Kdo smí volit prezidenta?

22. 07. 2019 | 06:55
Přečteno 6697 krát
Nedávno prohlásil poslanec Benda, že bychom měli zrušit přímou volbu prezidenta, protože "další prezident nebude lepší" a že ho Zemanova moc děsí. Benda není jediný, kdo tento názor zastává a proto je třeba přímou volbu prezidenta obhájit.

Reprezentativní demokracie?

Národy volí své politické zástupce proto, aby uskutečňovali zájmy většiny. A reprezentativní demokracie znamená, že obyvatelstvo rozhoduje o tom, kterým směrem se má země vyvíjet.

Výzkumy Američana Martina Gillense a Němce Armina Schäfera ale došly k závěru, že v USA a v Německu nemá střední třída a chudina na politická rozhodnutí prakticky žádný vliv. Naopak. Oba vědci zjistili, že čím více obyčejných lidí považuje nějaké rozhodnutí za důležité, tím nepravděpodobnější je, že bude někdy uskutečněno. Reprezentativní demokracie v západních zemích nefunguje, Gillens dokonce řekl, že neexistuje. A stejný vývoj vidíme i v naší zemi. Zájmy většiny jsou systematicky přehlíženy ve prospěch zájmů vlivných mocenských skupin. Jak se to stalo?

Všechny demokracie mají problém s tím, že se vládnoucí třída stará více o své vlastní zájmy než o zájmy většiny společnosti. Před více než sto lety ukázal Robert Michels, že i demokraticky zvolení vládci mají nezadržitelný sklon ke zneužití moci. Chovají se jako skupina, která systematicky používá svou pozici k uskutečňování vlastních cílů. Jediná účiná obrana je vyšší podíl všech občanů na rozhodování. Proto je třeba být vděčný za každý prvek přímé demokracie.

Politici se však o moc dělit nechtějí a snaží společnost uřídit rostoucím množstvím, stále detailnějších a přísněji prosazovaných pravidel. To vede k tomu, že i v demokracii roste tlak na uniformitu v myšlení a chování lidí. Žijeme ve světě, který ve jménu liberální demokracie směřuje k technokratické diktatůře.

S odvoláním na vědecké poznatky, právo nebo ekonomickou nutnost prosazují demokraticky zvolené parlamenty opatření, která slouží hlavně usnadnění jejich vlády a ne uskutečnění zájmů většiny společnosti.

Proto neváhám označit dnešní evropské politické systémy za dynastické demokracie. To se pozná podle toho, že ať občan zvolí jakoukoliv stranu, dostane víceméně stejnou politiku; stejný styl vládnutí, stále stejné koalice a v čele země rotují stále stejné postavy. Profesionální politici "zapomínají", že mají sloužit společnosti a soustřeďují se převážně na obsloužení jejich vlastní voličské klientely, spřízněných lobbistů a sponzorů.

Zavedené strany spolu sice soupeří o místo ve vládě, ale spolupracují, když jde o to, aby jejich podíl na moci stoupal, aby nepřibývaly žádné další konkurenční politické strany a konečně, aby se občané nepletli do politických rozhodnutí. Třída politiků dělá všechno proto, aby moc zůstala v jejich rukou a zbytek společnosti byl od výkonu moci trvale oddělen.

Tvář jen na poštovní známky

Politikům z povolání jejich snahu o zrušení přímé volby prezidenta nevyčítám. Hromadění moci je pro ně smyslem života a chápu, že si přejí vybrat prezidenta sami. Ale jejich argumenty jsou slabé a průhledné.

Tak třeba. Marek Benda říká, že bychom měli zrušit přímou volbu prezidenta, protože "další prezident nebude lepší". Co to vlastně znamená "lepší". Jakého prezidenta by si přál a proč by jeho zvolení měla garantovat pouze nepřímá volba? Myslím si, že to vím.

“Zeman už neprohraje a může všechno a to mě děsí", říká dále Benda. Takhle mluví někdo, kdo má strach, že nebude moci uskutečnit své vlastní plány. Již víme, že se politici z povolání mezi sebou vždycky snáze dohodnou, než když se jim do toho plete někdo zvenčí; ať již prezident nebo dokonce občané. Čím déle jsou v politice, tím méně chápou svět mlčící většiny a tím více si rozumí s těmi, kteří také obývají parlamentní prostory. A proto by "lepší prezident" podle profesionálních politiků měl být intelektuálně vybaven jenom k tomu, aby dobře vypadal na známkách.

Marka Bendu děsí přímo volený prezident. Ale mě děsí prezident volený společenstvím pár set profesionálních politiků. Ti budou podporovat takového kandidáta, který jim nebude překážet ve vládnutí.

A co Kiska?

Nezaznamenal jsem, že by se ti, kteří chtějí Čechům znemožnit přímo volit svého prezidenta pohoršovali nad rolí, kterou hrál slovenský prezident Andrej Kiska.

Tento přímo zvolený prezident slovenským vládám opakovaně znesnadňoval uskutečnění jejich plánů a plnil tak kontrolní a vyvažující roli, která je pro udržení demokracie nezbytná. S některými jeho názory jsem sice nesouhlasil, ale vždycky jsem oceňoval to, že ve slovenské politice vytvářel jakési alternativní mocenské centrum.

Takže nakonec jde přece jen o to, že se odpůrcům přímé volby hlavně nelíbí rozhodnutí prezidenta Zemana? Ale kritika „nesprávnosti“ nějakého rozhodnutí neznamená, že kritik má pravdu a že je objektivní. Znamená to jenom, že někdo má jiný názor než prezident. Souhlasit nebo nesouhlasit znamená vždycky, ať jde o politika, kopáče nebo akademika, jen střet různých domněnek o správnosti vlastního úsudku, který vždycky odráží hlavně vlastní zájmy.

