Překročili jsme Rubikon.
Dva homosexuálové, kteří společně vychovávají syna odnošeného náhradní matkou, uspěli ve sporu o uznání dvojího otcovství. Česká justice odmítala zapsat oba muže do rodného listu dítěte s tím, že v dokumentu může být jen jeden otec. Dvojice se zastal Ústavní soud.
Dvojice uzavřela podle kalifornského práva sňatek a následně se dohodla s náhradní matkou, že jejich dítě odnosí. Embryo bylo oplodněno jejich spermatem, přičemž prý nikdo neví, kdo z dvojice je otcem. V americkém rodném listu jsou oba muži zapsaní jako rodiče.
Velmi dobře vím, že se nemá zpochybňovat rozhodnutí Ústavního soudu, přesto s ním nemohu souhlasit. Považuji to za překročení hranice normálnosti a přirozeného vývoje společnosti. Je zajímavé, že senát Ústavního soudu v čele s Kateřinou Šimáčkovou odůvodnil svoje rozhodnutí „nejlepším zájmem dítěte“. Je to velmi zvláštní postoj k právům dítěte. Úmluva OSN o právech dítěte jasně určuje, že dítě má právo poznat oba rodiče. Dva muži prostě nemohou být rodiči dítěte. Domnívám se, že Ústavní soud by měl svoje rozhodnutí poměřovat také dopadem na příští vývoj společnosti a důsledky, které mohou taková rozhodnutí způsobit. Soudkyně sice uvedla, že rozhodnutí není precedentní, týká se pouze tohoto případu, ale………….
Dobře si pamatuji, že při přijímání zákona o registrovaném partnerství gayové přísahali, že nebudou chtít vychovávat děti, dobře si pamatuji, že umělé oplodnění mělo sloužit manželským párům (ženy a muže), aby mohli mít děti, pokud jeden z nich měl nějakou poruchu plodnosti. Dnes sledujeme obrovský business v umělém oplodnění bez určení jakýchkoliv hranic. Ministři prosazují, aby ženy měly právo na umělé oplodnění, i když nemají partnera – prý v rámci práva žen na mateřství. Jaký může být vývoj a výchova dítěte matkou samoživitelkou, často v problematickém sociálním prostředí? Nikdo se neohlíží na práva dětí. Hlavně naplnit svoje právo, bez ohledu na důsledky na práva ostatních.
Nikdo se nezajímá o to, jaká bude společnost, kde se děti rodí bez matek, bez znalosti svých předků, bez kontinuity generací. Jednáme proti přirozenému řádu věcí, a to se musí zákonitě někde objevit. Budou umět příští generace lidí, které neznají matky, otce, prarodiče umět založit rodiny?
Je příznačné pro dnešní dobu, že ČT při informování o rozhodnutí Ústavního soudu neklade výše uvedené otázky, ale zjišťuje, jak se žije gay a lesbickým párům. Většina médií, asi v pocitu určité pikantnosti referuje o těchto věcech bez jediného zamyšlení se nad důsledky takového vývoje.
Asi už jsme překročili onen Rubikon, kdy není cesty zpět. Měli bychom se však aspoň snažit určit hranice, a to jsem očekával od Ústavního soudu. Slova o tom, že se nejedná o precedentní záležitost, jsou lichá. Rozhodnutí bude určitě využito gay lesbickými páry k dalšímu uvolnění stavidel.
Dvojice uzavřela podle kalifornského práva sňatek a následně se dohodla s náhradní matkou, že jejich dítě odnosí. Embryo bylo oplodněno jejich spermatem, přičemž prý nikdo neví, kdo z dvojice je otcem. V americkém rodném listu jsou oba muži zapsaní jako rodiče.
Velmi dobře vím, že se nemá zpochybňovat rozhodnutí Ústavního soudu, přesto s ním nemohu souhlasit. Považuji to za překročení hranice normálnosti a přirozeného vývoje společnosti. Je zajímavé, že senát Ústavního soudu v čele s Kateřinou Šimáčkovou odůvodnil svoje rozhodnutí „nejlepším zájmem dítěte“. Je to velmi zvláštní postoj k právům dítěte. Úmluva OSN o právech dítěte jasně určuje, že dítě má právo poznat oba rodiče. Dva muži prostě nemohou být rodiči dítěte. Domnívám se, že Ústavní soud by měl svoje rozhodnutí poměřovat také dopadem na příští vývoj společnosti a důsledky, které mohou taková rozhodnutí způsobit. Soudkyně sice uvedla, že rozhodnutí není precedentní, týká se pouze tohoto případu, ale………….
Dobře si pamatuji, že při přijímání zákona o registrovaném partnerství gayové přísahali, že nebudou chtít vychovávat děti, dobře si pamatuji, že umělé oplodnění mělo sloužit manželským párům (ženy a muže), aby mohli mít děti, pokud jeden z nich měl nějakou poruchu plodnosti. Dnes sledujeme obrovský business v umělém oplodnění bez určení jakýchkoliv hranic. Ministři prosazují, aby ženy měly právo na umělé oplodnění, i když nemají partnera – prý v rámci práva žen na mateřství. Jaký může být vývoj a výchova dítěte matkou samoživitelkou, často v problematickém sociálním prostředí? Nikdo se neohlíží na práva dětí. Hlavně naplnit svoje právo, bez ohledu na důsledky na práva ostatních.
Nikdo se nezajímá o to, jaká bude společnost, kde se děti rodí bez matek, bez znalosti svých předků, bez kontinuity generací. Jednáme proti přirozenému řádu věcí, a to se musí zákonitě někde objevit. Budou umět příští generace lidí, které neznají matky, otce, prarodiče umět založit rodiny?
Je příznačné pro dnešní dobu, že ČT při informování o rozhodnutí Ústavního soudu neklade výše uvedené otázky, ale zjišťuje, jak se žije gay a lesbickým párům. Většina médií, asi v pocitu určité pikantnosti referuje o těchto věcech bez jediného zamyšlení se nad důsledky takového vývoje.
Asi už jsme překročili onen Rubikon, kdy není cesty zpět. Měli bychom se však aspoň snažit určit hranice, a to jsem očekával od Ústavního soudu. Slova o tom, že se nejedná o precedentní záležitost, jsou lichá. Rozhodnutí bude určitě využito gay lesbickými páry k dalšímu uvolnění stavidel.