Dnes píši vlastně pouze proto, abych Vám všem popřál co nejklidnější nový rok 2010. Původně jsem se sice chtěl shrnout všechny zajímavé události končícího, velmi podivného roku 2009, ale nakonec mi přišlo vhodnější nechat už to pro letošek být. Lidé na to mezi svátky nemají ani náladu ani nervy a koneckonců všechno, o čem bych mohl psát, je více či méně podrobně uvedeno v předchozích příspěvcích.
A i když už jsem přání všem zmínil na začátku, dovolím si ještě jedno pro mé milé Středočechy, kterým se spokojený hejtman snaží opakovaně vysvětlit, jak se mu dobře vládne s komunisty: „Šťastný a veselý v Rathově oranžovo-červené předvolební laboratoři!“
Ani jsme se nenadáli a rok je pryč – hejtman Rath předložil svůj první rozpočet Středočeského kraje, skutečně svůj, u něhož se nemůže vymlouvat na to, že když nastoupil do funkce, byl rozpočet prakticky hotov.
Není to věru povzbudivé čtení. Předem říkám, že ani v nejmenším nekritizuji snížení celkového rozsahu rozpočtu. Je jasné, že celosvětový hospodářský propad si vybere své na daňových příjmech a že se to projeví i v příjmu rozpočtu krajského, který je na daně napojen. Není pochyby o tom, že i když je David Rath nesmírně šikovný, současnou krizi nezavinil. Co ale zavinil svými nedomyšlenými předvolebními sliby, je nejméně 290 milionů korun, které Středočeský kraj chce v příštím roce vydat, aniž by musel.
Položka první: úhrada zdravotnických poplatků. V běžných (tedy provozních, neinvestičních) výdajích je na ně pro rok připraveno 80 milionů korun, přičemž celá část rozpočtu věnovaná zdravotnictví obsahuje 574 milionů. Čerpání v letošním roce je zatím kvůli minimální informační otevřenosti celkem nepřehledné, v roce 2008 se však na stejný účel vyčerpalo 554 milionů. Plyne z toho, že kdybychom nemuseli platit za neuvážené Rathovy sliby, bylo by ve zdravotnické kapitole na rok 2010 o celých 20 milionů víc, než se z ní utratilo v roce 2008. A naopak. Protože se zdravotní poplatky právně pochybným způsobem některým občanům vracejí, může kraj v příštím roce na „opravdové“ zdravotnictví věnovat pouze 494 miliónů korun, což je o šedesát milionů méně než v roce 2008. Že je vyplácení protizákonné, muselo nedávno konstatovat i bývalým sociálním demokratem Pecinou vedené Ministerstvo vnitra.
Ještě zřetelnější je situace ve školství. Skutečné čerpání v roce 2008 bylo 689 milionů. Platný rozpočet na rok 2009 předpokládá 647 milionů. A návrh hejtmana Ratha na rok 2010 počítá s 527 miliony. Vedle toho se ale v běžných výdajích na dopravu počítá s 210 miliony korun na úhradu žákovského jízdného. Tady máme další Rathův předvolební trhák! Převedeno do běžné řeči je jasné, že kdybychom neplatili naprosto nesystémově (všem, i těm, kteří to ani náhodou nepotřebují) a nespravedlivě (vůči těm, kteří navštěvují pražské školy a na příspěvek od kraje tak nemají nárok) cestu do školy, stačilo by z těch 210 milionů pouhých 120, abychom běžný školský rozpočet udrželi na úrovni letošního roku!
Šetřit na vzdělání, aby bylo na plnění vlastních volebních slibů? Zakladatelé sociální demokracie se musejí obracet v hrobě...
O tom, že si středočeský hejtman David Rath zaletěl do Londýna a koupil tam „pro všechny Středočechy“ středověkou malbu za 17,5 milionu korun už média dostatečně informovala před i po dražbě. Na tom už není nic nového. Několik dalších souvislostí, které ještě nezazněly, ale za připomenutí stojí.
První problém je už v tom, že „před i po dražbě“. Každý přece ví, že když chce něco vydražit, nemůže to dopředu vytrubovat do světa, jinak si zadělává na zvýšení zájmu ostatních dražebníků, s tím související tlak na cenu a podobně. David Rath to viditelně neví. Nebo možná ano, ale co by neobětoval za trochu té image bojovníka o naši historii.
Za druhé nebylo důvodu, aby do Londýna letěl osobně. Podat instrukce šéfovi Středočeské galerie mohl i po telefonu, navíc by neměl „áčko“ v Poslanecké sněmovně, kde je proto, aby hájil zájmy svých voličů. Hejtman ale chtěl být u toho, to přece musíme chápat, ten adrenalin! Jen nevím, proč musí jeho adrenalinový zážitek platit krajská pokladna.
Když už jsme u výletu do Londýna, třetí potíž je v tom, že si ho hejtman Rath dopřál, aniž by si pro utracení nemalé sumy získal souhlas těch, kteří pro utrácení peněz v kraji stanoví mantinely krajským rozpočtem – tedy souhlas zastupitelstva. Možná se bál, že by si opozice i velká část veřejnosti rovnou ťukala na hlavu. Slyšíme pořád, že kraj nemá peníze na to nebo na ono, snížily se výdaje na školství i sociální služby. U každé investice se prý složitě zvažuje, jestli slouží rozvoji kraje a ke vzniku nových pracovních míst. A najednou letí celých krajských 17,5 miliónu do Londýna.
Pokud se navíc – a to je čtvrtý úhel pohledu – skutečně ukáže, že dílo je příliš citlivé, aby mohlo být běžně vystaveno dennímu světlu, a bude proto nutné uchovávat je v depozitáři a vystavovat je spíš výjimečně, postaví to páně hejtmanovu investici do nejabsurdnější myslitelné roviny. Pokud skutečně řekl, a já nemám důvod nevěřit ČTK, že „Kdyby to naše děti nebo vnukové náhodou chtěli prodat, tak to prodají za mnohem víc,“ nezbývá než opáčit, že se tím pasoval do role prvního veřejného spekulanta s uměleckými díly. A že sociální demokraté by na děti a vnuky měli myslet v české Poslanecké sněmovně při jejich dalším a dalším zadlužování, a ne v luxusní londýnské aukční síni.