Včerejší stávka některých státních zaměstnanců nemá vítěze. Není jim neústupná vláda, ale ani odboráři. Přesto byla nejen legální, ale i legitimní snahou o upozornění na způsob správy země. Vedlejším produktem celé akce bylo vypuštění hned několika džinů z láhve. Ve vzduchu visí řada otázek.

Je logické a správné stavět proti sobě soukromníky a státní zaměstnance? Je rozumné stavět proti sobě mladší a starší generaci? Je jediným řešením zadlužené země škrtání všem? Potřebuje náš stát tolik úřadů a institucí? Nedochází někde k jejich duplicitě? Musíme mít dvoukomorový parlament? Je nezbytně nutné krajské uspořádání země? Kde a u koho skončily zdroje z podivných prodejů státního majetku? Kdo a jak byl potrestán za řízené krachy bank, privatizačních fondů, kampeliček aj,…?

Umí tento stát vybrat daně a dodanit daňové úniky? Jak daníme hazard a prostituci? Jsou u nás výnosy obchodních řetězců přiměřené? Jak hospodaří velké státní podniky – ČEZ, České lesy, České dráhy aj,…? Kde končí zdroje z předražených státních zakázek? Jak úspěšné jsou akciové společnosti s neznámými vlastníky ve veřejných soutěžích? Je solidární a slušné škrtat zdroje i handicapovaným spoluobčanům?

Jak podporuje stát domácí výrobu a spotřebu? Jak podporuje export? Máme rozumnou zahraniční politiku? Není příliš jednosměrná? Neuzavřeli jsme si zbytečně důležité trhy? Proč dodnes nemáme zákon o státní službě? Proč nemáme zdroje na rezervním důchodovém účtu? Proč? Proč? Proč? Těch otázek by jistě každého z nás napadla celá řada, ale obávám se, že jako obvykle zůstanou bez odpovědi.

Místo toho dostanete ideologickou nálepku nepřítele. A karavana táhne dál. V této zemi vládne farmaceutická, energetická, zbrojařská, betonová a jiná lobby. Zdražování a škrtání se jich netýká. Do klíčových pozic si nasadili své ostřílené kádry. Čekáte změnu? Věříte v nápravu a pokání? Opravdu? Trudný výsledek všech vlád – Klausem počínaje a Nečasem konče.

Arogance moci v přímém přenosu. To není o pravici či levici. Na dnešní podobě společnosti se podepsaly obě strany imaginární barikády. Pokud bychom vůbec chtěli přemýšlet o nějaké proměně k lepšímu, pak je nezbytně nutné začít důkladným auditem uplynulého dvacetiletí. Už nelze mluvit jenom o nějakých dílčích změnách, nýbrž o zásadním obratu. K tomu patří změna Ústavy a několika klíčových legislativních norem. Cílem musí být efektivní, spravedlivá a slušná správa země, která ctí společné konsensuální priority a principy. Podmínkou této hypotetické proměny je účast široké veřejnosti, včetně dnešních pivních kibiců. Ale pozor, aby se zase ti oni nestali ze dne na den těmi „moderními“ my.

P.S. Byl jsem zděšen reakcí pana prezidenta na stávku. Nazvat ji směšnou, je nejen směšné, hloupé a nedůstojné, nýbrž i velmi nebezpečné. Dvacetiletá ztráta kontaktu s realitou je znát. Optika pražské kavárny byla a je klamavá.