Ani každodenní tiskovky véčkařských ministrů nedokázaly v médiích zcela překrýt další kolo sporu pana prezidenta s Ústavním soudem, potažmo soudy všemi. Na postesky, ohledně prý nepatřičné moci soudů, jsme si od pana prezidenta již zvykli.

Tentokrát však zašel ještě dál. Ve svém projevu v Parlamentu vyzval zákonodárce, aby se k němu přidali a přinejmenším přistřihli vzpurným soudcům ÚS křidélka. Ve stejné době vyslovili soudci nesouhlas s úpravou svých mezd.

Ostatně nejsou jediní, podobně se dnes vyjadřují i jiné profese. Soudci však byli prezidentem, premiérem a ministrem financí ihned ostře napadeni, s tím, že nesolidarizují se svou zemí, která řeší vážné finanční potíže. Bylo by nanejvýš vhodné alespoň připomenout to, že soudcům už odměny byly kráceny, a to naposledy letos o 4%. Jejich mzda je zcela srovnatelná s těmi, které mají naši poslanci. U soudců okresních soudů je to cca 50-65 tisíc Kč a u vyšších soudů do 100 tisíc Kč. V této relaci mi jejich odměny nepřipadají nemravné. Navíc nemají desetitisícové nezdaněné náhrady, neporcují medvědy a nesedí v dozorčích radách státních podniků.

Pokud mají vrcholní představitelé výkonné moci starost o veřejné finance a hledají zdroje i ve vysokých odměnách státem placených úředníků a manažerů, pak bych jim doporučoval se podívat např. na odměny vrcholového vedení podniků s majoritní majetkovou účasti státu. Začal bych třeba v ČEZ, ale nevynechal bych ani ztrátové ČD, ČSA a jiné, a nakonec i Českou televizi. A ten seznam by byl dosti dlouhý a navíc by v něm byly k nalezení i instituce a podniky, které stát vůbec nepotřebuje.

Pan prezident je ekonom a politik, který se hlásí k pravicovým hodnotám. Mezi ně patří i elementární úcta k právu a pořádku. Když napadá soudnictví a nazývá tuto specifickou komunitu soudcokracií a obviňuje ji z elitářství, tak se vlastně asi mimoděk dopouští rovnostářského útoku na elity. Elita přeci nemusí mít pouze dehonestující význam. Dokonce by ho v otevřené a svobodné společnosti mít neměla. V právnické branži jsou i jiné profese než soudci – komerční právníci, notáři, exekutoři, advokáti. Jejich platy nejsou menší než u soudců, ba právě naopak, často jsou i výrazně vyšší.

Chceme-li, aby soudci byli kvalitní a v dobrém slova smyslu elitní právníci, pak je nelze nezaplatit. A navíc by měli být neúplatní. Právem namítnete, že znáte případy, kdy tomu tak není. Ano, v každé profesi jsou lidé lepší, horší, ale i nejlepší a nejhorší. Ne všichni soudci jsou Berkové a Kučerové. Naši soudci jsou produktem celé společnosti. Ta se stále vyrovnává s minulosti, hledá svou dnešní identitu a svou vizi budoucnosti. Soudci nejsou o nic horší, ale ani lepší, než politici, novináři, manažeři, učitelé, lékaři,…

Soudce jmenuje pan prezident, včetně soudců ÚS, které navíc sám navrhuje. Odměny soudců určuje společná norma pro odměňování ústavních činitelů. Možná by bylo vhodné upravit odměňování soudců samostatnou zákonnou normou. Jisté je to, že soudy nejen personálně, ale i finančně a organizačně podléhají rozhodnutím výkonné a zákonodárné moci, především ministerstvu spravedlnosti. Přesto a nebo spíše právě proto, je třeba dbát na jejich nezávislost. Pokud budou rozhodnutí soudu podléhat politické či ekonomické objednávce, pak to s tou naší demokracií příliš dobře nedopadne.

Pan prezident se pustil na velmi tenký led. Já bych spíše od něj očekával kultivované otevření diskuse na téma případných úprav a změn v Ústavě. Prezident by přeci mohl otevírat a moderovat diskuse na toto téma. Ostatně od podzimu 1992, kdy se v hektickém čase dělení federace rodil text Ústavy, uplynulo již dost času na to, abychom dokázali vyhodnotit její funkčnost. Myslím, že by dnes nebyl proti ani její tehdejší hlavní autor Vojtěch Cepl st., který vycházel z Ústavy Československé republiky z r. 1920 a částečně i z textu prof. Jičinského z r. 1968. Diskuse v původním řeckém významu slova znamená společné přemýšlení. My jsme místo toho svědky mimoběžných válek institucí a dokonce pilířů moci. Je to přinejmenším nedůstojné a nezralé.

Ale je to možná jen o tom, že pan prezident potřebuje svá provokativní témata, aby zaujal a byl u svých fandů populární. Potřebuje nepřítele, vůči němuž se vymezuje. Jednou je to EU, jindy oteplovači a dnes soudci. Je to škoda, neboť tím devalvuje sebe sama a bohužel i racionální argumenty pak dostávají nepatřičnou dimenzi. Krom toho drtivá většina veřejnosti má dnes diametrálně odlišné starosti. I proto mi připadá nepatřičné řešit své osobní vztahy s ÚS na svých „masarykovských cestách“ po republice. Ono to pak vyznívá tak, že pan prezident neunesl loňská rozhodnutí ÚS a bere je jako prohru, kterou chce svou dnešní aktivitou přebít. Smutné a zrádné zároveň.

Naše soudy potřebují více odvahy, pokory a profesionality. Žádné podobné výpady či ad hoc revoluční změny nepřispějí k posilování síly práva a právního vědomí ve společnosti. Soudci sami nejlépe vědí, jak vylepšit svou pozici, jak posílit svou prestiž. A navíc – agendu soudů netvoří soudy samotné, nýbrž společnost. Budeme-li svědky útoků na soudy a soudní rozhodnutí od nejvyšších představitelů státu, pak tím vysíláme nebezpečný signál, který může končit až právním nihilismem.
Svoboda bez zákona je nesvoboda.