Ekologický certifikát našich lesů přijde vlastníky nejméně na miliardu
Když jsem zhruba před měsícem poukázal na tomto blogu na souboj o vliv nad českými lesy prostřednictvím certifikace, zvedla se velmi agresivní vlna mediálních aktivit zastánců takzvaného ekologického certifikátu FSC, kteří na základě šíření katastrofických scénářů a emocí usilují o plošnou certifikaci lesních porostů „svým“ certifikátem. To samo o sobě vypovídá, jak je pro ně možnost získat vliv nad lesním hospodařením v ČR lákavá, neboť by tím fakticky ovládli třetinu území našeho státu, protože o to jim jde. Což je první podstatné sdělení.
Certifikát FSC, stejně tak ale certifikát PEFC, který je na našem území používán v 70 procentech lesních porostů (zatímco FSC je na 2 procentech), garantuje takzvané trvale udržitelné hospodaření (TUH) v lesích, jinými slovy zabraňuje například nadměrné těžbě, tvorbě holin a „devastaci lesa“. Pokud z takových praktik osočují zastánci FSC konkurenční systém PEFC, je to vyslovená lež, protože kdyby tomu tak bylo, neuznávali by certifikát PEFC jako systém zajišťující TUH všechny nadnárodní instituce, například Ekonomická komise OSN pro Evropu, mezinárodní Organizace pro výživu a zemědělství, Evropský parlament, Evropská komise, Světové spotřebitelské fórum a řada dalších mezinárodních institucí. To v praxi znamená, že změna současného systému garancí na FSC není v žádném případě potřebná. Což je druhé podstatné sdělení.
Pro ty, jimž se zdá celá problematika poněkud nepřehledná, bude nicméně zřejmě nejdůležitější opustit emoce a soustředit se především na ekonomické argumenty, protože „o peníze jde až v prvé řadě“. A v tom je třetí, nejdůležitější sdělení, totiž, že plošné zavedení certifikace FSC by znamenala pro vlastníky lesů v ČR náklady ve výši nejméně jedné miliardy korun. Jak přitom vyplývá z předchozího odstavce, zcela zbytečné.
Předběžnou kalkulaci nákladů na zavedení FSC už zpracoval státní podnik Lesy České republiky (LČR), který obhospodařuje lesní porosty na ploše 1,2 milionu hektarů, přičemž pro LČR by to znamenalo vícenáklady v částce nejméně 411 milionů korun. Plocha lesních porostů v ČR činí přitom zhruba 2,6 milionu hektarů, takže odhad nárůstu nákladů spojených s plošným přechodem na FSC ve výši jedné miliardy korun je pouze na spodní hranici zbytečných výdajů. Další vícenáklady by totiž vznikly zpracovatelům dřeva ze systému FSC, neboť podmínky TUH je nutné deklarovat v celém výrobním řetězci, tedy také u výrobců, poskytovatelů doprovodných služeb i při prodeji v maloobchodu. Na to právě tlačí nábytkářský koncern IKEA, který by tak za peníze vlastníků lesů a tuzemských podnikatelů rád zlepšil svou ve světě pošramocenou image. Je to však značně pokrytecké, protože dřevo certifikované FSC si může IKEA dovézt z Polska, nebo využívat dřevo z našich národních parků, které, což zapomínají zastánci FSC říkat, v režimu ekologického certifikátu nepracují, až na KRNAP. Když už by se měly nějaké lesní porosty recertifikovat na systém FSC, bylo by logické, aby se začalo právě v národních parcích. Ty ovšem ekologičtí aktivisté již pod kontrolou mají, takže tam je „ekologický“ certifikát nezajímá.
V této souvislosti je vhodné připomenout, že české dřevo je výrazným exportním artiklem (samozřejmě je otázkou, proč vyvážet surovinu a nezpracovat jí ve větší míře na území ČR), přičemž rozhodující odběratelé českého dřeva jsou Rakousko (49 procent) a Německo (40 procent), kde jsou lesy certifikovány i u nás dominantním systémem PEFC. Není tedy, a nejen z tohoto důvodu pravda, že nepřijetím certifikace FSC hrozí ztráta pracovních míst v tuzemském lesnictví, ale je tomu přesně naopak. Přechodem na dražší systém FSC by se zvýšily ceny dřeva, a tím i jeho odbyt, včetně výrazného snížení exportních možností tuzemského dřeva do zahraničí.
