Izrael, Palestina a my: Díky za tu debatu

02. 06. 2020 | 15:39
Přečteno 1815 krát
Živá diskuze, kterou vyvolal článek Tomáše Petříčka, Lubomíra Zaorálka a Karla Schwarzenberga na téma zvažované anexe části území Západního břehu vyjevila míru ideologizace současné diskuse o české zahraniční politice včetně snahy o naprostou depolitizaci vztahů s Izraelem. Zároveň ale ukázala i chuť ji překonat a nahlédnout tuto problematiku v širších souvislostech.

To je dobrá zpráva.

Událost totiž slibuje otevřít tolik potřebný prostor pro kritiku sofismat, schematičnosti a provinční sebezahleděnosti, od kterých by se debata o zahraniční politice v rámci sebevědomé společnosti měla být schopna oprostit. Začít může tím, že je jasně pojmenuje.

První výstřely
Článek tří ministrů zahraničních věcí poměrně diplomatickým slovníkem poukázal na problematickou povahu představ americké a izraelské vlády o řešení konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. Konkrétně pak rozebral politické a bezpečnostní dopady anexe části Západního břehu, které chce premiér Netanjahu předložit Knesetu, a zhodnotil další dopady případné anexe včetně zpochybnění základních principů fungování mezinárodní společnosti.

Tímto exposé možných negativních dopadů izraelských kroků se vzdálil od tradičních prohlášení českých čelných politiků. Rozhodně ale nijak nevybočil ani z deklarovaných principů české zahraniční politiky, včetně těch vtělených do vládní Koncepce zahraniční politiky, ani jinde v Evropě a ve světě běžných názorových pozic. Ty se ostatně vyjevily v jasných konturách po představení Trumpova mírového plánu. Imperiální stylizace plánu vymyšleného v pracovně Bílého domu bez hledání kompromisu s oběma stranami konfliktu se sice setkala ze strany evropské a světové diplomacie se zdvořilým přivítáním iniciativy, ale až na výjimky zároveň s jasným poukazem na mezinárodně přijaté principy řešení konfliktu.

Přesto se proti ministerskému článku předvídatelně snesla vlna morálně i věcně schematické kritiky (zde, zde a zde). Podle té je cokoliv jiného než slepá podpora současné izraelské vlády považována za přinejmenším neloajální, v emotivnějších polohách dokonce za akt nepřátelství nebo dokonce zradu. A to i kdyby její kroky měly být v rozporu s úhelnými kameny naší zahraniční politiky jako je podpora mezinárodního práva, lidských práv a důstojnosti a mezinárodních institucí.

Nenechme se přitom mást. Benjaminem Netanjahuem prosazovaná anexe části údolí Jordánu a území osad na Západním břehu postavených v rozporu s mezinárodním právem je jasným jednostranným porušením předchozích dohod a rezolucí OSN. Nemá tak smysl předstírat, že jde o něco jiného, byť může být z pohledu některých ospravedlněna izraelskými bezpečnostními potřebami, konzervativními interpretacemi izraelských historických nároků na území Západního břehu (příklady zde a zde), či odkazy na Trumpův „mírový plán“.

Ten sice může být upřímně míněnou snahou přivést Palestince k jednacímu stolu, nicméně pouze v pozici těch, kteří přijímají diktát druhých a přihlížejí, jak je část sporného území zdánlivě nevratně přisvojována druhou stranou, zatímco sami dostávají do rukou jen nejistý příslib budoucí, namnohokrát podvázané státnosti. Právě proto se proti současným diskuzím o možné anexi ozývá jak kritika odkazující na mezinárodní právo a lidská práva, tak i ta pragmatická, varující, že tudy cesta k míru a bezpečnosti nevede.

Proti frázím a dvojím metrům
Snad i díky těmto důvodům pro odmítnutí zvažované anexe u prvních odmítavých reakcí neskončilo. Poměrně nezvykle se zde objevila i řada přesvědčivých hlasů, které věcně upozornily na poněkud barvotiskové vnímání situace ze strany kritiků ministerské intervence (například zde, zde, zde nebo zde).

To je pro veřejnou diskuzi o české zahraniční politice mimořádně užitečné.

Byla totiž narušena zdánlivá depolitizace našeho vztahu k Izraeli, kdy cokoliv jiného než slepá podpora jeho vlády je stanoviskem, které je potřeba vytlačit za okraj slušné diskuse. Zároveň byl otevřen prostor pro širší promýšlení principů, na kterých se má naše zahraniční politika zakládat; a podmínek její předvídatelnosti, věrohodnosti a proto účinnosti.

