Na blogy aktuálně.cz umístňuji své texty od konce roku 2009. V archívu jich můžete nalézt již několik desítek. Kdo by si chtěl přečíst ještě více, může si kliknout na www.obcanecz.cz anebo mi může napsat svou adresu a já mu rád zašlu své tři knihy.

Za ten zhruba rok jsem si zvykl na tu virtuální pospolitost. Mezi autory a diskutujícími nicky vzniká zvláštní pouto. Reakce na blogy bývají různé. Nejpřínosnější jsou ty, které věcně reagují na obsah textu. A to bez ohledu na to, zda jde o reakci souhlasnou či zápornou. Pak jsou ty, které reagují na jiné nicky. Často pak vzniká samostatná diskuse mezi nicky navzájem. Jsou i tací, kteří nereagují na článek, ani na příspěvky diskutujících, nýbrž pouze útočí na autora. A někdy jsou to útoky velmi drsné. Ovšem, pokud vstoupíte do otevřené arény a jdete s kůží na trh, tak s tím musíte počítat. Nakonec se naučíte i s těmi svými kmenovými oponenty spolunažívat.

Pod mým posledním textem se objevil nový anonymní glosátor. Říká si „minorita“ a patří do té třetí kategorie. Mimo jiné mě obviňuje z toho, že jsem téměř za vše špatné v této zemi zodpovědný. V jeho reakci nejde o hodnocení, ale pouze o útok v osobní rovině.

Vážený „minorito“, já jsem vstoupil do politiky jako úplný nováček jaksi mimoděk v listopadu 1989. Stal jsem se mluvčím OF ve své profesi. Do té skutečné rodící se politiky mne přitáhl Tomáš Hradílek, dříve mluvčí Charty 77. Byl jsem tzv. dělníkem revoluce. Jako mnozí jiní, i já jsem byl jistě naivní. Věřil jsem, že máme historickou šanci utvořit skutečně demokratickou, svobodnou a prosperující společnost. Zažil jsem řadu lidí, kteří neměli špatné úmysly a vstupovali na scénu se srdíčkem na dlani. Považoval jsem za důležité porazit komunisty ve volbách v r. 1990 a v r. 1992. K tomu jsem docela významně přispěl.

Byl jsem první, kdo řekl veřejně, že se Občanské fórum musí přetvořit v několik standardních politických stran. A pak jsem se tomu věnoval. I s odstupem času to považuji za správné. Nikdy jsem se necítil jako ideový vůdce rodícího se kapitalismu. Z ODS, kterou jsem založil, jsem odešel 31.12.1992 a v r. 1994 jsem ukončil i členství. Nebyl jsem v žádné vládě, ani v žádném parlamentu. Nepřijal jsem žádnou trafiku. Neseděl jsem v žádné správní radě státního podniku. Můj jediný kontakt se státem byl v roce 1994, kdy jsem přijal angažmá v dodavatelské firmě, která připravovala projekt státní číselné loterie. Kočárníkovo ministerstvo financí se však rozhodlo tento záměr pohřbít.

ODS jsem opustil hlavně proto, neboť jsem nechtěl patřit do světa Čermáků, Helbigů, Kožených, Kovarčíků a dalších. K mému nemilému překvapení tento svět nejen nevadil Václavu Klausovi, ale asi mu i vyhovoval. Mnozí politici z polistopadové generace se záhy stali instrumentem v rukách zkušených zákulisních šíbrů. Odmítl jsem účast v těchto schématech. Nic jsem neprivatizoval, ani nijak neovlivňoval. Své názory jsem vždy prezentoval veřejně. Stačí si přečíst pár textů i na blozích aktuálně.cz. Například „Dnes o ODS“ (4.11.2010) nebo „Kdo se plazí, ten nezakopne“ (21.1.2010).

Ani v nejčernějších snech mne nenapadlo, že ODS bude jednou patřit lidem jako je Dalík, Hrdlička, Knetig, Langer, Ovlický, Řebíček, Jurečko a mnozí další. S Václavem Klausem nespolupracuji od roku 1993 a naposledy jsem s ním hovořil asi v roce 1998. Těch, kteří se podepsali pod dnešní stav společnosti je celá řada a to vědomě i nevědomě. Účelovost a kolektivní alibismus postupně mrzačily všechny vzletné ideály z prvních měsíců po listopadu 1989.

Co jste tehdy dělal Vy „minorito“? A co děláte dnes? Koho volíte? A koho jste volil v r. 1990 a v r. 1992? Způsob Vaší argumentace je podobný produktům z dílny ABL, které zaplavují mnohé internetové diskuse, ale třeba se mýlím.

Přeji hezký den