K mému blogování a k diskusi čtenářů
Dokud jsem byl na ministerstvu dopravy, neměl jsem dostatek času, abych se kromě sepsání příspěvku mohl věnovat i následné diskusi. Proto jsem si slíbil, že aspoň po posledním „ministerském blogu“, než se naplno zapojím do volební kampaně, se k poznatkům a připomínkám čtenářů vrátím.
Samozřejmě mě potěšily pozitivní ohlasy, lhal bych, kdyby tvrdil, že ne. Např. „Musím říci, že alespoň podle dostupných informací, jste, v rámci časem daných možností, pracoval dobře a efektivně. Doufám, že to nebylo naposledy, co jsem vás viděl v podobné funkci.“ od nicku Xury anebo vzkaz od nicku vlk, který si sice nejdříve neuměl vzpomenout, co jsem úřadu za 100 dní zvládnul, ale pak si na dvě věci vzpomněl a doplnil potěšující poznámku: „V každém případě jste ale psal, po dobu ministrování velmi slušné blogy. Věcné, neideologické. Prostě paráda.“ Děkuji.
Poznámky negativní, např. „„Já už jen doufám, že se na tomto postu v budoucnu neobjevíte!“ od nicku LEVAK mě samozřejmě nepotěšily, ale chápu je, to je názor, který nemohu nikomu upírat. Ani připomínka nicku Targus o tom, že „svojí činností na MD jste bohužel nijak nevybočil ze série tragikomických figurek, které se tam střídají, aniž by sebeméně rozuměly alespoň části dopravní problematiky“ mě samozřejmě nepotěšila, hlavně proto, že není tak úplně spravedlivá, protože jsem autorem volebního programu ODS v dopravě pro předchozí volby do poslanecké sněmovny, který byl z velké části základem dopravní části programového prohlášení vlády.
Nejzajímavější jsou ale věty těch, kdo diskutují o tématech, aniž by hodnotili své očekávání týkající se mé další existence.
Tak například nick jirka uvedl několik poznámek k vyklízení pozic v železniční dopravě, zdražování služeb a nedostatečná uživatelská přívětivost železnice. Musím naprosto souhlasit – ale popis stavu nestačí. Všechny popsané jevy jsou důsledkem dominantního postavení Českých drah. Tím nechci nikoho urážet – dominantní postavení je nezpochybnitelný fakt, a že dominantní firmy mají problém chovat se tak, jak od nich jejich okolí může očekávat, je také pravdou. A k poznámce nicku Posunovač u dráhy, že trh problémy na železnici nevyřeší, chci pouze dodat, že není možné současně řešit problémy a usilovat o zakonzervování Českých drah ve stávající dominantní podobě. Obojí prostě nejde.
Vděčným tématem jsou kvůli populistickému přístupu Jiřího Paroubka platy manažerů státních firem. Nickovi student, který se ptá, v jaké soukromé firmě se nabízí půlmilionový měsíční plat, protože by se tam chtěl přihlásit, bych rád řekl, že jako student jistě umí pracovat s internetem a tedy by pro něj neměl být problém najít si příslušné pasáže výročních zpráv velkých soukromých průmyslových firem nebo třeba bank, kde je přinejmenším souhrnně napsáno, jakými částkami jsou členové nejvyššího vedení honorováni. A ještě je třeba dodat, že je-li tento uživatel skutečně studentem a chce jednou mít pohádkově vysoký plat, měl by především studovat a studovat a studovat. A pokud možno začít v nějaké takové firmě ještě během studia pracovat.
Již zmíněný Nick Targus mi vytýká: „Jestliže jste vy údajně zasáhl proti nemravné výši platů manažérů v ČD, nechápu, proč jste na hodinu vyhodil náměstka, který tuto poměrně nechutnou práci dělal místo vás, lhostejno zda za vašeho vědomí, či nikoli.“ To ale není pravda. To téma jsem jako první zvedl ze stolu já a dovedl jsem management ke skutečnému snížení platů o 15 procent přinutili. Důvody pro odvolání pana náměstka Žáka nebyly primárně v jeho tlaku na platy managementu, ale v jeho s nikým nekonzultované snaze o personální změny v ČD. Jestli se někdo diví, že moloch jako ČD nelze změnit za rok, ani když patříte mezi nejlépe honorované manažery v zemi, tak tomu já se skutečně nedivím. Jsem přesvědčený, že kroky současného vedení jdou dobrým směrem a pro změnu v tuto chvíli není důvod. Volá-li někdo (např. také nick Targus) po tom, aby se do ČD již nelily další peníze, měl by si uvědomit, že má-li být zachován provoz, musí být škrtání sice co nejrychlejší, ale zároveň ohleduplné, aby neohrozilo základní funkce, bezpečnost provozu atd. Před několika dny jsem zaslechl, že se Ferrari bouří proti vynucenému zavedení stropu na rozpočet týmů formule 1 – redaktor měl mnoho pochopení proto, že z rozpočtu 300 milionů eur či dolarů se nedá z roku na rok klesnout na rozpočet 40 milionů. Proč tomu u formule 1 rozumí i novináři a proč by to u ČD mělo být jinak?
Na závěr jsem si nechal doporučení nicků vlk a Ikena, abych nadále rozumný, umírněný, s konstruktivním přístupem. Do velké míry souhlasím, že umírněný přístup by měl mít v politice své místo. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo a za sebe mohu slíbit, že o to budu i nadále usilovat. Ale svět není černobílý – stačí se podívat na počet čtenářů mého minulého, neideologického, ale odborného blogu, a srovnat ho s počty čtenářů blogů přece jen kontroverzních, ať už některých mých vlastních z dřívějška, anebo současných z pera představitelů sociální demokracie.
Samozřejmě mě potěšily pozitivní ohlasy, lhal bych, kdyby tvrdil, že ne. Např. „Musím říci, že alespoň podle dostupných informací, jste, v rámci časem daných možností, pracoval dobře a efektivně. Doufám, že to nebylo naposledy, co jsem vás viděl v podobné funkci.“ od nicku Xury anebo vzkaz od nicku vlk, který si sice nejdříve neuměl vzpomenout, co jsem úřadu za 100 dní zvládnul, ale pak si na dvě věci vzpomněl a doplnil potěšující poznámku: „V každém případě jste ale psal, po dobu ministrování velmi slušné blogy. Věcné, neideologické. Prostě paráda.“ Děkuji.
Poznámky negativní, např. „„Já už jen doufám, že se na tomto postu v budoucnu neobjevíte!“ od nicku LEVAK mě samozřejmě nepotěšily, ale chápu je, to je názor, který nemohu nikomu upírat. Ani připomínka nicku Targus o tom, že „svojí činností na MD jste bohužel nijak nevybočil ze série tragikomických figurek, které se tam střídají, aniž by sebeméně rozuměly alespoň části dopravní problematiky“ mě samozřejmě nepotěšila, hlavně proto, že není tak úplně spravedlivá, protože jsem autorem volebního programu ODS v dopravě pro předchozí volby do poslanecké sněmovny, který byl z velké části základem dopravní části programového prohlášení vlády.
Nejzajímavější jsou ale věty těch, kdo diskutují o tématech, aniž by hodnotili své očekávání týkající se mé další existence.
Tak například nick jirka uvedl několik poznámek k vyklízení pozic v železniční dopravě, zdražování služeb a nedostatečná uživatelská přívětivost železnice. Musím naprosto souhlasit – ale popis stavu nestačí. Všechny popsané jevy jsou důsledkem dominantního postavení Českých drah. Tím nechci nikoho urážet – dominantní postavení je nezpochybnitelný fakt, a že dominantní firmy mají problém chovat se tak, jak od nich jejich okolí může očekávat, je také pravdou. A k poznámce nicku Posunovač u dráhy, že trh problémy na železnici nevyřeší, chci pouze dodat, že není možné současně řešit problémy a usilovat o zakonzervování Českých drah ve stávající dominantní podobě. Obojí prostě nejde.
Vděčným tématem jsou kvůli populistickému přístupu Jiřího Paroubka platy manažerů státních firem. Nickovi student, který se ptá, v jaké soukromé firmě se nabízí půlmilionový měsíční plat, protože by se tam chtěl přihlásit, bych rád řekl, že jako student jistě umí pracovat s internetem a tedy by pro něj neměl být problém najít si příslušné pasáže výročních zpráv velkých soukromých průmyslových firem nebo třeba bank, kde je přinejmenším souhrnně napsáno, jakými částkami jsou členové nejvyššího vedení honorováni. A ještě je třeba dodat, že je-li tento uživatel skutečně studentem a chce jednou mít pohádkově vysoký plat, měl by především studovat a studovat a studovat. A pokud možno začít v nějaké takové firmě ještě během studia pracovat.
Již zmíněný Nick Targus mi vytýká: „Jestliže jste vy údajně zasáhl proti nemravné výši platů manažérů v ČD, nechápu, proč jste na hodinu vyhodil náměstka, který tuto poměrně nechutnou práci dělal místo vás, lhostejno zda za vašeho vědomí, či nikoli.“ To ale není pravda. To téma jsem jako první zvedl ze stolu já a dovedl jsem management ke skutečnému snížení platů o 15 procent přinutili. Důvody pro odvolání pana náměstka Žáka nebyly primárně v jeho tlaku na platy managementu, ale v jeho s nikým nekonzultované snaze o personální změny v ČD. Jestli se někdo diví, že moloch jako ČD nelze změnit za rok, ani když patříte mezi nejlépe honorované manažery v zemi, tak tomu já se skutečně nedivím. Jsem přesvědčený, že kroky současného vedení jdou dobrým směrem a pro změnu v tuto chvíli není důvod. Volá-li někdo (např. také nick Targus) po tom, aby se do ČD již nelily další peníze, měl by si uvědomit, že má-li být zachován provoz, musí být škrtání sice co nejrychlejší, ale zároveň ohleduplné, aby neohrozilo základní funkce, bezpečnost provozu atd. Před několika dny jsem zaslechl, že se Ferrari bouří proti vynucenému zavedení stropu na rozpočet týmů formule 1 – redaktor měl mnoho pochopení proto, že z rozpočtu 300 milionů eur či dolarů se nedá z roku na rok klesnout na rozpočet 40 milionů. Proč tomu u formule 1 rozumí i novináři a proč by to u ČD mělo být jinak?
Na závěr jsem si nechal doporučení nicků vlk a Ikena, abych nadále rozumný, umírněný, s konstruktivním přístupem. Do velké míry souhlasím, že umírněný přístup by měl mít v politice své místo. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo a za sebe mohu slíbit, že o to budu i nadále usilovat. Ale svět není černobílý – stačí se podívat na počet čtenářů mého minulého, neideologického, ale odborného blogu, a srovnat ho s počty čtenářů blogů přece jen kontroverzních, ať už některých mých vlastních z dřívějška, anebo současných z pera představitelů sociální demokracie.