Ještě tak před rokem stálo za to číst v Lidovkách alespoň poslední slovo, dnes už je ke čtení jediné, Petrušky Šustrové, jíž se divím, že tam setrvává. Zejména kvalitní perseverace hovadin je od kdysi dobrého autora sobotního sloupku, který, jak se zdá, trpí úbytkem kognitivních schopností a mele dokola totéž.

Potěšilo mě, že prezident České republiky hodlá strávit oslavy konce války nikoliv v Praze, ale v Moskvě a myslím, že by tam už nadobro mohl setrvat, když se mu tam tak líbí a nechat se pochovat u Kremelské zdi.

Rád bych popřál své zemi, aby se sem vrátilo právo a pracovalo rychle a nevymlouvalo se na to, že proces s Václavem Babinským se táhnul také sedm let. S odkazem na Zimbarda, že do čela se může dostat jen člověk, který dokáže rozhýbat masy, bych si přál, aby to byl někdo, kdo tak učiní kvalitní sjednocující myšlenkou, nikoliv oslněním blbečků nakradeným bohatstvím.

Milionům chvilek bych přál, aby někoho takového vygenerovaly.

Českým historikům bych přál, aby konečně napsali učebnici dějepisu, v níž by nebyly ty kecy o vítězstvích husitů (kteří stačili na celé století zplundrovat tuhle zem) a osvobození Plzně Rudou armádou, aby se nebáli nastupující generaci ukázat nedávnou minulost v jasném světle včetně role kolaborantů, StB a jejích dnešních pokračovatelů. Pamatujeme na evangelistu Matouše a Kristova slova: Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.

Mám za to, že špína by měla být vymetena. A bylo by dobře v Česku.