"Zkrachovat" mohou i domácnosti. Chce-li vláda zachránit ekonomiku, musí pomoci v první řadě jim
Českou ekonomiky pravděpodobně čeká horký podzim. Zpracovatelský průmysl reportuje pokles zakázek v desítkách procent a zdá se, že na rozdíl od minulé finanční krize, kde českým firmám do značné míry pomohlo německé „šrotovné“, si budeme muset tentokrát pomoci sami. Poptávka ze zahraničí ani turistický ruch se zatím příliš nehýbe.
Nelze tedy vyloučit, že na podzim na úřady práce zamíří část lidí, kteří momentálně čerpají pomoc státu, ať už je to Antivirus, ošetřované, nebo jednorázová pomoc OSVČ, případně lidé, kteří na žádnou pomoc nedosáhli, ale jednoduše jim dojdou úspory. Jak dlouhé fronty mohou být? Program Antivirus do této chvíle podpořil pracovní místa pro více jak 700 tisíc zaměstnanců, tedy přibližně 13 procent pracovní síly. Další ohroženou skupinou jsou rodiče na ošetřovném, kterých je momentálně 200 tisíc. V neposlední řadě jsou ohrožení OSVČ, kterých je 400 tisíc a lidé pracující na dohodu o provedení práce, kterých je asi 150 tisíc. Není tedy překvapivé, že výpočty Ústředního krizového štábu ukazují, že při černém scénáři je cca 1,2 milionu pracujících, které lze počítat do kolonky ohrožených.
Pokud by na úřady práce zamířila i pouhá jedna čtvrtina výše uvedených, tak by více jak zdvojnásobila současný počet registrovaných a to na přibližně 600 tisíc. Dvanáctiprocentní nezaměstnaností ovšem možný chmurný výhled do podzimních měsíců nekončí. Fronty na úřadech práce samozřejmě vyvolají další šetření na straně domácností a to zejména ve spotřebě zbytných statků, což budou zejména lokální služby, které dostaly těžkou ránu již při první vlně epidemie. Samozřejmě může být vše ještě zhoršeno případnou druhou vlnou infekce.
V současné chvíli je samozřejmě obtížné říci, zda se ekonomika bude zvedat „zpět“ a případně jak rychle. Jediné, co můžeme říci je, že „negativní scénář“ není nereálný. Jak by měla vláda na hrozby reagovat? V první řadě je třeba posílit úřady práce. Je zřejmé, že nával nezaměstnaných bude mít zásadní dopad na jejich funkčnost. Úřady práce mají navíc na starosti nejen nezaměstnanost, ale také program Antivirus a mnohé nepojistné dávky (jako např. přídavky na děti nebo dávky mimořádné okamžité pomoci).
Mimo tuto, ve své podstatě technickou agendu, stojí vláda před otázkou, kam nasměrovat finanční pomoc. Prostor pro tuto pomoc si vláda vytvořila, 23. června Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení rozpočtový schodek ve výši 500 miliard Kč. Samozřejmě nelze přesně říci, jak vysoká bude položka, která bude chybět v příjmové části rozpočtu (různé odhady hovoří o částce v rozmezí 200-250 miliard Kč), nicméně i v rámci pesimistické varianty bude mít vláda k dispozici řádově 200 miliard Kč (což je, jen pro představu, částka, která přibližně odpovídá ceně dostavby dalších dvou bloků v jaderné elektrárně Temelín). Základní otázkou je, zdali tuto částku směrovat v první řadě k podpoře firem nebo se spíše orientovat na podporu poptávky domácností.
Podpora firem je jistě důležitá, nicméně je otázkou, jak ji smysluplně zacílit. Jednotlivé sektory byly zasaženy zcela rozdílně a mají též zcela rozdílné problémy, s úvěry, s odbytem, s poptávkou. Zásadní otázkou tedy je, koho zachraňovat a kde jsou veškeré snahy marné. Je rozumné zachraňovat aerolinky s několika pronajatými letadly nebo je rozumnější je nechat prostě zbankrotovat s nadějí, že jejich místo obsadí za krátkou dobu aerolinky nové? Má smysl zachraňovat turistické restaurace v centru Prahy? Kdy se vrátí turisté a v jakém množství?
Domníváme se, že zodpovědět tyto otázky je velice obtížné, ne-li nemožné. V České republice asi nemusíme připomínat, že se jedná o otázky téměř identické s těmi, které řešilo komunistické ekonomické plánování před rokem 1989. Státní podpora firem je nástrojem, který lze efektivně použít jen ve velmi výjimečných případech, kdy je budoucí ekonomický vývoj dobře znám. Navíc je třeba zdůraznit, že přímá podpora firem vytváří korupční prostředí a ničí tržní síly. Na druhou stranu nepochybujeme, že firmy pomoc potřebují. Jak ji k nim ale nasměrovat? Přestože Česko je otevřená ekonomika, domácí poptávka hraje také zásadní roli a spotřebitel ví, za co chce své peníze utratit a je to on, kdo by měl rozhodnout, které firmy jsou zdravé a měly by přežít.
