Vítězství ideologie nad zdravým rozumem

Existuje dost Eskymáků, kteří poradí obyvatelům rovníkové Afriky, co dělat, když přijdou vedra.

Více »

Radkin Honzák: Co všechno si může dovolit ten úředník na Hradě placený z našich peněz?!

Kde jsou meze drzosti státních úředníků?

Více »

Když jsme tak u těch osmiček, než mě někdo vezme klackem přes hlavu

Neměli bychom zapomenout, že 18. prosince 1878 se narodil v Gori v Gruzii maličký Josef Vissarionovič Džugašvili, který podle maminky měl sloužit Bohu, a proto byl poslán ve svých adolescentních letech do kněžského semináře. Někdy se věci zvrtnou, Pepa Boha sice hledal, ale místo něj potkal knížete Zla. Jak říkají fámy, měl na noze vratiprst a svou poslední ženu utloukl (protože nechtěla jíst houby), ale to není to nejpodstatnější, proč je dobré naň dneska vzpomenout.

Více »

Kdo ten souhlas informoval?

Pojmenování byrokratické dehumanizující aktivity souslovím „informovaný souhlas“ je z hlediska sémantického naprostý nesmysl. Souhlas může být dobrovolný, vynucený, ale dost těžko informovaný. To je výsledek hanebného překladu. Podstata tohoto aktu je v zásadě snad správná, v reálném provedení u nás zrůdná, hovadská a škodlivá.

Více »

Recenze

Radkovová I, Hořejší J: ASPERGERŮV SYNDROM. Život pod společenským tlakem. Galén, Praha, 2018, 165 s.ISBN 978-80-7492-386-9. Cena (v Luxoru) 171.- Kč
Na seminářích o biblioterapii se doporučuje, aby knihy a další artefakty věnované životu nemocných, postižených a těžce se probíjejících četli v první řadě a především jejich blízcí, pečovatelé, ošetřovatelé, učitelé zdravotníci, protože se z nich dozvědí stokrát víc než z učebnic a přednášek. A také postižení, aby viděli, že nejsou sami.
O citované knize to platí stoprocentně, navíc informace o celé problematice je díky detektivní práci Jaroslava Hořejšího mnohem širší a doslov ukazuje na další možné souvislosti týkající se vzniku obtíží a možného léčebného zákroku úpravou diet a přísunem některých probiotik.
Na počátku byl zájem autorky podělit se o své dětské, adolescentní o dospělé zkušenosti se čtenáři. Nakladatel měl pro tuto snahu maximální pochopení a opatřil autorce zkušeného zpovědníka osobností zezdravotnictví i jejich pacientů a vznikl velmi zajímavý dialog, uvedený historií a pochybnostmi o zářivém charakteru jejich kmotra.
Dialog autorky a novináře začíná odkazem na tuto ne zcela jasnou historii a čtenáře musí uchvátit okamžitě autorčina schopnost sebereflexe, když v prvních řádcích textu píše: „Při kontaktu s takovými lidmi (= trpícími Aspergerovým syndromem) se málokdo ubrání pocitu, že je jimi citově vydírán, je jejich prodlouženou rukou do reality, stává se jejich sluhou.“ Je to právě odvaha vidět vlastní jednání očima druhých, která dělá ze subjektivní výpovědi – jíž by takovýto text mohl být – dramatický obraz života postiženého jedince a jeho nejbližšího okolí. Tohle plastické vudění nám dovoluje nahlédnout na pnutí i konflikty a zároveň umožňuje pochopení, které při stejně kriticky vstřícném pohledu čtenáře může znamenat podstatné zlepšení při zvládání náročných situací.
Uvědomění odlišnosti přichází již v předškolním věku a najít své místo ve světě pomáhají filmy o podobných dětech, které navíc přinesou informaci, že jde o jinakost, nikoliv mentální retardaci nebo defekt.Už v tomto věku dítě ocení, kdyý je mu ponecháno hájené teritorium, v němž se odehrává jeho jiný život. „Dětský kolektiv mi nikdy nebyl pohodlný – píše autorka – na mě byly některé děti až příliš interaktivní.“ zde vyvstává každodenní zěžkost se zařazením. Ve spojitosti s učením autorka srozumitelně popisuje, jaký problém představuje pro autisty zařazení informací do kontextu. To je přímo lekce pro pedagogy a speciální pedagogy (ti to snad ovládají), proč některé věci váznou až do doby, než na ně dítě nebo adolescent přijde vlastní cestou.
Dospělá adaptace je trefně posána takto: „...ve vztazích na pracovišti musí panovat jistá míra povrchnosti, aby se ti lidé neubili navzájem. Opravdu nemusíte o každém vědět všechno. A tak se můžete soustředit na vydělávání peněz, což je společný cíl všech.“ Takto postupně, ale stále s vhledem do obou světů, mapuje autorka svou náročnou cestu životem.
Mám rád Křičkovu báseň Jednička lomená jedničkou, která končí slovy: Svět by byl krásný, lidičky, kdyby / dle učitele Štěpničky každý z nás o bližním smýšlel / Jsi jednička lomená jedničkou / až na ty pravopisné chyby. Myslím, že to autorka předvedla ve svém textu přesvědčivě.