Výše zmiňované náklady vlastníků lesních porostů v ČR nejsou jedinými náklady spojené s přechodem na systém FSC. Především v souvislosti s pokračujícími změnami klimatu a rostoucími teplotami roste každoročně riziko přemnožení invazivních škůdců lesních porostů, především pak kůrovce (příkladem je i letošní rok). Systém FSC ale používání některých ochranných prostředků zakazuje, a tím roste a poroste riziko škod při zdolávání kůrovcových i jiných kalamit. Tím se znehodnotí majetek vlastníků lesních porostů a vzniknou další, nepochybně nemalé, hospodářské ztráty. Další náklady spojené s FSC představují audity systému (1 000 eur za audit) či inspekce „Policie FSC“ ASI (Accreditation Services International) v ceně od 7 000 do 10 000 eur za návštěvu, které se mohou uskutečnit klidně i jen na udání. Nic z toho (a mnoho dalšího) ale zastánci recertifikace našich lesů veřejnosti nesdělují, a naopak se snaží využít neznalosti politiků k tomu, aby je o svém úmyslu přesvědčili prostřednictvím lobistických akcí. Jedna z nich proběhne už v úterý 12. září v Poslanecké sněmovně, a to seminář „Řešení nedostatku dřeva FSC pro nábytkářský průmysl“, na kterém nebylo v rozesílané pozvánce umožněno ani vystoupení zástupců ministerstva zemědělství, do jehož gesce lesní hospodářství spadá, a jehož řečníci jsou voleni tak, aby jednoznačně podporovali systém FSC. Tuto manipulaci nemůže zakrýt ani fakt, že je na akci dovoleno promluvit zástupcům státních lesů. Manipulační už je i samotný název akce, protože žádný nedostatek dřeva FSC není, a pokud jde o IKEA, lze jen zopakovat, že si těch svých několik stovek tisíc kubíků může dovézt z Polska.
Ačkoli to díky agresivní mediální kampani na první pohled vypadá, že každý, kdo se pohybuje na trhu s dřevem v ČR, podporuje FSC, skutečností je pravý opak. Jeho zastánci jsou v menšině, naopak zachování současného stavu nebo možnost svobodného výběru vlastníků lesů a podnikatelů v lesním hospodářství mezi oběma systémy podporují například Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Agrární komora ČR, Společenstvo státních podniků spravujících lesy ve vlastnictví státu, Lesnicko-dřevařská komora ČR, Společenstvo dřevozpracujících podniků v ČR, Odborový svaz pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství, Česká asociace zaměstnavatelů v lesním hospodářství či Unie zaměstnavatelských svazů České republiky. Když už je to předvolební období, mohli by si naši zákonodárci alespoň spočítat, kolik jim který systém přinese hlasů.
Certifikát FSC, stejně tak ale certifikát PEFC, který je na našem území používán v 70 procentech lesních porostů (zatímco FSC je na 2 procentech), garantuje takzvané trvale udržitelné hospodaření (TUH) v lesích, jinými slovy zabraňuje například nadměrné těžbě, tvorbě holin a „devastaci lesa“. Pokud z takových praktik osočují zastánci FSC konkurenční systém PEFC, je to vyslovená lež, protože kdyby tomu tak bylo, neuznávali by certifikát PEFC jako systém zajišťující TUH všechny nadnárodní instituce, například Ekonomická komise OSN pro Evropu, mezinárodní Organizace pro výživu a zemědělství, Evropský parlament, Evropská komise, Světové spotřebitelské fórum a řada dalších mezinárodních institucí. To v praxi znamená, že změna současného systému garancí na FSC není v žádném případě potřebná. Což je druhé podstatné sdělení.
Pro ty, jimž se zdá celá problematika poněkud nepřehledná, bude nicméně zřejmě nejdůležitější opustit emoce a soustředit se především na ekonomické argumenty, protože „o peníze jde až v prvé řadě“. A v tom je třetí, nejdůležitější sdělení, totiž, že plošné zavedení certifikace FSC by znamenala pro vlastníky lesů v ČR náklady ve výši nejméně jedné miliardy korun. Jak přitom vyplývá z předchozího odstavce, zcela zbytečné.
