Ve středu demonstrovaly na pražském Václavském náměstí stovky islamofobních národovců nejen proti imigraci a kvótám, ale také za vystoupení země z EU a za uzavření státních hranic. Odhady účasti se pohybovaly mezi pěti až sedmi sty.


Skandovali Čechy Čechům a My jsme národ. Varovali i před hordami nadržených černochů. Drželi přitom třímetrové dřevěné makety šibenic s nápisem za vlastizradu, určené těm, kdo zrazující vlast. Sobotko, táhni, skandoval dav.

Proti jejich pochodu Prahou se postavilo – či v ulici Na Můstku se na obrubník chodníku posadilo – jen asi padesát lidí (mezi nimi i zelení a mladí soc. demokraté) protestujících proti podněcování k nenávisti k islámu a k uprchlíkům. Obě skupiny, národovci i ti, kteří vystupovali proti šíření nenávisti, oznámily podle zákona konání svých shromáždění a pražský magistrát úřad je nezakázal.

První skupina v oznámení ovšem neuvedla, že cílem shromáždění je podněcování k nenávisti k nějakým lidem či k omezování jejich práv. Tím by totiž oznámila, že se chystá k trestnému jednání, a stihl by ji úřední zákaz oznamovaného shromáždění.
Když jeden člověk z té druhé skupiny požadoval po přítomném zástupci magistrátu, aby kvůli nenávistným projevům shromáždění rozpustil, odvětil onen úředník, že těch šibenic je málo a že kvůli nim demonstraci rozpustit nemůže.

Odkázal ho na policii. A velitel policie pak odmítl národovce pokutovat za přestupky proti občanskému soužití a občana odkázal, aby si šel stěžovat na policejní služebnu. Ten nešel, takže policejní mluvčí Tomáš Hulan mohl za hodinu pravdivě prohlásit, že si na zásah policie nikdo nestěžoval.

Asi sedm lidí z té druhé skupiny, protestující proti šíření nenávisti, usoudilo, že policisté neplní povinnosti vyplývající z jejich zákonné pravomoci. Odmítli proto uposlechnout příkazu, aby odešli, a seděli dál na chodníku. Těžkooděnci je zaklekávali, jak se vesele v policejním žargonu říká tomuto protiprávnímu úkonu.

Policisté, neznepokojení šibenicemi a nenávistnými řečmi národovců, pak předvedli několik osob, které seděly na chodníku, a předali je do přestupkového řízení. Jednu z nich, Kateřinu Krejčovou, těžkooděnec nejprve fyzicky týral zakleknutím a pak ji policie obvinila z násilí proti úřední osobě.

Během osmihodinového zadržení, které obvinění předcházelo, jí policisté vysvětlovali, jak napsala na Facebooku, že všichni imigranti – kromě těch křesťanských – jsou lidská verbež a odpad.

Tímto zneužíváním pravomoci úřední osoby vrací Policie ČR poměry do doby před více než čtvrtstoletím, kdy se perzekvovaní bránili, že příslušníci Bezpečnosti nepožívají ochrany veřejných činitelů, protože svou pravomoc sami zneužili.

V národoveckém davu vynikal Adam Bartoš, známý zveřejňováním seznamů Židů a židovských míšenců prvního stupně. Pokud organizátor demonstrace Adam B. Bartoš, člověk známý především nekonečným tvořením seznamů nepřátel republiky, třímá před stovkami lidí v ruce oprátku a provolává, že skrze ni dojde k převzetí situace do ‚vlastních rukou‘, a policie jen přihlíží, je to alarmující, píše se v otevřeném dopise premiéru Sobotkovi a ministru vnitra Chovancovi. Ten mezitím, než stačil policejní mluvčí prohlásit do médií, že si na zásah nikdo nestěžoval, podepsaly stovky lidí zásahem znepokojených.

V pátek odpoledne dosáhl počet signatářů tohoto otevřeného dopisu už přes pět tisíc, podepisování na stopnenavisti.cz pokračuje. Vedle prošetření výhrůžek smrtí vlastizrádcům a vyhrožování na nenávistných webech a vedle nediskriminační pomoci uprchlíkům požaduje tato petice po vládě systematické vzdělávání policistů a úředníků státní správy, aby byli schopni na veřejných akcích správně a včas identifikovat projevy, které směřují k potlačování práv a svobod.

V 90. letech popisovala policie takové demonstrace jako střet skinheadů a anarchistů, případně Romů. Po čtvrtstoletí snah o demokracii a o právní stát se tento pohled změnil jen málo. Podle mluvčí policejního prezídia Jany Macalíkové právníci (!) ještě posoudí, jak mají policisté na makety šibenic při podobných akcí reagovat, policie si vyžádá analýzu!

Základním úkolem policie při těchto demonstracích je obecně ochránit veřejný pořádek, samozřejmě ochránit zdraví a majetek lidí, řekla a pak přece jen dodala, že samozřejmě vyhodnocovat i protiprávní jednání. Na policistech je ale vidět snaha hlavně chránit ten veřejný pořádek, tedy aby lidé nerozbíjeli výlohy, nepřevraceli popelnice, nezapalovali auta a nepošlapali trávník.

Dnes už to nejsou anarchisti versus skinheadi, nýbrž krajní levice versus krajní pravice. Vyhrožování násilím a podněcování k nenávisti či k omezování práv a svobod lidí policisty nijak neznepokojuje, máme přece svobodu slova, že? Oni ani nevědí, že to jsou trestné činy.

Ministr Chovanec a premiér Sobotka šibenice naštěstí odsoudili, přidali se k těm, kteří jako repliku na Islám v ČR nechceme volají Šibenice v ČR nechceme. Chovanec to ale vyjádřil jen mimoprávně: Do vyspělé demokratické společnosti chrastění symboly, jako jsou šibenice, ani vyhrožování smrtí nepatří. A v méně demokratickém veřejném projevu, jichž je taky dost, lze takových symbolů a vyhrožování beztrestně používat?

Vláda ale jen sklízí plody předchozích postojů, zejména svého ostudného odporu k přijímání uprchlíků, který vydává jen za odpor proti povinným kvótám EU. Vláda rozhodla už v lednu, po delším váhání, že ČR přijme 15 nemocných syrských dětí, tedy s rodinami asi 70 lidí, ale pak se ukázalo, že to nejde, možná proto, že ty děti jsou už příliš nemocné. A taky se asi nepodařilo najít děti dost křesťanské, aby vyhověly požadavkům ministra vnitra Chovance, podle něhož mají být přijímáni běženci blízcí svou kulturou a svými zvyky a náboženstvím Čechům. S trpkou ironií dodávám, že by taky neměli být tmavší pleti, jako jsou Romové a Arabové, i s tím mají (někteří) Češi potíže. A vláda se k ministrově diskriminační nabídce nijak nevyjádřila.

Hrdost na to, že člověk pochází z nějakého etnika (národa) či státu, jsem vždy odmítal jako reakční národovectví, ale že jsem občan Československa, Slovenska a později i ČR jsem zatím nikdy neskrýval. Po roce 1989 jsem dokonce léta československému a pak i českému státu sloužil.

Při letošní cestě k moři budu ale svou českou státní příslušnost spíše utajovat. Český stát si – i kvůli postojům své vlády – pomalu v Evropě získává špatnou pověst, řekněme pověst méně přizpůsobivého státu. Češi se na rozdíl od ostatních evropských národů prostě vyznačují odporem k zákonům a pravidlům – hlavně k těm, která platí pro celou EU – a také k euru, uprchlíkům, cizincům a Romům.

Právo 4.7.2015