Sluhové Západu! K výročí 17. listopadu

17. 11. 2014 | 19:21
Přečteno 21511 krát
„Sluhové Západu! Ať žije Putin!“ I taková hesla zněla 17. listopadu 2014 pražským Klárovem na nevelké demonstraci příznivců prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana. Lze to jistě odbýt pohrdlivým úsměškem a byla by to reakce správná, ovšem nikoliv dostačující. Sluhové Západu? Západ jsme přece my! Nejpozději od 10. století jsme nejen součástí západního civilizačního okruhu, ale též jeho důležitými spolutvůrci.

Nebo – opět jednou – nevíme co jsme, kam patříme? Jsou nám, Čechům, jakožto politickému národu západní hodnoty již cizí a nesrozumitelné? „Západ“ (lat. Occidens, angl. West) není přece pouhým zeměpisným označením jedné ze světových stran. Ani samotná „západní Evropa“ není Západem bez naší části evropského kontinentu, tj. bez Evropy střední a částečně i východní (evropská hranice na Urale je výmyslem 18. století, do té doby „vedla“ na Donu).

Česká krize evropanství a přináležitosti k Západu však není novinkou, objevuje se od poloviny 19. století, především pak po frustraci z rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867, které ignorovalo tradice české státnosti. Jednou z podivných reakcí byla i tzv. pouť do Moskvy, kterou v témže roce podnikly k prahu carského trůnu české politické elity. Samozřejmě, že to byl „trucpodnik“. Ten však společně s jedem panslavismu, podporovaného ruským imperialismem drtícím Poláky i Ukrajince a Bělorusy, umetal cestu k budoucí ruské hegemonii ve střední Evropě. Tehdy vzniklo i ono hysterické proroctví, že v Čechách bude dobře, až se kůň ruského kozáka napije z Vltavy. Inu, napil se. A český stát, tehdejší Československo, se stal ruskou državou na několik desetiletí.

Novinář Pavel Tigrid k tomu roku 1946 napsal: „Myslím, že je na čase, abychom se vzdali velikášské myšlenky, že jsme jakýmsi mostem mezi Východem a Západem. Jednak proto, že o to nikdo nestojí, a jednak proto, že nelze přemosťovat úžinu tak rozbouřenou, nebezpečnou a zrádnou... Překážkou je tu právě neotřesitelná a staletími nezměnitelná skutečnost, že ať se Evropa dělí jakkoli a železné opony padají kdekoli, stále patříme svou mravní, politickou, kulturní i náboženskou tradicí do oblasti západoevropské civilizace... Jakou cestou tedy, mezinárodněpoliticky, se máme dát, cestou, jež by byla hodna slovanského národa s tisíciletou západní tradicí?

Jenže to už bylo dávno vymalováno... Určitě od roku 1943, kdy byla podepsána československo-sovětská smlouva a my tak byli zásluhou prezidenta Beneše a značné části našich politických elit zahrnuti do Stalinova „euroasijského svazu“.

Význam listopadu 1989 mimo jiné spočívá právě v tom, že jsme se díky slabosti a ochotě perestrojkového Sovětského svazu (a díky prozíravosti našich tehdejších politických elit) mohli nejen vyvázat z pevného sevření ruského medvěda, ale též obnovit naše vazby k Západu, naší mateřské civilizaci. Svobodný vstup do NATO a EU byl nutnou a sebezáchovnou konsekvencí a teď záleží i na nás, jak budou obě společenství fungovat. Že se s tím Moskva nesmířila, to nám dal například roku 2009 nevybíravě najevo Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničních věcí (jinak též přítel Miloše Zemana & comp.), když připomněl, že dle regionálního členění OSN je Česká republika součástí východní Evropy... a tudíž v ruské zóně vlivu.

