Věřitel a dlužník – dva protipóly, kolem kterých se v poslední době točí vyostřená společenská debata, tedy minimálně na poli mediálním a legislativním. Přitom každý z nás se v průběhu svého života může dostat do pozice dlužníka i věřitele, mnohdy i obou rolí současně.

Bereme si hypotéky, půjčky na auto, úvěry na rozjezd podnikání a zároveň jako podnikatelé čekáme na zaplacení faktury, jako zaměstnanci na dlužnou mzdu, jako podvedení spotřebitelé na vrácení peněz za nedodané zboží. Nesmíme proto škatulkovat věřitele jako ty zlé a dlužníky jako ty dobré. Stejně jako svět není černobílý, nejsou takové ani vztahy mezi věřiteli a dlužníky.

Velmi mě mrzí, že ve společnosti převládá názor, že dlužník je vždy nevinná oběť exekutorů, zatímco ziskuchtivý věřitel v pozadí čeká s nataženou dlaní a v druhé ruce se zbraní. Současné debaty v parlamentu, které jsou vedeny v podobném duchu, považuji za nebezpečný populismus, negativně vychylující společnost ze zásady, že dluhy se mají platit.

Čím dál větší ochrana dlužníka, na kterou slyší velká část zadluženého národa a navíc se velmi dobře mediálně prodává, je pouze snahou zalíbit se budoucím potenciálním voličům, a to bez ohledu na spravedlnost a poškozování právního systému. Bohužel voličů, zastánců věřitelů, je dnes ve srovnání s dlužníky mnohem méně. Jinak by se asi aktuální debata ve sněmovně a s tím spojená novela zákona o exekucích ubírala úplně jiným směrem, anebo by se spíše vůbec nevedla.

Současná podoba exekucí zcela určitě není ideální. Ale co je ideální? Nemohu zde nevyjádřit hluboké zklamání nad aktuálními kroky našich zákonodárců ve jménu zdánlivě bohulibé humanizace exekucí, na kterou v praxi doplatí nejen věřitelé, ale i samotní dlužníci. Narážím především na návrh úpravy exekucí, který poslanci schválili v posledním třetím čtení a nyní míří do Senátu.

Například u dluhu do 30 tisíc nově již nebude možné, aby exekutor uspokojil vaši pohledávku prodejem domu dlužníka, ve kterém má hlášený trvalý pobyt, a to ani v případě, že dlužník nemá žádný jiný majetek, ze kterého by vám mohl dluh splatit. Takové pravidlo považuji za nanejvýš nespravedlivé vůči věřitelům, kteří se kvůli nesplacené pohledávce sami mohou ocitnout v životní tísni a dokonce přijít o domov, zatímco dlužník si bude i nadále vesele bydlet ve svém.

Na druhou stranu samozřejmě nesouhlasím s případy, kdy exekutor vydražil dům dlužníka, ačkoliv dlužil relativně nízkou částku, která mohla být uhrazena například z jeho úspor. Troufám si ale říct, že tato praxe není standardem, a měnit kvůli několika individuálním pochybením celý systém vymáhání, je zcela neúčelné.

Za ještě větší zásah v neprospěch věřitelů považuji nemožnost použít k vyrovnání dluhu penzijní připojištění. Pokud nedokážu splácet svůj dluh, ale zároveň mám úspory, tak proč je nepoužít k uhrazení pohledávky vůči věřiteli? Ano, jsou to státem podporované úspory určené na důchod a jistotu na stáří by lidem nikdo neměl brát. Není to ale pro dlužníka stále mnohem přijatelnější a méně invazivní způsob provedení exekuce než například prodej nemovitého majetku či vybavení domácnosti? Protože přesně k těmto krokům pak budou exekutoři muset přistupovat v daleko větší míře.

Mnoho pozitivního, podle mého názoru, nepřinese ani závazné stanovení pořadí jednotlivých kroků, podle kterých má exekutor při exekuci postupovat. Postupné postihování majetku dlužníka zvyšuje riziko nekorektního nakládání dlužníka s majetkem, který bude postižitelný až v pozdějších krocích. Exekuce se tak nejen prodlouží, ale i prodraží, což ve výsledku zaplatí sám dlužník.

Již dnes se exekutoři podle konkrétních okolností případu snaží použít takovou metodu exekuce, která povede k rychlému uspokojení pohledávky a zároveň bude pro dlužníka co nejmenším zásahem do života. Nyní však již k těmto individuálním okolnostem nebudou moct přihlédnout.

Jak daleko se ještě ochrana dlužníků na úkor věřitelů může posunout? Obávám se, že při stávajícím politickém klimatu a současném mediálním obrazu věřitele v očích veřejnosti, klidně až k té tříprocentní hranici vymahatelnosti v devadesátých letech. Ne, věřitelům se rozhodně neblýská na lepší časy. A navzdory líbivým záměrům ani dlužníkům.