Ani v případě kritiky prezidenta nejde o střet lži s pravdou, o správnou a chybnou politiku. Jde jen a jen o střet a vyvažování různých zájmů. A to je podstata demokratického procesu.

Prezident kverulant

Dnes se politické rozhodování odehrává převážně v pozadí, jako soustava dohod mezi politiky a nevolenými lobbisty. Volení reprezentanti přitom nezřídka přehlíží volební výsledky a nerespektují vůli většiny. Nejnovější příkladem byly zákulisní dohody o vtlačení Němky von der Leyenové na post šéfa Evropské komise. Jako demokratický výdobytek Evropské unie oslavovaní "špičkoví kandidáti" mohli jen ostrouhat. O totéž jde britským politikům, kteří si chtějí vynutit druhé referendum o brexitu, protože výsledek prvního neodpovídal jejich zájmům.

Proto by měl přímo volený český prezident v optimálním případě vystupovat jako zastánce provincie a těch lidí, kterým by salonní levice nejraději volební právo vzala.

Demokracii slouží ale i prezident, který prostě hraje jinou hru než většina v parlamentě a ruší tak plány politické sekty; prezident, který jen důstojně nepřikyvuje. A proto je mi vítaný dokonce i samolibý a hrubiánský prezident, když politickým inženýrům ztěžuje jejich zákulisní dohody a hry.

Benda a ostatní kritici přímé volby nechápou toto: Demokracie čerpá svou životaschopnost z opravdové konkurence názorů a zájmů a ne z uskutečňování plánů na kterých se dohodnou poslanci s lobbisty. A neochočený prezident je potřeba o to víc, že se i u nás demokracie vyvíjí k diktatuře funkcionářů. Nejde tolik jeho názory, o dobré způsoby anebo jeho vlastní zájmy. Hlavní je existence dvou mocenských center v naší politice.

A proto je nejdůležitější, aby na Hradčanech také v budoucnosti seděl někdo, kdo je volen přímo a může se proto vymezit vůči politické kastě. Někdo, kdo má a dovolí si vyslovit vlastní názor na to, co se děje ve světě a co to znamená pro naší zemi. Takový prezident je naděje pro lidi, kteří nechtějí mít s politikou nic společného, ale nechtějí ani to, aby se jim politika stále více montovala do života. A mají pravdu, protože obyčejný člověk má v demokratické společnosti jenom jeden hlas, stejně jako namyšlený vzdělanec.

Inteligence nechápe o co jde

Rozumím profesionálním politikům, kteří chtějí odstranit přímou volbu proto, aby pro sebe získali ještě větší moc. Kritizuji však tu část inteligence, která opovrhuje svými (nevzdělanými) spoluobčany tak hluboce, že jí jsou na obtíž i základní demokratické principy. Proti přímé volbě jsou často ti, kteří se neodváží nahlas říci, že většina Čechů vlastně nemá právo volit, protože na to prý není dost chytrá. Reprezentativní demokracii chápou jako vládu moudrých. Proto je pro ně přímá volba historický omyl díky kterému může "hloupá masa" zabránit zvolení toho, koho vzdělanci označí za vhodného. Vzpomeňme si jen na poslední prezidentskou volbu.

Část inteligence by proto dokonce sobě a všem ostatním občanům vzala možnost aspoň v jednom ohledu přímo ovlivňovat osud vlastní země. Fakticky tak chce vrátit pravomoc rozhodovat o tom kdo bude na pražském hradě, politikům z povolání. Ale o jejich schopnostech a zájmech by přece ani mudrováním otupělí intelektuálové neměli mít vůbec žádné iluze. K tak neprozíravému jednání jsou mnozí naši vzdělanci ochotní zrovna v době, kdy ve všech evropských zemích pozorujeme tendenci ke koncentraci moci v rukou politické kasty. Tak to je ona liberální demokracie?

Na čem opravdu záleží

Jsem si vědom toho, že od některých čtenářů požaduji nadlidské přemáhání, když je vyzývám, aby o roli přímo zvoleného prezidenta uvažovali, aniž by přitom mysleli jenom na Miloše Zemana.

Takže nemyslete na současného prezidenta, nemyslete ani na Andreje Babiše. Myslete na to, že politické strany jsou jen na oko v zásadním rozporu. Vždycky se spolu dohodnou na tom, že raději společně vládnou nad lidmi než s lidmi.

Myslete na to, že jde o záchranu demokracie bez přívlastků. Odstranění přímé volby prezidenta má totiž stejné následky jako třeba odstranění papírových peněz. Obojí snižuje naději ovládaných bránit se svým sebestředným vládcům a otevírá to cestu k technokratické totalitě.

Reprezentativní demokracie je na nejlepší cestě stát se elektronickou diktaturou pro uskutečnění státem určeného dobra, objektem svévolných funkcionářů a zájmových skupin. Proto jde o zachování co nejvíce možností k tomu, aby se lidé mohli bránit proti svým sebestředným vládcům. Ještě jednou: Nezávisle na tom, že jsou formálně demokraticky zvolení, tak politici přesto nevyhnutelně vyvinou sklon ovládat a vykořisťovat právě ty, kteří je zvolili. A proto je třeba uvítat cokoliv, co jim stojí v cestě. K tomu patří také prezident, který musí mít nejenom schopnosti a odvahu, ale především silný mandát přímé volby.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy