Pokud se jí nedostane milosti a přerušení trestu, Maria Šarapovová, bezesporu vynikající ruská tenistka, si dlouho na kurtu nezaheká. A pokud odstojí celé dva roky, bude nejspíš vzdychat už jenom na kurtech mnohem nižších úrovní, než byla zvyklá.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij to shrnul v titulu svého románu: Zločin a trest.

Řeklo by se: tak to ve světě a v životě chodí. Provinil ses, byl jsi přistižen, usvědčen, ortel následuje.

Nebýt Šarapovová Ruska, ale tenistka odněkud z Bahrajnu nebo Albánie, proběhlo by to lehce; ani pes by neštěkl. Normální případ. Běžný postup. Dobře jí tak. Neměla zobat. (Ještě tak být to Češka, Moravanka, či Slezanka, zamáčkli bychom pod Pražským hradem slzičku, jak se nám zase ubližuje, ale že jsme po zkušenostech z dlouhé historie utiskovaného národa na ústrky zvyklí.)

Ne tak, je-li při nepravosti přistižen a potrestán Rus či Ruska. To hned povstanou všichni noví i staří bojovníci na sociálních sítích; dřív se jim říkalo revolucionáři, dneska trollové; a začnou lhát. Že je to americké spiknutí, podporované Evropskou unií, a že vůbec Západ chce zničit zemi, kde zítra znamená včera. Podotkněme, že tento mýtus o vyvolenosti Ruska (v jistém dějinném období přemaskovaného na Sovětský svaz) dohnat a předehnat svět a dát mu nové perspektivy, impulsy, pokrokovou myšlenku, a vůbec jej zachránit, je bajka protáhlá jak jitrnice, skoro tak dlouhá jako historie Velké Rusi.

Zatím ovšem kdykoliv svět řekl: „Dobrá, Kremle! Tady máš svůj Rhodos! Ten historický bod! Tady skákej!“ ruské poskočení spásu nepřineslo. Žádný nový morální podnět. Spíš nějaké staré chrastící harampádí, kalašnikov nebo jaderná bomba, pravda, vyvíjející se v omšelé spirále, jíž Marx zcizil Hegelovi.

Tak i nyní se zvedli ochránci vzácného stvoření -- „tvora ruského“ -- a začali hýkat cosi o nespravedlnosti. Rýsuje se nám zase pěkné spiknutíčko proti Šarapovové konkrétně, a skrze její osobu proti caru-jasnému slunéčku Vladimiru Vladimiroviči Putinovi, a – nastojte! – dokonce vůči samé Svaté Velké Rusi! Dle starého receptu, jak ho pěkně popsal Umberto Eco v Pražském hřbitově. (Ten geniální chlap asi měl vnuknutí, když svoji analýzu konspiračních teorií nazval právě takhle. Duše a nerozum českého lidu jsou hnoji spikleneckých pavučin zvlášť otevřeny. Mají vůči němu jaksi narušenou imunitu.)

Být Šarapovová z USA, tak by se žádný trest nekonal, bubnují vycvičené ruské sociální dlaně na české poslušné sociální tamtamy. Je to součást celosvětového buntu proti Rusku a Putinovi! Chudinka Maria! Politika do sportu nepatří!

Rok 2003 Američanka Whitová, atletka, medaile z MS v Paříži. 2 roky distanc.
Floyd Landis cyklista, vítěz Tour de France, 2 roky trest.
Justin Gatllin, 2006, americký atlet, na základě americké(!) antidopingové kontroly flastr 8 let.
Marion Jonesová, americká atletka, pod tíhou dopingového skandálu ukončila kariéru, zaplatila 700 000 dolarů, a protože lhala (!) skončila na sedm měsíců ve vězení (verdikt soudu Spojených států).
Cyklista Lance Armstrong – doživotí a navrácení všeho, všeho, všeho,,, včetně snad i památečních ponožek, které si schovával jako upomínku na stoupání na Alpe d´Huez.
A nejen Američani; Ben Johnson, kanadský sprinter. Dva roky trest. Zkusil zobnout znovu: doživotí.
Argentinský fotbalista Diego „Boží ruka“ Maradona byl vyloučen z mistrovství světa a potrestán patnácti měsíci zakázání činnosti.
Martina Hingisová, taky teniska, Švýcarka. Prokázaný kokain. 2 roky.
Britský atlet Christie – 2 roky.
Šest běžců na lyžích legendární finské školy – 2 roky.

