Slováci hrají na fotbalovém mistrovství světa. My ne. Těch rozdílů je však mezi námi mnohem více. A platí to i o hodnocení letošních parlamentních voleb, byť většina médií tvrdí ve svých titulcích něco jiného.

V obou zemích nevolilo přibližně 40% voličů. Vítězové voleb pravděpodobně nesestaví vládu. V Česku propadlo pod 5-ti procentní hranicí skoro milion hlasů (asi 19%) a na Slovensku asi 400 tisíc, což je 16%. Do české Poslanecké sněmovny se dostalo 5 stran, z toho dvě nové či staronové, na Slovensku je to 6 stran, z toho také dvě nové či staronové. Mandát pravděpodobných vládních stran bude cca 30% (v ČR) respektive cca 25%(v SR) všech voličů, kteří jsou zapsáni v seznamu voličů.

Tím podobnosti končí. Vítěz českých voleb uhrál pouze plichtu s druhým v pořadí. Poražené ODS tak stačí nejslabší výsledek v historii k sestavení vlády. Za partnera má pragmatického exlidovce Kalouska a populistu Bártu. To není příliš silný základ pro jasný program, který by měl být založený na hodnotové pravici. Vítěz voleb na Slovensku získal více než dvojnásobek hlasů, než druhý v pořadí. A nestačí to. Opakuje se model dřívější protimečiarovské koalice, tentokrát protificovské. U Roberta Fica se naplnilo rčení o tom, že kdo chce všechno, nemá nic. Fico vyluxoval agendu svých koaličních partnerů. Šel do ostré konfrontace nejen s opozicí, ale vzal témata i stárnoucímu populistovi Mečiarovi a národoveckému Slotovi. Hlasy jejich voličů mu teď chybí pro sestavení vlády. Předvolební pozice suverénního vítěze voleb je zrádná. Opoziční SDKÚ, SaS, KDH a Most-Híd zvolili především voliči velkých měst. Vadila jim všudypřítomná dominance Fica, který si přivlastnil celé Slovensko, a to způsobem, který se Paroubkovi v šířce záběru vzdálil do rozměrů v Čechách netušených. Jinými slovy, čeho je moc, toho je příliš.

Novou koalici tak tvoří SDKÚ, kterou kdysi zakládali bývalí členové části KDH, DÚ, DS, SDSS a SZ. Tato strana má za sebou úspěšné vládní angažmá a uskutečnila několik základních reforem. Vedle ní stojí nová strana SaS Richarda Sulíka. I přes mladý věk, již respektovaný a zkušený liberální ekonom, získal na svou stranu moderně orientované členy, sympatizanty a především voliče (přes 300 tisíc). Čtveřici doplňuje křesťansky konzervativní KDH a maďarsko-slovenské uskupení Most-Híd, které Béla Bugár postavil na občanském principu. Souhrnně vzato působí rodící se slovenská vládní sestava jako zkušená, kompetentní a programově kompaktní. Srovnávat Sulíka s Johnem je nemožné, stejně tak Bugára se Schwarzenbergem. Slovensko má rozjetou důchodovou reformu, je součástí eurozóny, má rovnou daň. Nový liberální kabát může navíc na Slovensko přilákat nové investory a nastartovat ekonomický růst. Strana Směr Roberta Fica bude však velmi silnou a nesmlouvavou opozicí. To jistě přinutí novou slovenskou vládu k sociálně ohleduplným reformám. Těmito volbami končí na Slovensku období první fáze novodobého národního obrození.

Česko je už historicky v jiné pozici. I motivace voličů je odlišná. I u nás se volí spíše proti než pro. Česká společnost je však jinak rozvrstvená a nesmazala to ani naše společná historie ve společném státě. Tyto volby byly v Čechách spíše velkým happeningem a setkání s realitou nás teprve čeká. Troufnu si tvrdit, že pro Slováky byly tyto volby mnohem závažnějším tématem. Odchod Paroubka automaticky neznamená oslabení zákulisního byznysu, který de facto ovládá politiku, ani účelovosti a kolektivního alibismu státní administrativy. Oslabení Fica však generuje vyšší míru zcela zásadní změny, byť zvítězil mnohem přesvědčivěji, než jeho kamarád Paroubek.

Slavný fotbalový trenér Pospíchal, který vedl úspěšně mimo jiné Bohemku, kdysi prohlásil, že fotbal nemá logiku. A já dodávám, že politika občas taky ne. Nejdražší kampaň na Slovensku měla SDĽ a nestačilo to. Nejdražší českou kampaň v historii měla ČSSD a nestačilo to také. Slovenské volby však byly přehlednější. Není to jenom tím, že kandidovalo 18 stran, na rozdíl od 27 u nás, ale také tím, že má Slovensko jen jednokomorový parlament a každá strana má jednu kandidátku na celé Slovensko. Tím pádem je zcela zřejmé, kdo je lídrem té či oné formace.
A další rozdíl byl v tom, že kandidující strany měly otevřený prostor v médiích. A to v privátních, ale i ve veřejnoprávních. Peníze u nich nerozhodly tak zásadně o průzkumech veřejného mínění, a tím pádem o prostoru v médiích, jako u nás.
Mějme to na paměti, až budeme povrchně hodnotit a srovnávat byznysově a marketingově laděné TOP 09 a VV se Sas a s Most-Híd, které jsou, na rozdíl od českých parlamentních nováčků, postaveny na reálném programu a osobní garanci kredibilitních kandidátů.

P.S.: Působil jsem při několika volebních kampaních na Slovensku v r. 1990,1992, 1998 a 2002