Většina budov, v nichž se v Praze provozuje divadlo, zde stojí něco okolo sta let a více. Pocházejí tedy z doby, kdy lidé, kteří se tam tehdy chodili kulturně povznášet byli ¬– v souvislosti s tehdejší výživou – zhruba o dvacet centimetrů menší, než jsou moji vrstevníci; a já si dnes v tramvaji nepřipadám nikterak velký, spíš naopak a tak se ani nedivím, že v divadlech nepotkávám mnoho mladých lidí. Myslím, že to není kvůli repertoiru, ale kvůli sedadlům.

Většina budov, v nichž se dnes v Praze hraje divadlo, prošla během posledního čtvrtstoletí rekonstrukcí a modernizací. Co tam ale zůstalo, jsou sedadla dimenzovaná na trpaslíky. Se svými 180 centimetry (to už počítám zmenšení o dva centietry věkem) do nich zapadnu s koleny u brady, během dramatu mě vezmou záda, takže trpím s hrdiny i za sebe a na konci se z pozice skrčence vylamuju s největším úsilím. Dal bych přednost židli přistavené na kraji řady, obávám se jen, že její majitel by neměnil. Obávám se navíc, že podle plánů z dávných dob se staví setrvačně také divadla nová.

Setrvačnost se objevuje také v jiných oblastech našeho života. naši statistici stále používají termín „umělé přerušení těhotenství“, přestože je nelogický. Je to ukončení! Na přerušení lze navázat a to v případě provedeného potratu už skutečně možné není. Bývaly doby, že to s dostupností antikoncepce bylo bídné a tak se více než častěji stávalo... Ale ono se stává dodnes, přestože možnosti jsou a každé šesté těhotenství – setrvačně – končí potratem. Nic radostného nevidím na skutečnosti, že občas se tak stane do osmi týdnů.

Byli ještě malí, ale v rodině jim heslo Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak vtloukli do hlavy tak, že je hájí ještě dnes. Už zase nechtějí být součástí Evropy, ale byzantské říše na východě, ba dokonce na Dálném východě. Setrvačně trénují dvojitého Brežněva



a následují myšlenku a ducha RVHP, kdy toto společenství využívalo německé pružnosti, ruské preciznosti, vyspělé albánské technologie, polské pracovistosti, české poctivosti a všeobecné rozšířené znalosti maďarštiny. Naděje, že se zvýší export na východ ze dvou na dvěapůl procenta vede české ústavní představitele k projevům loajality, které naše společnost nepamatuje od dob heydrichiády.

Apropos heydrichiády.Navštívil jsem Anthropoid. Setrvačný překladatel, autor titulků, vyrobil filmu skutečně důstojný aktšlus, když závěrečnou větu Winstona Churchilla přeložil setrvačně v tom smyslu, že Československo se stalo spojencem v boji za mír. Co já vím, FREEDOM není „mír“, ale svoboda. Za mír jsme bojovali pak v ruském poddanství dost dlouho, že by to už mohlo stačit.