Kde je obětavá láska, tam se děje Bůh (Promluva na Zelený čtvrtek)

08. 04. 2020 | 21:17
Přečteno 2583 krát
Zelený čtvrtek, den, kdy si připomínáme Ježíšovu poslední večeři a úzkost v Getsemane, přináší nepřeberné množství podnětů k meditaci.

Velikonoční večeře je uvozena scénou mytí nohou. Ježíš zde přebírá – k překvapení učedníků a za protestů apoštola Petra – otrockou úlohu. A vpisuje do ústavy své církve šokující zásadu: Kdo chceš být prvním, buď jako poslední a služebník všech. Všude se lidé honí za mocí pro prospěch, který jim samým moc přináší! U vás ať tomu tak není! Ježíš trvá na tom, aby rodině jeho následovníků byla autorita založena na primátu služby.

Vykonává-li Ježíš, Pán a Mistr, otrockou práci, pak tím říká něco dosud neslýchaného: Bůh se děje tam, kde se člověk v pokoře a v lásce sklání k druhému člověku. „Kde je dobrota a láska, tam je Bůh“ – zpívá se v hymnu, který v liturgii doprovází obřad mytí nohou.
Před bohoslužbou Zeleného čtvrtku se v nejstarších dobách církve konal obřad smíření, spojený s vyznáním hříchů, recitací kajících žalmů a vkládáním rukou na hlavy hříšníků, kteří tak byli znovu přijímáni do duchovní rodiny, z níž se vzdálili.
Den, kdy se Ježíš modlil za jednotu všech, kdo v něho věří, by měl být svátkem ekumenické touhy po sjednocení křesťanů u společného stolu.
Má být také rodinným svátkem diecézí a farností, které společnou účastí na eucharistii stvrzují, že jsou částí jedné církve a jednoho Krista, že jsou navzájem „pokrevními“ sourozenci, že v nich koluje jedna krev a ve své nezastupitelné různosti se podobají tělu, které se skládá z mnoha různých údů, jak o tom píše apoštol Pavel. Za „normálních okolností“ se na Zelený čtvrtek dopoledne shromažďují v katedrálách kněží celé diecéze kolem svého biskupa a obnovují své kněžské závazky – a večer pak slaví se svými farníky památku večeře Páně.
Letos jsme byli vyvedeni z kostelů a posazeni k rodinnému stolu. Vzpomeňme, že kdysi Židé, když byl zbořen jeruzalémský chrám, musili nově pochopit a vystavět své náboženství: oltář chrámu navěky nahradil stůl židovské rodiny a rytmus chrámových obětí řád soukromé i společné modlitby a stálé studium Písma. Ale nemusíme chodit tak daleko do minulosti.

Pamatuji si, jak jsem během jedenácti let kněžské služby v „podzemní církvi“, kdy za slavení bohoslužeb bez státního souhlasu hrozily dva roky vězení, slavil Velikonoce na venkovských chalupách v malém kruhu: několikrát v kruhu dalších tajně vysvěcených kněží, vícekrát pak s několika málo rodinami. Eucharistickou část bohoslužby jsme mohli slavit až pozdě v noci, kdy matky uložily k spánku děti, které nesměly vědět, že jsem kněz a že společně konáme „protistátní činnost“. Nicméně větší část večera jsme slavili s dětmi a ti - dnes už sami otcové a matky – na to dosud vzpomínají. Začali jsme umýváním nohou a pak jsme se snažili, nakolik to šlo, napodobit židovskou sederovou večeři, kterou zřejmě byla Ježíšova hostina s učedníky: měli jsme beránka (skopové maso, ale i piškotového beránka), zelené byliny, víno i nekvašené chleby. Zahájili jsme – jako Židé a jako zřejmě apoštol Jan při poslední večeři - otázkou nejmladšího u stolu: Čím se tato noc liší od všech ostatních nocí v roce? A pak jsme vyprávěli příběh o vyjití Židů z Egypta a putování pouští do zaslíbené země, ale přidali jsme i vyprávění o Ježíšových Velikonocích.

Po večeři jsme zapálili 13 svíček (na paměť Ježíše s 12 učedníky) a četli Ježíšovy řeči na rozloučenou z 13 až 17 kapitoly Janova evangelia (ten dlouhý text jsme někdy prokládali písněmi z Taize). Pak jsme četli z 22 kapitoly Lukášova evangelia (verš 39-51) o modlitbě v zahradě Getsemanské – svítily už jen 4 svíce, Ježíš vzal s sebou jen tři učedníky. A nakonec jedna svíčka: učedníci se rozprchli, Ježíš zůstal sám. A modlili jsme se svými slovy za všechny, kdo jsou sami, za všechny, kteří prožívají své Getsemany, úzkost a bolest, za všechny, na něž dopadá stín kříže, utrpení a smrti, za všechny, kdo pijí z kalicha bolesti – i za nás, abychom v těžkých chvílích, ano i ve chvílích, kdy budeme odcházet z toho světa, dokázali porozumět Boží vůli a přijmout ji.

Připomínali jsme si, že Zelený čtvrtek je den, kdy slavíme narozeniny eucharistie a narozeniny apoštolského poslání, které se vtěluje křtem do společného kněžství všech věřících a svátostí svěcení do služebného kněžství těch, kterým byla svěřena pastýřská péče a odpovědnost za vedení a inspiraci obcí věřících v duchu Kristově a za hlásání evangelia, radostné zvěsti o Ježíšově vítězství nad tmou hříchu a smrti.

Prosili jsme za všechny kněze, aby dar kněžství nechápali jako moc, která z nich dělá lepší vrstvu v církvi, nýbrž jako zmocnění k pokorné službě. Modlili jsme se za sebe a za všechny křesťany, abychom se se věrohodněji stali chlebem, který sytí hlad našich bližních a vínem, které podle slov Písma slouží k radosti lidských srdcí.

Snažili jsme se porozumět onomu činu, kterým Ježíš porušil židovskou tradici, když doprovodil žehnání chleba a vína slovy: Toto je mé tělo, toto je má krev. Ježíš tím uvádí své učedníky do tajemství své oběti života, do smyslu své smrti. Bude záhy stráven jako chléb, jeho krev bude vylita jako víno. Ale jako chléb a víno dává sílu, jako pokrm udržuje život, tak i jeho oběť bude zdrojem síly a života.

Chléb, který se láme, rozdává, aby byl sněden, stráven, dává sílu a udržuje život. Stejně tak se úplně odevzdává Ten, který je stravován láskou do krajnosti. Taková láska dává sílu, vysvobozuje, udržuje život. Bez ní by se život stal přežíváním na povrchu.
Oběť zjevuje cenu, váhu hodnot. Obětuje-li někdo pro nás cokoliv, třeba svůj čas, dává nám najevo, že si nás váží víc než svého času. Ježíš si nás cenil víc, než svého vlastního života. Vrací nám vědomí hodnoty naší duše. Svým slovem k jeruzalémským plačkám na křížové cestě i nás varuje, abychom Velikonoce nestrávili sentimentálním oplakáváním jeho samotného, ale raději proměnili svůj vlastní život. I my se máme naučit dávat, i my se máme vydat jeho cestou, aby byl uzdravován svět.

Eucharistie – svatý chléb věčného života a kalich věčné spásy – je závdavkem, předchutí nebeské hostiny. Je aperitivem večeře v Božím království. Je kouskem nebe na zemi.
Dnešním kněžím se často vytýká, že málo mluví o nebi a pekle. O pekle – nikoliv pekle lidových fantazií, ale o skutečném pekle opuštěnosti od lidí i od Boha – budeme mluvit na Velký pátek.

Dnes si tedy řekněme několik slov o nebi. Nebe je dávným symbolem pro Boha. Bůh je s námi jako obloha nad námi - je s námi stále, i když si ho neuvědomujeme, i když na něj nemůžeme sáhnout, je mimo naší režii. Je nejzazším horizontem našeho bytí. Obraz „nebe nad námi“ nezapadá do našich dnešních kosmologických představ, přesto můžeme této metafoře rozumět. Poukazuje k místu naděje na konečné naplnění naší víry.

Bible mluví o cíli dějin a lidského života – o konečném spočinutí v Bohu - v obrazech. Častým motivem v těchto obrazech je hostina. Hospodin vystrojí svému lidu, svým vyvoleným, velkolepou hostinu.
Ježíš se často účastnil hostin a o hostinách mluví v mnoha svých podobenstvích. Pozvání na královskou hostinu je pocta, nezasloužený dar, ale i závazek. Mnozí pozvaní nejsou hodni. Pohrdnout pozváním je vážnou urážkou hostitele. I když pozvání přijde neočekávaně, člověk ho nemá brát jako samozřejmost, musí si vzít slavnostní šat. I on má zvát ke svému stolu ty, které nikdo nezve.

Nebe - Boží království – je společenství lásky. Být v nebi znamená být v Bohu. Být v Bohu znamená být v lásce. Být v lásce – té opravdové lásce, která se obětavě rozdává, znamená být v Bohu. „Kde je dobrota a láska, tam je Bůh“- pamatujme na tento zpěv z liturgie Zeleného čtvrtku.
Letošní Velikonoce neslavíme v chrámech, nýbrž doma. Vnesme do našich rodin – právě v těchto těžkých dobách - kousek nebe.

(Tato úvaha - i promluvy na ostatní dny Velikonoc - jsou na YouTube na www.aktualne.cz, na www.farnostsalvator.cz a www.halik.cz)

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy