Uhlazeného miláčka médií Jiřího Pospíšila nám jeho (různě motivovaní) zastánci prezentuji jako brilantního právníka, experta a oddaného demokrata, pro nějž byla politika vlastně jen nutnou přítěží. Ve svém spravedlivém hněvu jdou ještě dál. Malují obrazy novodobého Mirka Dušína, který se nebál postavit kmotrům. Neznám skutečné důvody expresního vyexpedování Pospíšila z vlády, ale zdráhám se bezvýhradně přijmout tuto černo-bílou optiku.

Podívejme se na to, co o JUDr. Jiřím Pospíšilovi píše Wikipedie, tedy zcela jistě otevřený nezaujatý zdroj.
Jiří Pospíšil se narodil v listopadu 1975, český politik, místopředseda ODS a od roku 2002 poslanec Parlamentu ČR. Zastával úřad ministra spravedlnosti, nejdříve v letech 2006 až 2009 v Topolánkově vládě, a pak 2010 až 2012 v Nečasově vládě. V letech 2009 a 2010 byl také děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Na téže škole získal v roce 2002 titul JUDr. za působení pánů Zachariáše, Tomažiče a Kindla.

V roce 1994 (v necelých 19ti letech) vstoupil do ODA, v roce 1998 pak vstoupil do ODS. Dodávám, že to bylo v éře po Sarajevu, v době začínající smluvní opozice, se zákulisním režisérem Ivanem Langrem. Stal se lídrem sdružení Mladých konzervativců. Po volbách v roce 2002 se stal poslancem. Nestihl tedy ani minimální právnickou praxi, což je vzhledem k jeho další kariéře naprosto unikátní jev. Jako ministr spravedlnosti v Topolánkově vládě odvolal v roce 2007 vrchního státního zástupce Jiřího Kulvejta a novým jmenoval Vlastimila Rampulu. V médiích se také zastal nového náměstka Libora Grygárka, s tím, že je přesvědčen o jeho vysokých odborných předpokladech. Rovněž obhajoval postup paní Vesecké v kauze Čunek. V r. 2010 se stal místopředsedou ODS.

Jiří Pospíšil je pevně zakořeněn v plzeňské buňce ODS, již léta prý kmotrovsky řízené legendárním Romanem Jurečkou. Jeho antikmotrovský étos tak vyznívá poněkud rozpačitě, ne-li přímo farizejsky. S vlivným lobbistou Jurečkou byl mimo jiné i na dnes již proslulé dovolené politiků a lobbistů v roce 2009 v italském Toskánsku (zdroj – lidovky.cz , 28.6.2012).

Jiří Pospíšil vždy dbal na pozitivní mediální obraz. Má velmi silné lobby v novinářské obci. Jistě mu k tomu pomohlo i velmi blízké přátelství s vlivným žurnalistou a moderátorem Václavem Moravcem, jehož pořady navštěvoval s neutuchající intenzitou. Chtělo by se věřit tomu dokonalému obratu, ve stylu „Obrácení Ferdyše Pištory“, ale to bychom nemohli býti v české politické realitě roku 2012. Těch námětů, které rozmazávají ten idealistický portrét rytíře na bílém koni, je více než dost. Patří sem i střet Pospíšilova náměstka Františka Korbela (dříve nominanta strany Zelených) s podnikatelem Yektou Uzunoglem.

Bez odpovědi by neměla zůstat ani nedávná narážka Davida Ratha na údajné jmenování severočeské státní zástupkyně paní Bradáčové vrchní státní zástupkyní. Zákulisní šuškanda přináší i tzv. zaručené informace o Pospíšilově náklonnosti k formaci TOP 09, což zřejmě platí oboustranně, soudě podle jednoznačného postoje vedení TOP 09, v čele s Kalouskem. Ještě dříve se objevovaly scénáře o tom, že Pospíšil asi vystřídá Nečase v čele potápějící se ODS.

A na závěr jedna ukázka z textu, který se objevil na idnes.cz 18. května 2009. Popisuje jeden z mnoha večírků v pronajatém Břevnovském klášteře (autorka Zuzana Kaiserová – text: „ V roce 1989 vyhrožoval tanky, nyní je z něj nový Zemanův Šlouf“). „… Břevnovský klášter už takových večírků zažil řadu. Mluví se na nich převážně rusky, moldavské víno, které Zbytek dováží do Česka, tu teče proudem a shromažďuje se tu podivná směs ruských podnikatelů, bývalých příslušníků státní bezpečnosti a dodnes vlivných politiků. Před několika měsíci se tu na ochutnávce vín sešel komunistický rozvědčík Igor Střelec, kvůli kterému měl problémy už ministr dopravy Aleš Řebíček, s tehdejším ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem a také třeba s komunistickým předsedou Vojtěchem Filipem“.

Aby nedošlo k mýlce. Počínání nejvyššího státního zástupce Zemana vzbuzuje jisté sympatie. Nový Občanský zákoník a nový Trestní zákoník jsou jistě nutné normy, i když je k nim odborná veřejnost kritická. To vše však nezavdává příčinu k jednostrannému obdivu Jiřího Pospíšila. Hlavní problém vyrobil předseda vlády Petr Nečas sám. Měl své skutečné důvody na rovinu sdělit, pak by předešel svému dalšímu ztrapnění. Možná je tím důvodem připravovaný návrh zákona o státním zastupitelství, který počítá s jistou modifikací návratu k dřívějšímu modelu mocné Generální prokuratury. Kdo ví?

Jisté je však jedno – pan premiér svůj kredit ztratil již dávno, ostatně jako celá naše tzv. politická elita. Nenechme se mocenskou rozepří dvou poltických harcovníků zmást, byť je to díky expresivní a masivní mediální prezentaci dosti nesnadné. Žádná zásadní systémová změna nenastane nějakým přeskupováním stávajících figurek uvnitř dnešní nemravné a nekompletní politické garnitury. Otázka vůbec nezní, zda Nečas či Pospíšil.
Otázku i odpověď ponechám na laskavém čtenáři.