Kritika izraelské vlády může mít obecně různé motivace. Může být a často taky je podobně ideologicky uzavřena jako některé reakce na teze o negativních dopadech zvažované anexe, a vycházet stejně tak z věcně a morálně a morálně problematických východisek – jenom situovaných na jiných politických pólech.

To ale nesmí uzavírat prostor pro věcnou reflexi, která je poučená jak situací v samotném Izraeli a Palestině, tak i ohledy na mezinárodněpolitické souvislosti. Taková reflexe by se měla vyhnout obehraným frázím a sebezahleděnému kýči – pověstným Kunderovým „druhým slzám“ vyhnaných z oka – obrazy otce zakladatele státu na návštěvě kibucu, vzpomínáním na československou pomoc při vzniku Izraele nebo vzletným pocitem, že zase jednou bojujeme za pravdu proti všem (tj. velké části zbytku Evropy).

Vyhnout by se měla i dvojím morálním standardům.

Proč by mělo být nepřípustné podrobovat byť opatrné kritice politiku izraelské vlády, která hrozí porušit základní normu mezinárodního práva a roztočit další spirálu násilí, a přitom možné nevybíravě spílat Berlínu nebo Bruselu? (Tak, jak to rutinně činí někteří z těch, kdo nepřípustnost izraelské kritiky nyní hájí.) Nejde tu o to, že bychom měli s takovým Německem ve všem souhlasit a netvořit si samostatné pozice, věcně vzato jsou pro naše zájmy ale mnohem důležitější relací než Tel Aviv.

A jak můžeme (naprosto oprávněně) kritizovat pošlapání mezinárodního práva, které stanovuje nepřípustnost nabytí území silou na Krymu, a nevarovat před ním na Západním břehu Jordánu?

Debatou k věrohodnosti a sebevědomí
Zahraniční politika musí být předvídatelná a naši partneři by měli mít jasno, kde stojíme. V tom mají kritici původního článku nepochybně pravdu. Není ale jasné, čím byla tato předvídatelnost zpochybněna. Ministerský článek žádným posunem české pozice není ani k němu nevybízí. Česká republika na posledním Valném shromáždění OSN hlasovala proti sadě tzv. palestinských rezolucí. Na půdě EU dlouhodobě brání pohrůžkám sankcí v případě anexe území Západního břehu a řadě dalších kroků, které se dotýkají Izraele. Temně znějící, avšak nedokladovaná tvrzení o tom, že by se nechala ovládnout taktovkou vysokého představitele pro zahraniční politiku Borella, jsou proto lichá. V dvoustranných vztazích potom česká diplomacie záslužně pěstuje vztahy s Izraelem třeba prostřednictvím nového společného technologického a inovačního fóra.

Zahraniční politika musí být ovšem zároveň věrohodná, a to nejenom vůči jednomu z našich partnerů. Pokud nebudeme všem měřit stejným metrem a nevarovat před porušováním mezinárodního práva, kde je pošlapáváno, naše obhajoba na pravidlech založené mezinárodní společnosti a multilateralismu nebude moci být brána vážně. Přitom právě multilateralismus a dodržování mezinárodního práva jsou nejen podle našeho názoru, ale i strategických dokumentů české zahraniční politiky základními podmínkami naší bezpečnosti, nezávislosti a prosperity.

Když už se dovoláváme masarykovské tradice, tak raději bez kýče a s odkazem na drobnou práci, protikladu (velmocenského) titánství i nečinnosti a lhostejnosti. Drobnou práci, kterou bychom měli dnes rozechvělé normy a instituce mezinárodní společnosti pěstovat, ne přispívat k jejich popírání.

Pouze odmítnutím schematičnosti a šosáctví a otevřením skutečné debaty o našich zájmech a odpovědnosti v turbulentním světě dospějeme nakonec nejenom k realistické, byť hodnotově ukotvené, ale třeba i sebevědomé politice ve vztahu k velmocem jako je Rusko a Čína. A přestaneme být zároveň lhostejní k věcem, které z pohodlnosti vytěsňujeme, ať už je jimi porušování mezinárodního práva nebo beznaděj a utrpení lidí v uprchlických táborech při hranicích Evropy.

Můžeme jenom doufat, že prostor pro myšlení naší zahraniční politiky a jejích předpokladů se neuzavře stejně rychle, jako se otevřel. Setrváváním v provinčně lenivém a umrtvujícím morálním (a moralizujícím) postoji nepřipouštějícím konfrontaci se zneklidňující skutečností nepomáháme sobě a někdy, jako ostatně i tomto případě, ani našim partnerům.

Se všemi tezemi článku ministrů zahraničí nemusíme nutně souhlasit. Za otevření tohoto prostoru jim ale patří dík.

Ondřej Ditrych a Jan Daniel
Autoři působí v Ústavu mezinárodních vztahů.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy