Květinový dům a Bestia triumphans

8. Květinový dům
Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášt, strach a svár
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.
Modlitba pro Martu, Marta Kubišová
Vlaďka: „Květinový dům je úžasné vítězství Pravdy a Lásky. Zapíše se zlatým písmem do dějin aktivistického hnutí a pražské památkové péče. Po třech letech občanských petic, protestů a demonstrací se za ochranu památkové rezervace přidalo 13 profesorů a 2. 2. 2015 Ministerstvo kultury definitivně zrušilo rozhodnutí magistrátu z roku 2010 o demolici domu U Turků od architekta Bohumila Kozáka na Václavském náměstí.
Ornello: „To byl ale porod!“
Káča: „Sousední secesní tiskárna ho bohužel nepřežila.“
Vlaďka: „Developeři jsou bojovníci.“
Ornello: „Poražení bojovníci.“
Vlaďka: „Boj za prolomení limitů těžby ale nekončí.“
Ornello: „Když se nedaří bourat staré domy, boří nové. Po Rudém Právu z roku 1989 a Hotelu Praha z roku 1981 je dnes na řadě brutálně-postmoderní Transgas z roku 1978 u Muzea.“
Vlaďka: „Přiznám se, že nechápu, proč raději nestaví krásné nové domy v Karlíně, Libni, Holešovicích nebo Bubnech na volných rozvojových územích?“
Káča: „V porovnání s investicemi v původní zástavbě, která má své kouzlo a stabilizovaný život, se těžko prodávají.“
Ornello: „Parazitně dekadentní stavění.“
Káča: „Vypovídá o dnešní bezradnosti, jak zdravě růst.“
Vlaďka: „Podobný smutek z obecného nepochopení zažívali komunisté v 80. letech, když si Jakeš stěžoval, že zůstal sám jak kůl v plotě.
Ornello: „Náměstí Sametové Revoluce, které máme za úkol přes léto vyprojektovat, by tedy mělo demonstrovat zdravý rozvoj.“
Vlaďka: „Otevřené, přátelské a živé místo.“
Káča: „Si zapisuji!“
Olin: „Přátelé, vy si ale vůbec neuvědomujete, že dnešní plánování rozvoje města má opačné priority. Je netransparentní, arogantní a bez lidského rozměru.“
Káča: „Jsem radikálka, když náměstí revoluce, tak se vším všudy.
Ornello: „Varuji vás, kdo seje vítr, sklízí bouři.“
Vlaďka: „Lidé mají moc, jen se musí umět ozvat. Patti Smith, People have the power

17. Bestia triumphans
Kati mne obklíčili jako smečka vlků,
ruce a nohy mi hřeby probili.
Není v mém těle kosti, která by nebolela,
jim je to podívaná, náramná zábava.
Moje šaty si dělí na kusy,
jako ti lupiči losují o kořist.
Žalm 22,16- 18
Po oslavě záchrany domu U Turků na jaře 2015 ze spárů Jamese Woolfa ulehli občanští aktivisté a vzdělanci na vavřínech a těšili se, že v Praze snad už konečně a jednou pro vždy(!) vyhrálo vzdělání nad sprostotou a Homo sapiens vyzrál nad Homo erectus. Jak radostná zpráva to byla, spravedlnost vyhrála, pražské zvony se uklidnily a čerpaly nové síly pro budoucnost. Ale zvíře nikdy nespí. Po prohrané bitvě přiměl James Woolf v roce 2016 ministra kultury Daniela Hermana odvolat všechna předchozí negativní stanoviska k demolici domu U Turků, v únoru 2017 získal své vysněné územní rozhodnutí ke stavbě Květinového domu a v březnu dostal i staronový souhlas s demolicí. Šelma Woolf dramaticky rozehranou kauzu vyřešil stylově: na velikonoční Bílou sobotu začal s demolicí. Než se v úterý vrátili aktivisté po svátcích do práce, střecha domu už byla nenávratně zničena.
Olin: „Jak prosté!“
Káča: „Jak sprosté!!“
Vlaďka: „Já vás varovala, developeři jsou prostě hráči a jejich boj za prolomení limitů těžby v rezervaci nikdy neskončí.“
Ornello: „Ale já jsem vědec, jak se, můj ty smutku, postavit řehtající bestii? Bílá sobota, den kdy Kristus leží v hrobě a na nebi ticho jak v kostele...“
Olin: „...konec půstu, ideální den na zabijačku.“
Káča: „Budiž nám všem ponaučením, že nevíš dne ani hodiny, kdy se staneš obětí cizí hamižnosti. Právo a zákon jsou zbraně, se kterými je třeba se naučit zacházet a udržovat je v pohotovosti.“
Ornello: „Jistě, od toho máme ministra, primátorku a deset radních s celým Institutem plánování rozvoje města. Ti mají všechny zbraně a pravomoci, ale v rozhodující okamžik spí jak zařezaní. “
Olin: „To není nečinnost jednotlivců, jde o kompletní selhání institucí na všech úrovních!“
Vlaďka: „Bílá sobota 2017 a demolice domu U Turků je memento jak demolice Těšnovského nádraží v roce 1985. Je to nebezpečný precedent. Ten den vstoupí do učebnic památkové péče jako varování, že ani 120 let od vydání Bestia triumphans Viléma Mrštíka není dost dlouhá doba, aby bylo zaručeno, že Pražská památková rezervace UNESCO je nedotknutelná pamětihodnost.“
Ornello: „Klub Za starou Prahu, který se proti demolicím v centru 117 let ohrazuje, chce starosta Lomecký vypudit z Juditiny věže, kde posledních 90 let sídlí. Věž je údajně v dezolátním stavu.“
Olin: „Zvíře nezastavíš.“
Ornello: „Čeká nás bitva proti desetkrát většímu administrativnímu centru Penty na Masarykově nádraží.“
Olin: „To abychom se dali na modlení.“
Káča: „Desetkrát větší blbost, to snad už vidí i slepý.“
Vlaďka: „Zvony zvoní na poplach. Do zbraně!“
Calvera: "Bůh by je nestvořil jako ovce, kdyby nechtěl, aby byli pravidelně 'stříháni' ."
Sedm statečných, 1960
Obdobné a další prapodivné peripetie rozvoje Prahy, ale i Čech a celé Evropy se množily jak houby po dešti. Útoky těžařů-developerů na Bubny, dům U Turků, Masarykovo nádraží, Transgas, Rustonka, Mazutka, demolice historických domů a zástavby náměstí a parků byly na denním pořádku. Lidé se řadu let sdružovali do spolků a iniciativ, zakládali domobrany, diskutovali a učili se hájit své právo na město, jak je garantované Ústavou a Zákonem. Ale úspěch střídal neúspěch, očekávání střídal pocit marnosti a vyčerpání. Až únorová vražda Martiny Kušnírové a Jána Kuciaka, slovenského investigativního novináře a jeho partnerky, v roce 2018 odbrzdila chod událostí. Už i těm méně vnímavým a v pozadí stojícím řada věcí docvakla. Společnost se dala do pohybu. Pokračování je pravda z budoucnosti. Bude nebude. Za devatero horami a devatero řekami…
Autor ilustrací Peter Balhar z knihy Náměstí Sametové revoluce