Pokud chceme, aby domácí poptávka definitivně neuhasla a nepotopila lokální služby, bude nutné v první řadě navýšit sociální dávky, aby plnily to, k čemu jsou určeny, tj. zachraňovaly české domácnosti a automaticky stabilizovaly českou ekonomiku. K tomuto účelu se nabízejí minimálně tři dávky: v nezaměstnanosti, mimořádná okamžitá pomoc a přídavky na děti. Všechny tyto dávky byly v posledních letech redukovány a zároveň k nim značně ztížen přístup klientů. Minimálně na dočasnou dobu by se měly vrátit k normálu. Ostatně již nyní leží vládě na stole návrh na zvýšení příjmového limitu pro čerpání přídavků na děti, což je krok správným směrem.
V neposlední řadě je třeba myslet i dlouhodoběji a to především na změnu struktury ekonomiky, která bude vyžadovat i změnu struktury lidského kapitálu. V tom bude potřeba aktivizovat aktivní politiky zaměstnanosti, včetně školících programů. Ty zároveň mohou fungovat jako správný mechanismus pro lidi, které by chtěli zneužívat dávky. Nárok na dávky v nezaměstnanosti by měl být podmíněn právě účastí na školících programech.
Stát též čeká rozhodování co s úspěšným programem Antivirus, který byl originálně vytvořen pro karanténou zavřené provozy. Nyní se však ekonomika probírá a na to je třeba reagovat. Proto by měl být Antivirus přetvořen na podporu pracovních míst, v kterých má šanci zaměstnanec odpracovat minimálně 3 dny v týdnu a zbytek by mohl dofinancovat stát. Naopak ostatní pracovní místa by měla zaniknout a pracovníci se přesunout buď na pracovní úřady a přeškolovat se, nebo do jiných firem, aby se mohla ekonomika „přetavit“ do nové „postcovidové“ rovnováhy.
Kromě potřeby podpořit domácí poptávku však stále čeká na vládu nutnost vybudování chytré karantény (případně účinných lokálních uzávěr) a masivního testování, aby byli včas izolováni nakažení a jejich kontakty. Možná to přímo nesouvisí s podporou domácí poptávky, ale pokud občané nebudou mít jistotu, že stát bude včas izolovat nakažené a zvládá nová ohniska nákazy, těžko bude v ekonomice opět nastolena důvěra a víra v budoucnost, která je, jak dobře víme, jedinou cestou k tomu, abychom překonali současnou ekonomickou krizi.
René Levínský a Filip Pertold
Think-tank IDEA při CERGE-EI
Nelze tedy vyloučit, že na podzim na úřady práce zamíří část lidí, kteří momentálně čerpají pomoc státu, ať už je to Antivirus, ošetřované, nebo jednorázová pomoc OSVČ, případně lidé, kteří na žádnou pomoc nedosáhli, ale jednoduše jim dojdou úspory. Jak dlouhé fronty mohou být? Program Antivirus do této chvíle podpořil pracovní místa pro více jak 700 tisíc zaměstnanců, tedy přibližně 13 procent pracovní síly. Další ohroženou skupinou jsou rodiče na ošetřovném, kterých je momentálně 200 tisíc. V neposlední řadě jsou ohrožení OSVČ, kterých je 400 tisíc a lidé pracující na dohodu o provedení práce, kterých je asi 150 tisíc. Není tedy překvapivé, že výpočty Ústředního krizového štábu ukazují, že při černém scénáři je cca 1,2 milionu pracujících, které lze počítat do kolonky ohrožených.
Pokud by na úřady práce zamířila i pouhá jedna čtvrtina výše uvedených, tak by více jak zdvojnásobila současný počet registrovaných a to na přibližně 600 tisíc. Dvanáctiprocentní nezaměstnaností ovšem možný chmurný výhled do podzimních měsíců nekončí. Fronty na úřadech práce samozřejmě vyvolají další šetření na straně domácností a to zejména ve spotřebě zbytných statků, což budou zejména lokální služby, které dostaly těžkou ránu již při první vlně epidemie. Samozřejmě může být vše ještě zhoršeno případnou druhou vlnou infekce.
V současné chvíli je samozřejmě obtížné říci, zda se ekonomika bude zvedat „zpět“ a případně jak rychle. Jediné, co můžeme říci je, že „negativní scénář“ není nereálný. Jak by měla vláda na hrozby reagovat? V první řadě je třeba posílit úřady práce. Je zřejmé, že nával nezaměstnaných bude mít zásadní dopad na jejich funkčnost. Úřady práce mají navíc na starosti nejen nezaměstnanost, ale také program Antivirus a mnohé nepojistné dávky (jako např. přídavky na děti nebo dávky mimořádné okamžité pomoci).