I proto bylo smutné sledovat egoistickou samochválu prezidenta České republiky při jeho projevech na pražském Albertově a na Právnické fakultě UK v rámci letošních jubilejních oslav 17. listopadu. Zvláště ve srovnání s projevy prezidentů Visegrádské skupiny a Německa. V plné nahotě se to ukázalo při diskusi na akademické půdě, kde zazněl dotaz k aktuální situaci na Ukrajině. Právo první reakce obdržel od Tomáše Zimy, rektora UK (to jen ten akademik, který letos 28. října nedorazil na Hrad), právě český prezident. Miloš Zeman alibisticky ba furiantsky připomněl svůj někdejší blábolivý „jestřábí“ návrh, že by NATO mělo intervenovat na Ukrajině, pokud by tam vstoupila ruská vojska. Jenže to se zkrátka – dle pana prezidenta – neděje. Zcela jinak mluvili zejména polský prezident Bronisław Komorowski a německý prezident Joachim Gauck. První hovořil přímo a jasně o Rusku jakožto agresorovi, který vůči Ukrajině uplatňuje koncept hybridní války, druhý zmínil protiruské sankce a zdůraznil, že na rozdíl od některých je on podporuje. Ti z nás, kdo debatu sledovali v aule právnické fakulty nebo v živém přenosu České televize, jistě zaznamenali ony prazvláštní grimasy českého prezidenta Zemana. Nejsem psycholog (ani politolog), jejich interpretaci přenechám jiným.

Zde je však třeba připomenout, že Miloš Zeman právě v těchto listopadových dnech poskytl (už zase!) rozhovor „Prvnímu kanálu“ ruské státní televize, kde svou poněkud invalidní ruštinou znovu vyjádřil názor, že je na Ukrajině „prostě občanská válka“. Sousloví používal opakovaně, aby bylo ruským divákům jasné, že on, tento proslavený „kolos rhodský“, na rozdíl ode všech vrcholných evropských unijních představitelů, nevěří informacím evropských a amerických zpravodajských služeb o přítomnosti ruských vojáků na východní Ukrajině. Poté sice neukázal chudáka Krtečka jako v čínské státní televizi (Karla Gotta, nositele sovětského Řádu přátelství mezi národy z roku 1989 s sebou bohužel neměl), ovšem pohovořil o své nedůvěře k protiruským sankcím, jež sdílí například se slovenským premiérem Ficem.

To jsou jistě v Rusku vítaná slova. Zvláště v době, kdy si připomínáme nejen morální bankrot českého a středoevropského komunismu, ale též pád ruského impéria v sovětském hávu. Ruská federace v čele s V. V. Putinem smutní nad pádem impéria a spřádá (zcela nepokrytě!) plány na jeho obnovu, tentokrát v tradičním velkoruském nacionalistickém stylu. Podle prezidenta Miloše Zemana EU a celý Západ vrší jednu chybu za druhou, ovšem Rusko postupuje racionálně a profesionálně.

Takže znovu na začátek: Sluhové Západu? My jsme Západ, pane prezidente. Západ hrdý, chybující, pracovitý, kritický, líný, pokrytecký, dynamický, agresivní, defétistický...

Hranice mezi civilizačními okruhy se však mohou měnit. Civilizace je volba. Západ nebo Východ? Je to na nás. Samozřejmě, že je třeba vést dialog s Ruskem nebo Čínou. Jenže takový dialog je možné vést jen tehdy, pokud reflektujeme vlastní identitu – a ta česká, evropská, západní je samozřejmě z principu dialogická. Jen tehdy můžeme my, Česká republika i EU, být platným partnerem v tomto globálním dialogu. A někdy (nutně!) i tvrdým oponentem.

Postoj prezidenta Miloše Zemana je v tomto ohledu jen zdánlivě nečitelný... Nadějí je, že na Albertově jej vypískala jak „běsnící pražská lumpenkavárna“, tak tradiční „česká hospoda“ i moravský a slezský „sklípek“. Dějiny neskončily, stále se dějí, tady a teď. Ještě není vymalováno! Hic Rhodus, hic salta...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy