Komu tedy slouží to vášnivé pokračování ostré polarizace země? No přeci hlavně Kalouskovi. Potřebuje se ještě jednou zhoupnout na umělé vlně v hávu Karla Schwarzenberga (prosím neplést s Richardem Hávou).

Nejde tedy ani tak o Miloše Zemana, ale ani o rozhořčení některých jedinců a skupin z povolební frustrace. Jediným motivem Miroslava Kalouska je přežití Miroslava Kalouska. Nejde ani o žádný tzv. pravicový postoj. Pravice u nás se facto neexistuje. Ostatně není to tak dávno, co byl ochoten vládnout pan Kalousek i s komunisty? Že by snad pokus o reparát tohoto modelu?

Na vedlejší kolej zájmu médií se mezitím posunula zcela skandální amnestie odcházející hlavy státu. A to i výrok nově zvoleného prezidenta, který veřejně prohlásil, že chce vědět, kým byla amnestie připravena. A hlavně řekl, že považuje čl. 2 této novoroční amnestie za zločin. Doplnil ho i předseda Ústavního soudu Rychetský, který konstatoval, že takto rozsáhlá abolice nemá v žádné civilizované zemi obdoby.

Dejme tedy šanci Miloši Zemanovi, aby dokázal, že to myslel vážně, jakož i to, že nebude pokračovatelem Klause. Bývá obvyklé, že nastupující lídr dostává na převzetí funkce určitou dobu hájení. Zeman nezvítězil jen díky své ostré kampani, ale také díky chybám a nedostatkům svého konkurenta a jeho týmu. Zápas skončil. Konec flámu.

Škoda, že se podobná vlna mediálně expresivního občanského vzdoru či spíše hněvu nezvedla i dříve. Příležitostí nám naše tzv. politická elita nabízela nepřeberné množství. Občanská kontrola správy země musí být permanentní a nejen produktem jedné povolební kocoviny, kterou navíc v tomto případě někdo ze zadu uměle přiživuje.