Míjíme se i v hodnocení své vlastní minulosti…



Nebyl snad uplynulý rok charakterizován také vzájemným míjením se v názorech na plynoucí události? Zdá se mi, že účastníci jedné z charakteristických událostí uplynulého roku, totiž protibabišovských demonstrací, neberou dostatečně v úvahu, že Agrofert není banka, do které se ukládají evropské peníze pro jejího majitele, jak to někdy na demonstracích vypadá. Ale že to jsou desítky pracovišť a dílen kde pracují tisíce lidí a také zde berou svoji mzdu. Volání po tom aby Agrofertu byly zastaveny dotace, jistě netěší jeho majitele, ale málo se musí líbit i těm, kteří zde pracují. Myslíte, že touží být bez práce jen pro výkřiky několika nedostudovaných „hlídačů demokracie“? Copak sem chodí evropské peníze jen tak a Babiš si je jen odváží do svých podniků? Nebo jsou rozdělovány úředníky podle evropských směrnic, osobami k tomu určenými a na základě rozvojových programů jednotlivých odvětvi a krajů? Právem se nejvyšší státní zástupce ptá kdy, a jak byla vyšetřena práce a odpovědnost těchto lidí, než peníze dorazili „k Babišovi“.
Ale hlavně: copak je Babiš bílou vránou? Kde se vzaly miliardy vlastněné našimi miliardáři? Z poctivé, každodenní práce? Jistě, jsou i tokoví, ale není spíše pravdou, že zde existuje systém, který na straně jedné produkuje milionáře a na straně druhé občany nemají na nečekaný běžný výdaj v domácnosti nebo na svačiny pro děti. Je pravda, že tito miliardáři nejsou v politice a „nesoustředí ve svých rukách politickou a ekonomickou moc“ jak nás denně poučují „politologové“. Ale snad nevěříte tomu, že tito lidé, přes lobbisty, některé poslance atd. nic nerozhodují? Možná o více věcech a větších penězích než předseda vlády…. Nemělo by být právě toto oprávněným cílem demonstrací? To by se ovšem na ty cedule muselo, psát něco jiného než „Demisi“.
Míjíme se i v představách co si obyčejní lidé vlastně myslí. Lidé se nezabývají denně politikou. Představa aktivistů, že lidé denně zvažují důsledky pravolevého politického spektra, že zvažují, zda máme méně, nebo více liberální demokracii jsou hloupé. Lidé musí pracovat a vydělávat peníze nikoliv z potřeby hromadit majetek, ale proto, že se musí starat o děti, bydlet, jíst. A otázka proč si někdo za měsíc si vydělá těch 20 -30 tisíc, zatímco jiný si za stejnou dobu „vydělá“ pár milionů zatím není předmětem jejich každodenních úvah. Ale až se to změní, až lidé pochopí, že problémem není Babiš, ale systém, to se pak budou se dít věci. A není to o závisti, jak by si kdekdo myslel, ale o obyčejné lidské důstojnosti. To že se při pokusu o zodpovědění těchto otázek před lety pokusili socani a komunisté někdy způsobem, po kterém ti, kteří zůstali naživu, měli ještě méně, než před tím neznamená, že tyto otázky zmizely ze světa. A nálepkováním lidí kladoucí nevhodné otázky to nespravíme.
Míjíme se i v představě o řešení našich potíží. Máme je proto, že se voleb účastní důchodci? Občan se tak po letech života a práce totiž dozvídá, že by ani neměl mít právo volit, což byl v uplynulém roce vrcholný výkon myšlení těch pravých liberálních demokratů. Měl by prý mít volební právo, až v jakémsi textu prokáže ty správné „znalosti“. Ale co volič k účasti ve svobodných volbách potřebuje? Než to, že žije řádný život a chce, aby takový mohl žít i nadále?
Kdo se však těch obyčejných zastane? Strany, které nás častují výkladem o morálních principech a o lidských právech, ale kde debata vždy skončí tehdy, pokud se dostane na konkrétní „denní“ práva, svobody a zejména povinnosti obyčejných lidí. A rozběhne se opět, pokud chceme klábosit o genderu, množství pohlaví diskriminace všech a všemi. Pak je debata opět živá.
Společnost postrádá „spojující materiál“, nezbytnou míru vzájemné dohody alespoň na základních věcech. Politické dění však někdy připomíná laboratoř psychiatrie.
Vidíme vyloučené lokality, které přes „péči“ vládních organizací, majících tento problém řešit jen narůstají. Ale proč se to děje nechceme slyšet, blábol o politické korektnosti nám nedovoluje problém pojmenovat. Spíše se spokojíme s vysvětlením, že nám tu někdo rasisticky diskriminuje. Konstatujeme, že děti z těchto lokalit mají horší podmínky pro start do života, ale o tom si jen povídáme. Radikálním řešením tohoto problému bychom prý porušili lidská práva jejich rodičů. A bojíme se nakonec porušovat „lidská práva“ i množících se teroristů, což může dopadnout tak, že se objeví ten, který se nebude ohlížet na žádná práva nikoho.
„Musí umět vysvětlit, že za nostalgií po Koněvovi a Gottovi je možná touha po antikomunismem neumožněném uznání vlastních obyčejných biografii před rokem 1989“ píše v Listech č. 6/19 politoložka Kateřina Smejkalová jako jeden z úkolu případné nové levice. Jinými slovy že tu sice před Listopadem existoval stát, ve kterém docházelo k věznění a v určitém období i popravám nevinných lidí a ve kterém jsme měli o občanských a politických právech jinou představu, ale že zde také žili své životy miliony šťastných rodin. A že to tedy nebyla jedna hrůza vedle druhé, jak se nám to dnes mnozí „historikové“ snaží vnutit. Míjíme se i v hodnocení své vlastní minulosti…
Právo 28.12