Abychom mohli správně vyhodnotit řeckou krizi a její dopad na eurozónu a EU jako celek, je třeba znát i informace ze zákulisí. Pak teprve můžeme činit relevantní závěry!

Část I: dohody o Řecku
Výchozí německá pozice byla křišťálově jasná a průzračná. Němci dospěli k závěru, že řecké dluhy jsou už dnes zcela nesplatitelné, tak proč k nim přidávat ještě další. Za nejlepší řešení pro obě strany považovali - obdobně jako v nefungujícím manželství - kultivovaný rozvod. Řecko by samo opustilo eurozónu (třeba jen na 5 let) a Německo by se spolu s ostatními zeměmi zavázalo, že Řecku pomohou překlenout následný propad v životní úrovni tak, aby v zemi nedošlo k sociálnímu napětí a výbuchům. Němci to nazývali humanitární pomocí. Nevím jak laskavý čtenář, ale já tuto alternativu podporoval. Myslím, že byla pro obě strany výhodná, respektive nejméně špatná ze všech dalších špatných řešení.
Pomohly-li by země eurozóny překonat Řecku první kritický rok, pak by slabší drachma Řecku pomohla v tom, že by:

1/ podstatně by se snížila jeho dluhová zátěž,
2/ zlevnila dovolené, přilákala do země další turisty a tím by vzrostly příjmy z turistiky,
3/ zlevnila vývoz a tím pomohla zvýšit i příjmy z exportu, které dnes Řekům tak zoufale chybí,
4/ zdražila dovoz, což by stimulovalo rozvoj domácí výroby, zemědělství i služeb.

Jak vidno, řízený odchod z eurozóny by zdaleka nemusel být pro Řecko takovou tragedií, jak mnozí ekonomové říkají. Jen pro ilustraci: islandská ekonomika, která byla v bankrotu, nyní předstihuje i vyspělé ekonomiky Nizozemska a Finska mj. i proto, že používá národní měnu. Méně konkurenceschopné země eurozóny nemohou ani devalvovat měnu ani zavést nižší úrokové sazby, aby zabránily krizi. Výhodu využívat samostatné měny by opuštěním eurozóny Řecko získalo.

Problém odchodu Řecka z eurozóny se ukázal v tom, že tato alternativa hrubě nevyhovovala geopolitickým zájmům USA. Zástupce americké vlády oslovil Alexise Tsiprase s následující nabídkou: „můžeš zůstat v eurozóně za dvou předpokladů: za prvé, nespojíš se s Ruskem a Čínou a za druhé neodejdeš s NATO. Vzhledem k tomu, že máme většinu hlasů v MMF, můžeme ti přislíbit i významné půjčky z jeho strany. Obě strany si plácly. Grexit nebyl ani v zájmu Francouzů, takže se přidali k této dohodě, jako třetí strana. Následně, Francois Hollande poslal do Athén skupinu svých poradců, která měla připravit podmínky, jenž Řecko bude musit vůči svým věřitelům splnit.

Jediným cílem celé této diplomatické operace bylo obejít Německo při rozhodování o Grexitu a postavit jej před hotovou věc – Řecko v eurozóně zůstane - i kdyby se Angela Merkel třeba na hlavu stavěla! A bylo vymalováno!

Němci se zcela zákonitě nas…li a vsadili vše na jednu kartu tím, že stanovili Řekům takové podmínky pro setrvání v eurozóně, že by jejich přijetím ztratili státní samostatnost. Kojili se nadějí hraničící s jistotou, že je sami Řekové (vzhledem k předchozímu referendu) jednoznačně odmítnou! Chyba lávky, jejich naděje se ukázaly plané, nechtěné se stalo skutkem a průšvih byl na světě. Jediný, kdo je spokojen, je americký ministr financí Jack Staw, který je teď na návštěvě v Evropě a pochvaluje si, jak je prima, že Řecko v eurozóně zůstalo.

Není divu, protože se Američanům podařilo zabít pět much jednou ranou:

1/ Řecko zůstalo součástí NATO,
2/ podařilo se jim představit Němce znovu jako okupanty, tentokrát už ne vojenské, ale ekonomické a tím je politicky oslabit. Že se jim to daří, dokumentuje - napříč Evropou šířící se heslo - "Bojkotujte německé zboží“ (od Volkswagenů až po elektrické spotřebiče od firmy Miele),
3/ přehodit na německá bedra největší část půjček Řecku a tím jej oslabit ekonomicky
4/ klepnout Německo přes prsty a ukázat, kdo je v Evropě stále ještě pánem,
5/ zasít rozpory mezi Francii a Německo a EU tak celkově oslabit. Tentokrát ještě dostaly obě země to, co chtěly — Německo dosáhlo od Řecka zpřísnění rozpočtové politiky bez odpuštění dluhu a Francii se podařilo udržet Řecko v eurozóně. Bude-li se ale řecká krize prohlubovat a opakovat, pak bude kompromis mezi Berlínem a Paříží velmi obtížný, ne-li nemožný. Německá kancléřka bude docela jistě znovu požadovat odchod Řecka a francouzský prezident bude postaven před volbu — buď hrát roli podřízeného vůči Německu, nebo se pustit do „beznadějného boje" za zachování celistvosti eurozóny.

Část II: boj o novou podobu fiskální unie - francouzská rukavice hozená Německu
Francois Hollande, pokud chce udržet eurozónu i EU jako celek a zároveň předejít krizím řeckého typu, musí a také přichází s požadavkem vytvoření fiskální unie v anglosaském slova smyslu. Německé pojetí "Fiskalunion" znamená vytvořit kontrolní orgán, jehož náplní je zjišťovat, jak jednotlivé státy (eurozóny a potažmo celého EU) dodržují ve svých státních rozpočtech stanovené fiskální cíle, což v dnešní bruselské „hatlamatilce“ neznamená nic jiného, než jak naplňují německou „politiku úspor“. V případě Řecka to znamená, že na něj bude dohlížet Brusel a bude-li spokojen, pak tok půjček bude pokračovat a nebude-li, tok půjček mu omezí, nebo úplně zastaví.

Vzhledem k tomu, že žádný stát bez jeho přímého souhlasu nelze z eurozóny vyloučit, jediná možnost trestu za nedodržení německých požadavků - jde-li o zadluženou zemi - je odepřít mu další půjčky. Na příkladu Řecka se ukazuje, jak je to trest silný a účinný. Odpustí-li mi laskavý čtenář trochu té básnické licence, mohl bych postavení dlužnické země přirovnat k postavení (finančního) otroka. Ukazuje se, že věřitelská země (Německo) tu dlužnickou (Řecko) může naprosto klidně zbavit i svrchovanosti. Otrokář tak, ve všech podstatných - vnitropolitických i zahraničně politických - otázkách rozhoduje za svého otroka!

Hrozba, stát se „finančním otrokem“ Německa vyděsila všechny země dlužnické země jižní Evropy, a proto přichází jejich jménem Francois Hollande s požadavkem na vytvoření finanční unie v anglosaském pojetí, kdy je vytvořen společný rozpočtový orgán (Evropské ministerstvo financí) schopný provádět – prostřednictvím unijního rozpočtu - vnitřní finanční transfery uvnitř unie. Ne že by jej Němci neznali, sami jej použili po sjednocení Německa, kdy bohatší Sever dotoval slabší Východ. Samozřejmě, že se ze strany Francouzů jedná o hozenou rukavici Němcům, protože do unijního rozpočtu budou muset přispívat nejvyšší částkou. Zajímavé bude sledovat, jak na ni odpovědí. A co když, jeho odpověď bude negativní? Rozpadne se EU?