na základě toho, že při péči i částečně pracovala. A proč ji to tak moc štve?
Už 35 let se paní V. s manželem stará o těžce postiženého syna, který potřebuje ustavičnou péči. Do ústavu ho nedali a ušetřili tak vlastně nám všem miliony – lůžko v pobytovém zařízení vyjde zhruba na 50 tisíc měsíčně. Vychovali tři další děti a když dvě z nich souběžně studovaly vysokou, potřebovala rodina aspoň o něco víc peněz. Proto vzala i špatně placené práce na částečný úvazek a deset let se, i o sobotách a nedělích, když hlídala rodina, snažila přivydělat. Celých 35 let má syn 3. stupeň závislosti (nyní to představuje příspěvek na péči 8800,- Kč měsíčně).
„V červenci jsem dala žádost o starobní důchod, a přišlo velmi nepříjemné překvapení. Proto, že jsem vzala špatně placenou práci, která ale šla s péčí časově skloubit, mám nyní za těch 10 let nejnižší možnou výměru důchodu. Kdybych do práce vůbec nešla anebo si přivydělávala načerno, počítal by se mi přitom důchod z průměrné mzdy. V průměru tak každý měsíc ve starobním důchodu podle svých odhadů budu tratit až 3000 Kč,“ shrnula mi to paní V.
A co ji tak naštvalo? Hlavně tažení současné politické reprezentace proti zneužívání. „Zneužívání sociálních dávek? Jak my bychom mohli cokoli zneužívat? Nezneužívá spíš stát nás, když mi nesečetl moje dvě zaměstnání? Jak to, že může být někdo zároveň hejtman a politik a mít i později, v důchodu, o to vyšší příjem, ale já ne?“ Naprosto chápu, že to paní V. nechápe.
Nyní si předsevzala, že (i díky slevám pro ZTP/P) objede všechny poslanecké kluby a tuhle realitu nám vylíčí. „Když zapomenu zaplatit složenku, mám hned šílené penále. Ale když my potřebujeme vyjádření lékařské posudkové služby, čekáme na rozhodnutí už 8 měsíců. Kde to jsme?“ uzavírá svůj příběh.
Na příslušnou legislativu se podívám. Koordinace práce a tak náročné péče, jakou potřebuje její syn, je totiž stejně tak náročná, že to moc lidí nezvládá. Tak velkého množství důchodů se to tudíž patrně týkat nebude. Ale hlavně: chceme víc drahých ústavů, nebo spíš reálně podpořit možnost pečovat doma? Nejdřív ale pro představu vás, ctěných čtenářů Aktuálně.cz, chci zveřejnit tenhle příběh. A to, že má smysl přijít za svým poslancem či poslankyní - nebo alespoň některými z nás.