1.12.18

Co říká a neříká Ústava ČR

Ústava neříká, že v prezidentském křesle musí sedět osoba příčetná, dokonce ani nepraví nic o tom, že by měl prezident počínající jako zběsilý .... byt podroben psychiatrickému vyšetření. Ale říká, že na návrh předsedy vlády jmenuje ministry. Ústava neříká, že předseda vlády má být osoba neposkvrněná, ale praví, že když prezident ministry nejmenuje, má premiér podat ústavní žalobu. Ústava ale také neříká, že mají hrát dva s máslem na hlavě hru: Já na bráchu a brácha na mě. A když Ústava není dodržena, kde je někdo, kdo ty nezdvořáky vezme za flígr a vyhodí z okna ven?

Více »

Pozvánka

Radkin Honzák:
Pozvánka - 29.11. v 18:30 centrum Langhans, Vodičkova 37

Více »

Zajímavě nasvícená reforma psychiatrie aneb Jak je to prosté, milý Watsone čili Kdo sedí na vrbě, byl by hlupák, kdyby si nevyřezal píšťalku

Tenhle nápad na titulek jsem zcizil dílem Zdenku Jirotkovi a dílem VH Brunerovi, jehož drama Když nemám muže – milovníka, namluvím si žalářníka, mě kdysi oslovilo, jak říkají intelektuálové. Pan Maresku, Jirotkův hrdina úžasného příběhu nazvaného Muž se psem, si také zkusil vyřezat píšťalku, leč nedopadlo to s ním dobře a dlouho si nepískal, jak by se mělo stát všem, kdož se o podobné kousky pokoušejí.

Více »

Může být rád

Během cesty prezidenta Miloše Zemana do Číny zemřel v úterý lékař Petr Halata, který byl součástí delegace hlavy státu. Šestašedesátiletý lékař se specializoval na interní a cestovní medicínu a podle serveru Lidovky.cz byl nalezen mrtev ve svém hotelovém pokoji.
Zeman se ze třídenní cesty do Číny vracel v úterý po poledni tamního času. Na palubě vládního speciálu se před odletem zjistilo, že Halata sice ráno odevzdal pas, ale už nedorazil na odjezd kolony vozidel, která vezla hlavu státu a další členy delegace z hotelu na letiště.
Protože se s ním nedokázal nikdo z dalších členů delegace telefonicky spojit, po zhruba dvacetiminutovém čekání letadlo Šanghaj opustilo. S informací přišel server Lidovky.cz, kterému ji potvrdil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. .... Podle LN doposud nebylo tělo zesnulého lékaře převezeno zpátky do ČR.

Více »

Pod mostem Mirabeau

Apollinairovo pásmo v Čapkově překladu jsem poprvé dostal do ruky ve svých necelých sedmnácti, na podzim, kdy slunce uťatá hlava se v mlžném oparu ráno skutečně kukutálela nad Prahou a bylo mi jasné, že se musím jít okamžitě podívat, zda opravdu „pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti“. A pak jsem zhltal, co se dalo a kupodivu tehdy nebylo ani nedostupné, ani zakázané, stejně jako Hrubínovy překlady Verlaina a Nezvalovy převody (neuměl francouzsky, nechal si text doslova přeložit a pak ho geniálně přebásnil) Rimbauda.

Více »