Litvínovské sídliště Janov, kladenský „Masokombinát“, ústecké Předlice, Vansdorfská ubytovna… Co mají tyhle a více než tři stovky dalších sociálně vyloučených lokalit společného? Vyrůstají tu zanedbané, sociálně deprivované děti, které v sedmi letech nedokážou popsat rozdíl mezi býkem, krávou a teletem, neumí vyjmenovat základní barvy a tvary a když se jich zeptáte, co se dělá z obilí, odpoví vám: maso.

Stejně jako děti odchované vlčicí běhají po čtyřech, vrčí, cení zuby a koušou, tak se i děti z ghett adaptují na prostředí, v němž vyrůstají. Tedy prostředí, kde po nich nikdo nechce vyjmenovat podle knížky názvy domácích zvířátek, namalovat sluníčko nebo vystřihnout z papíru kolečko. Nikdo s nimi neprocvičuje čísla nebo písmena a neřekne jim takovou trivialitu, jako že míč je kulatý a kostka hranatá. Knížky, leporela, omalovánky, pastelky a nůžky v sociálně vyloučených domácnostech nehledejte. Natož pracovní stolek s lampičkou…

Je nasnadě, co se stane, když takové dítě z ghetta nastoupí do školy. Chvilku se snaží držet tempo se svými spolužáky, ale už během prvních pár měsíců se z něj stává třídní outsider. Následuje psychologické vyšetření, stanovení diagnózy lehké mentální retardace (byť se v převážné většině případů jedná o problém sociálního znevýhodnění a nikoliv mentálního postižení) a do druhé třídy už dítě pěkně šupajdí do praktické (fakticky zvláštní) školy. V tu chvíli se velmi uleví jak paní učitelce (která se konečně může pořádně věnovat ostatním dětem), tak rodičům (kteří se nemusí bát, že v gádžovské třídě bude jejich potomkovi někdo ubližovat), tak samotnému dítěti, protože už nebude ve všem pořád nejhorší nebo poslední (a jediné „černé“).

Speciální pedagogové jsou na sociálně znevýhodněné děti bezpochyby dobře připravení. Mají pro ně porozumění, vědí, jak s nimi pracovat a obvykle je nerozhodí špinavé oblečení, vši nebo z aktovky vylézající švábi. Hluboký obdiv, klobouk dolů. Bohužel, má to jeden háček. Záměrným vyčleňováním sociálně slabých dětí mimo hlavní vzdělávací proud zakládáme na další generaci nevzdělaných, frustrovaných a práce neschopných lidí. Můžeme se tak těšit na další Litvínov, Varnsdorf, Nový Bor. Akorát těch „zlých“, „neschopných“ a „nepřizpůsobivých“ bude o pár desítek tisíc víc.

Iva Janská, vzdělávací program Varianty