Příběh etického kodexu pro Lesy ČR, který zpracovávala společnost Ivo Rittiga Rittig & Partners s.r.o., se průběžně v médiích objevuje od roku 2012. Dalo by se říci, že příběh známe od začátku do konce.

Krátce zrekapitulujme: Lesy ČR si v roce 2011 objednaly u společnosti Rittig & Partners zpracování etického kodexu, a to za částku 1 720 000 Kč bez DPH (s DPH to bylo 2 060 000 Kč). Dokument zpracovaný Rittigovou firmou měl celkem 25 stran, ale fakticky se jednalo o stran 20, jak správně konstatoval JUDr. Tomáš Novosad z Městského soudu v Praze v roce 2013 („…psaný ovšem s velkorysými nadpisy a mezerami, takže počet normostran textu soud odhaduje na max. 20…“). Tedy co strana, to 86 tis. Kč bez DPH !

V roce 2012 po medializaci této veřejné zakázky Českou televizí tehdejší mluvčí Lesů ČR prohlásil, že „Cena odpovídala rozsahu provedení průzkumu, jeho vyhodnocení a následného zpracování vlastního kodexu“. Etické kodexy byly a jsou fenoménem. Asi nahrazují selský rozum a výchovu rodičů. Některé jsem četl a jímala mne z nich hrůza, resp. připadal jsem si jako úplný nesvéprávný idiot. Uveďme pár skutečných perel z již zmiňovaného etického kodexu pro Lesy ČR:

• Jednání zaměstnanců podniku je vždy a za všech okolností legální, etické, transparentní a v souladu se zákony České republiky a hodnotami LČR.
• Při vykonávání svých povinností jsem svědomitý.
• Držím své slovo.
• Jsem upřímný k ostatním i k sobě samému.

Občas se stane, že zpracování etického kodexu předchází riziková analýza, např. pracovních pozic s cílem identifikovat střety zájmů, křížení rozhodovacích pravomocí atd. Kdyby se snad někdo domníval, že Lesy ČR v rámci zakázky pro Rittig & Partners požadovaly zpracovat něco obdobného, tak se mýlí. NFPK disponuje smlouvou uzavřenou mezi Lesy ČR a společností Rittig & Partners (k dispozici máme i konkrétní fakturu za tento výtvor). V předmětu smlouvy je jasně uvedeno:

„Zhotovitel se zavazuje zpracovat vnitřní dokument Lesů České republiky, s.p, - Etický kodex zaměstnanců podniku, se zaměřením na definování žádoucích vnitřních i vnějších způsobu chování a jednání zaměstnanců podniku.“

Toť vše. Být na místě Ivo Rittiga, tak bych se při zpracování dokumentu také nepřetrhl. Z vděčnosti za lehce získané necelé dva miliony bych možná nad rámec smlouvy doplnil dokument o pár odstavců na téma „jak se chovat ke starším spoluobčanům“, případně „jak pečovat o domácí zvíře“. Je ovšem pravda, že jediným cílem celé akce bylo co nejjednodušším způsobem vytáhnout peníze ze státního podniku, tak proč se rozepisovat.