Předběžnou kalkulaci nákladů na zavedení FSC už zpracoval státní podnik Lesy České republiky (LČR), který obhospodařuje lesní porosty na ploše 1,2 milionu hektarů, přičemž pro LČR by to znamenalo vícenáklady v částce nejméně 411 milionů korun. Plocha lesních porostů v ČR činí přitom zhruba 2,6 milionu hektarů, takže odhad nárůstu nákladů spojených s plošným přechodem na FSC ve výši jedné miliardy korun je pouze na spodní hranici zbytečných výdajů. Další vícenáklady by totiž vznikly zpracovatelům dřeva ze systému FSC, neboť podmínky TUH je nutné deklarovat v celém výrobním řetězci, tedy také u výrobců, poskytovatelů doprovodných služeb i při prodeji v maloobchodu. Na to právě tlačí nábytkářský koncern IKEA, který by tak za peníze vlastníků lesů a tuzemských podnikatelů rád zlepšil svou ve světě pošramocenou image. Je to však značně pokrytecké, protože dřevo certifikované FSC si může IKEA dovézt z Polska, nebo využívat dřevo z našich národních parků, které, což zapomínají zastánci FSC říkat, v režimu ekologického certifikátu nepracují, až na KRNAP. Když už by se měly nějaké lesní porosty recertifikovat na systém FSC, bylo by logické, aby se začalo právě v národních parcích. Ty ovšem ekologičtí aktivisté již pod kontrolou mají, takže tam je „ekologický“ certifikát nezajímá.
V této souvislosti je vhodné připomenout, že české dřevo je výrazným exportním artiklem (samozřejmě je otázkou, proč vyvážet surovinu a nezpracovat jí ve větší míře na území ČR), přičemž rozhodující odběratelé českého dřeva jsou Rakousko (49 procent) a Německo (40 procent), kde jsou lesy certifikovány i u nás dominantním systémem PEFC. Není tedy, a nejen z tohoto důvodu pravda, že nepřijetím certifikace FSC hrozí ztráta pracovních míst v tuzemském lesnictví, ale je tomu přesně naopak. Přechodem na dražší systém FSC by se zvýšily ceny dřeva, a tím i jeho odbyt, včetně výrazného snížení exportních možností tuzemského dřeva do zahraničí.
Výše zmiňované náklady vlastníků lesních porostů v ČR nejsou jedinými náklady spojené s přechodem na systém FSC. Především v souvislosti s pokračujícími změnami klimatu a rostoucími teplotami roste každoročně riziko přemnožení invazivních škůdců lesních porostů, především pak kůrovce (příkladem je i letošní rok). Systém FSC ale používání některých ochranných prostředků zakazuje, a tím roste a poroste riziko škod při zdolávání kůrovcových i jiných kalamit. Tím se znehodnotí majetek vlastníků lesních porostů a vzniknou další, nepochybně nemalé, hospodářské ztráty. Další náklady spojené s FSC představují audity systému (1 000 eur za audit) či inspekce „Policie FSC“ ASI (Accreditation Services International) v ceně od 7 000 do 10 000 eur za návštěvu, které se mohou uskutečnit klidně i jen na udání. Nic z toho (a mnoho dalšího) ale zastánci recertifikace našich lesů veřejnosti nesdělují, a naopak se snaží využít neznalosti politiků k tomu, aby je o svém úmyslu přesvědčili prostřednictvím lobistických akcí. Jedna z nich proběhne už v úterý 12. září v Poslanecké sněmovně, a to seminář „Řešení nedostatku dřeva FSC pro nábytkářský průmysl“, na kterém nebylo v rozesílané pozvánce umožněno ani vystoupení zástupců ministerstva zemědělství, do jehož gesce lesní hospodářství spadá, a jehož řečníci jsou voleni tak, aby jednoznačně podporovali systém FSC. Tuto manipulaci nemůže zakrýt ani fakt, že je na akci dovoleno promluvit zástupcům státních lesů. Manipulační už je i samotný název akce, protože žádný nedostatek dřeva FSC není, a pokud jde o IKEA, lze jen zopakovat, že si těch svých několik stovek tisíc kubíků může dovézt z Polska.
Ačkoli to díky agresivní mediální kampani na první pohled vypadá, že každý, kdo se pohybuje na trhu s dřevem v ČR, podporuje FSC, skutečností je pravý opak. Jeho zastánci jsou v menšině, naopak zachování současného stavu nebo možnost svobodného výběru vlastníků lesů a podnikatelů v lesním hospodářství mezi oběma systémy podporují například Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Agrární komora ČR, Společenstvo státních podniků spravujících lesy ve vlastnictví státu, Lesnicko-dřevařská komora ČR, Společenstvo dřevozpracujících podniků v ČR, Odborový svaz pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství, Česká asociace zaměstnavatelů v lesním hospodářství či Unie zaměstnavatelských svazů České republiky. Když už je to předvolební období, mohli by si naši zákonodárci alespoň spočítat, kolik jim který systém přinese hlasů.