Mimo tuto, ve své podstatě technickou agendu, stojí vláda před otázkou, kam nasměrovat finanční pomoc. Prostor pro tuto pomoc si vláda vytvořila, 23. června Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení rozpočtový schodek ve výši 500 miliard Kč. Samozřejmě nelze přesně říci, jak vysoká bude položka, která bude chybět v příjmové části rozpočtu (různé odhady hovoří o částce v rozmezí 200-250 miliard Kč), nicméně i v rámci pesimistické varianty bude mít vláda k dispozici řádově 200 miliard Kč (což je, jen pro představu, částka, která přibližně odpovídá ceně dostavby dalších dvou bloků v jaderné elektrárně Temelín). Základní otázkou je, zdali tuto částku směrovat v první řadě k podpoře firem nebo se spíše orientovat na podporu poptávky domácností.
Podpora firem je jistě důležitá, nicméně je otázkou, jak ji smysluplně zacílit. Jednotlivé sektory byly zasaženy zcela rozdílně a mají též zcela rozdílné problémy, s úvěry, s odbytem, s poptávkou. Zásadní otázkou tedy je, koho zachraňovat a kde jsou veškeré snahy marné. Je rozumné zachraňovat aerolinky s několika pronajatými letadly nebo je rozumnější je nechat prostě zbankrotovat s nadějí, že jejich místo obsadí za krátkou dobu aerolinky nové? Má smysl zachraňovat turistické restaurace v centru Prahy? Kdy se vrátí turisté a v jakém množství?
Domníváme se, že zodpovědět tyto otázky je velice obtížné, ne-li nemožné. V České republice asi nemusíme připomínat, že se jedná o otázky téměř identické s těmi, které řešilo komunistické ekonomické plánování před rokem 1989. Státní podpora firem je nástrojem, který lze efektivně použít jen ve velmi výjimečných případech, kdy je budoucí ekonomický vývoj dobře znám. Navíc je třeba zdůraznit, že přímá podpora firem vytváří korupční prostředí a ničí tržní síly. Na druhou stranu nepochybujeme, že firmy pomoc potřebují. Jak ji k nim ale nasměrovat? Přestože Česko je otevřená ekonomika, domácí poptávka hraje také zásadní roli a spotřebitel ví, za co chce své peníze utratit a je to on, kdo by měl rozhodnout, které firmy jsou zdravé a měly by přežít.
Pokud chceme, aby domácí poptávka definitivně neuhasla a nepotopila lokální služby, bude nutné v první řadě navýšit sociální dávky, aby plnily to, k čemu jsou určeny, tj. zachraňovaly české domácnosti a automaticky stabilizovaly českou ekonomiku. K tomuto účelu se nabízejí minimálně tři dávky: v nezaměstnanosti, mimořádná okamžitá pomoc a přídavky na děti. Všechny tyto dávky byly v posledních letech redukovány a zároveň k nim značně ztížen přístup klientů. Minimálně na dočasnou dobu by se měly vrátit k normálu. Ostatně již nyní leží vládě na stole návrh na zvýšení příjmového limitu pro čerpání přídavků na děti, což je krok správným směrem.
V neposlední řadě je třeba myslet i dlouhodoběji a to především na změnu struktury ekonomiky, která bude vyžadovat i změnu struktury lidského kapitálu. V tom bude potřeba aktivizovat aktivní politiky zaměstnanosti, včetně školících programů. Ty zároveň mohou fungovat jako správný mechanismus pro lidi, které by chtěli zneužívat dávky. Nárok na dávky v nezaměstnanosti by měl být podmíněn právě účastí na školících programech.
Stát též čeká rozhodování co s úspěšným programem Antivirus, který byl originálně vytvořen pro karanténou zavřené provozy. Nyní se však ekonomika probírá a na to je třeba reagovat. Proto by měl být Antivirus přetvořen na podporu pracovních míst, v kterých má šanci zaměstnanec odpracovat minimálně 3 dny v týdnu a zbytek by mohl dofinancovat stát. Naopak ostatní pracovní místa by měla zaniknout a pracovníci se přesunout buď na pracovní úřady a přeškolovat se, nebo do jiných firem, aby se mohla ekonomika „přetavit“ do nové „postcovidové“ rovnováhy.
Kromě potřeby podpořit domácí poptávku však stále čeká na vládu nutnost vybudování chytré karantény (případně účinných lokálních uzávěr) a masivního testování, aby byli včas izolováni nakažení a jejich kontakty. Možná to přímo nesouvisí s podporou domácí poptávky, ale pokud občané nebudou mít jistotu, že stát bude včas izolovat nakažené a zvládá nová ohniska nákazy, těžko bude v ekonomice opět nastolena důvěra a víra v budoucnost, která je, jak dobře víme, jedinou cestou k tomu, abychom překonali současnou ekonomickou krizi.
René Levínský a Filip Pertold
Think-tank IDEA při CERGE-EI