Dva roky sem, dva roky tam.

A nikdy nezaznělo žádné bědování a lamentování, že je to celosvětové spiknutí vůči Spojeným státům, Finsku, Kanadě, Velké Británii, Švýcarsku…

To pořád jen Rusové hořekují a dupou nožkami, že jsou všickni proti nim. (Obávám se, že jsme s nimi asi opravdu nějak spřízněni. DNA či čím. Nebo jsme kdysi kdesi cestou bažinami chytili stejnou vozhřivku. S oblibou si na všeobecnou nepřízeň stěžujeme taky. Byť my moc necupeme. Jen fňukáme.)

V řečeném Dostojevského Zločinu a trestu uvažuje Raskolnikov: „Téměř každý ve chvíli zločinu podlehne jakémusi úbytku vůle a rozvahy, a nastupuje jejich opak – dětská fenomenální lehkomyslnost, zvláště v tom momentu, v němž jsou rozvaha a opatrnost nejnevyhnutelnější.“

Asi tak nějak by měli uvažovat sportovci, přistižení při dopingu. A ne pokrytecky kvičet o útoku na jejich milovanou svatou vlast. Když se k nim potom přidá hejno podplacených nebo fanatických lůzrů, kteří dílem skuhrají, dílem zuří, že politika do sportu nepatří, politikářství se najednou vskutku stává obsahem problému ryze sportovního a morálního. Zvlášť, když stále víc a víc vychází najevo, že ruský sportovní doping není individuálním selháním jednotlivých sportovců, ale jak se zdá, akcí řízenou z mocenského centra.

Tady se nabízí porovnání: v případech selhání amerických sportovců byly začasté „policajtem“, který nesrovnalost objevil, americké orgány nebo novináři. V říjnu 2003 americká antidopingová agentura USADA oznámila, že ve vzorcích moči mnoha atletů objevila dosud nezjistitelný, laboratorně vyrobený anabolický steroid tetrahydrogestrinon (THG) z dílny kalifornské laboratoře BALCO. Z jeho užití (či ze spojení s laboratoří) byli později usvědčeni například sprinteři Dwain Chambers, Tim Montgomery či Kelli Whiteová, většina z nich dostala dvouleté tresty.

Umíte si představit, co by se stalo, objevit v Rusku něco takového ruská laboratoř? Neumíte. Tam laboratoře neobjevují. Naopak. Skrývají. Moskva se drží starého recidivistického. „Zatloukat! Zatloukat! Zatloukat!“. Nebo snahy to všechno nějak zašvindlovat, hodit pod koberec, licoměrně obrečet. Případně hulákat: „Nikdo nás nemá rád! To je spiknutí! Chtějí Velké Rusi ublížit!“ Nedávno ruský ministr sportu Vitalij Mutko: „Je to zcela očividné. Někdo nepotřebuje konkurenci, jiný chce zase očernit Rusko a vrhnout na ně stín,“ Když už nevěděl, kudy kam, jazyk přibitý k šibenici důkazů, potom, netuše, jak vysvětlit centrální řízení dopingu, svedl to na atlety a styděl se za ně. Fuj.

Souhlasím s ruskými sportovci, ruskými funkcionáři, ruskými politiky, ruskými trolly na sociálních sítích i se všemi proruskými ideologickými kolaboranty, s ruským a proruským kdečím: Politika skutečně do sportu nepatří!

Tak ji tam, prosím, netahejte!

A dopustíte-li se sportovního zločinu, neste důstojně trest.

Což se týká i Marie Šarapovové.