Mám z letošních „oslav“ osvobození (a zažil jsem všech jedenasedmdesát!) podivnou pachuť v ústech.

Jako bychom se znovu vraceli do předlistopadových let, jako bychom znovu chtěli potvrdit platnost parafráze „slavného“ Orwellova výroku o tom, že kdo ovládá přítomnost, ovládá i minulost. Jistěže nám mohou vadit imperiální snahy dnešního Ruska, ale opravňuje nás to dnes k tvrzení, že před šestasedmdesáti lety „SSSR byl spojencem nacistů, neboť uzavřel smlouvu s nacistickým Německem “, že „Moskva a Berlín zahájily druhou světovou válku tím, že přepadly Polsko“?
Jistě si mnoho lidí připomene často publikovaný filmový záběr ministerské předsedy Velké Británie N. Chamberlaina vracejícího se z Mnichovské konference v září 1938: stojí na schůdkách letadla a v pravé ruce ukazuje jásajícímu davu dokument, o kterém říká: „Zajistil jsem mír pro tuto generaci“. Jelikož se vrací z Mnichova, domnívá se většina lidí u nás, že má v ruce Mnichovskou dohodu, ale není tomu tak. Má v ruce dohodu mezi Velkou Británii a Německem! V té se mimo jiné praví: „My, německý Führer a kancléř a britský ministerský předseda, jsme dnes měli další schůzku a shodli jsme se v poznání, že otázka anglo-německých vztahů má prvořadou důležitost pro obě země a Evropu. Považujeme dohodu podepsanou včera v noci a anglo-německou dohodu o námořních silách za symboly přání obou našich národů nikdy již nejít do války jeden proti druhému.“
To se stalo téměř rok před tím, než byla podepsána dohoda o spolupráci mezi SSSR a Německem a o rozdělení Polska! Co však tehdy zbývalo SSSR, když západní mocnosti odmítly všechny návrhy na společný postup proti Německu (čehož pak trpce litovaly: „16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ Churchill, Winston. Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny, 1992. Str. 326) a ve všem ustupovaly nacistům? To jistě neumenšuje vinu Sovětů za vraždění, které v Polsku rozpoutali, ale stejně tak nelze z historie vymazat, že při „dělení Polska“ v září 1939 postoupili jen na mezinárodně uznanou hranici Polska, tzv. Curzonovu linii, nazvanou podle ministra zahraničí Velké Británie, kterou po vítězné válce s SSSR v r. 1920 však Poláci překročili.
Připomíná dnes někdo Velké Británii její tehdejší chování a tento pakt s Hitlerem? Připomínáme Francii zradu na Československu v Mnichově? Všem jsme odpustili, jen Rusům ne. Jen hlupák může v roce 2016 napsat že „není vděčný za osvobození Rudou armádou v roce 1945“. Snadno se to řekne tomu, kdo dnes není v koncentračním táboře, není ve věznici gestapa ani v zákopech války. Poměřovat tehdejší chování lidí, tehdejší poměry a události tím, co prožíváme a víme dnes je jen dokladem mimořádné omezenosti.

(publikováno v Právu 11. 5. 2016)