Desetitisíce předškoláků a jejich rodičů nyní podstupují rituál zvaný zápis do první třídy. Letos poprvé by se jejich podoba měla podle doporučení ministerstva školství sjednotit. Není to úplně špatná myšlenka. Zatímco někde se jedná spíš o formalitu, na některých školách, o něž je velký zájem, se zápisy podobají přijímacím zkouškám. Obsah doporučení ale zároveň vzbuzuje vážné pochybnosti.

Součástí je i Desatero pro rodiče, které má sloužit k posouzení, co by předškolák měl zvládat. Některé z bodů (například týkající se citové samostatnosti) mohou být obtížně zvládnutelné i pro starší děti, jiné (kulturní přehled) mohou být náročné pro děti z méně podnětného prostředí. To potvrzují i někteří učitelé – pokud by desatero mělo být při zápisech skutečným vodítkem, mohly by školy přijmout jen zhruba pětinu až desetinu předškoláků z těch, které každoročně přijmou. Zatímco snaha ministerstva o sjednocení podoby zápisů je krokem správným směrem, „desatero“ může přispět k vylučování řady dětí z možnosti vzdělávání na běžné škole. Ukazuje se, že české školství stále příliš nepočítá s dětmi, které jsou jakkoli znevýhodněné. Podle ministerstva se mají přizpůsobit děti systému, nikoliv systém jim.

Výběr základní školy dnes řeší dvě třetiny rodičů, zatímco před několika lety to byla jen polovina. To bychom mohli vnímat jako pozitivní zprávu – stoupá počet rodičů, kterým záleží na kvalitě vzdělání jejich dítěte. Ale tento trend zároveň ukazuje, že rodiče ztrácejí důvěru v kvalitu vzdělávacího systému a jsou přesvědčení, že si školu musí pečlivě vybírat. Dnes tak dochází k diferenciaci žáků už na prvním stupni. Na školách, které se označují jako výběrové, se koncentrují děti vzdělaných a motivovaných rodičů, zatímco na jiných děti rodičů, kteří vzdělání nepřikládají velkou váhu nebo se ve školství neorientují. Tím se prohlubuje vzdělanostní nerovnost v celé společnosti. Je to nebezpečný trend – vedle vzdělaných elit vznikají nevzdělané skupiny lidí, kteří mají problém najít práci, společnost ztrácí sociální soudržnost. Proto by pokus o sjednocení zápisů měla doprovázet snaha o to, aby se rodiče k výběru školy nemuseli uchylovat – tedy aby všechny školy zaručovaly stejnou kvalitu a standard vzdělání. Ministerstvo by se přitom mohlo inspirovat například ve Finsku. Zatímco v Česku výběrové školy, o které mají rodiče velký zájem, otevírají další třídy a tím pádem se do nich přesouvají další prostředky na úkor jiných, ve Finsku se podpora soustřeďuje především na děti s výukovými problémy a školy s horší pověstí. Proto by podpora – nejen finanční, ale i metodická – měla v Česku směřovat více i do škol, které navštěvují děti s horšími výsledky.

Lucie Kundra
Komentář vyšel 16.1.2015 v Hospodářských novinách.