Recenze na Tyranii aneb Příručka pro současného Čecha

13. 12. 2017 | 11:10
Přečteno 5510 krát
Recenze na tyranii se píší těžce. A zpravidla pozdě. Často totiž ani nevíme, že o nějakou tyranii běží. Lid má pocit, že se konečně dělá pořádek, mašíruje kupředu. Raz, dva. Levá, pravá. Pravá, levá. Nebo obě. Či prostřední. To je jedno.

Proto většina recenzí na tyranii vychází, až když se počítají padlí, voda v potocích je rudá, nejspíš od červánků, ale kdo ví. Když se sčítají léta žalářů. Ale to je vlastně ten lepší případ. Horší jsou nenápadné tyranie. Při nich neodtéká krev, ale svědomí. Měří se po nich křivka nenarovnatelně zdeformovaných páteří, stávající se pro budoucí pokolení genetickou výbavou.

Pokud někomu vůbec přijde na mysl se těmito charakterovými úrazy zabývat. Paměť je vzhledem k minulosti sterilizovaná a kolektivní sebevědomí a vůle pro budoucnost vymiškované.

Jako bychom to už ve svých dějinách a životech nepoznali a jako by nám to vlastně nebylo jedno.

Americký autor Timothy Snyder se v útlé knížce Tyranie (20 lekcí z 20. století) obrací na své krajany, ovšem varování jim ilustruje evropskými dějinami. Není bez zajímavosti, že se několikrát objevuje jméno zdánlivě nevýznamné malé země ze středu Evropy – Československa. Nic povzbuzujícího. Zda my nejsme pro tyranii jako stvořeni.

„Je lákavé věřit, že demokratické zázemí, o které se dnes můžeme opřít, nás před podobnými hrozbami automaticky ochrání. Je to ale scestný názor. (…) Nejsme o nich moudřejší než Evropané 20. století, kterým se demokracie přímo před očima proměnila ve fašismus, nacismus či komunismus. Naše jediná výhoda tkví v tom, že se jejich zkušeností můžeme poučit. A právě současnost k tomu dává vhodnou příležitost.“

Listujte v Snyderovi. Rozhlížejte se při tom po zdejší současné politice a postoji většinové společnosti k ní. Chytrému napověz. Hloupého kopni. Jestli si toho kopance vůbec všimne. Mašíruje ke šťastným zítřkům. Levá. Pravá. Pravá. Levá. Raz. Dva. Ano.

Taková zajímavá kapitola: Ochraňuj instituce a braň je: „Je zásadním omylem si myslet, že vládcové, kteří se dostali k moci prostřednictvím institucí, nemohou tyto instituce změnit nebo zničit – zvlášť pokud předtím ohlašovali, že přesně to hodlají podniknout. Revolucionáři někdy chtějí odstranit všechny instituce naráz. To byl přístup ruských bolševiků. Jindy instituce ztratí dynamiku, změní se v pouhý chabý odraz toho, čím kdysi byly, a namísto, aby se novým pořádkům vzpíraly, stanou se jejich oporou; k tomu došlo v Německu během procesu, který nacisté nazývali „srovnání do řady“.

Chytrému bylo napovězeno. Hloupého přikopněme: připomeň si nedávné proklamace o zrušení instituce senátu, omezení sněmovny, povolební „glajchšaltování“ při tvorbě sněmovní struktury. Není „rovnání do řady“, zvolí-li šéfem poslanců poslušnou podržtašku vůdce? A tento stranický podomek následně zaútočí na instituci soudu a vyšetřovatelů. Dokonce zlehčí základní institut demokracie: rovnost občanů před zákonem. Hlava státu i nový premiér považují ústavu - národně nejsvětější instituci - za cár papíru, s nímž si mohou nakládat, jak chtějí. Jak zfanatizovaní a s davy manipulující imámové s koránem. Demokracie má tři sloupy moci: výkonnou, zákonodárnou a soudní. Ty dvě druhé jsou současnými „vůdci“ země ohýbány, diskreditovány a zesměšňovány ve prospěch první. Čekejme, jak se ona výkonná složka bude chovat. Podle Babišových předběžných výroků a činů bude to tlupa maňásků, kývajících, jak šéf diriguje.

„Demokracie vzniklé po první a druhé světové válce se často hroutily poté, co se tou či onou kombinací voleb a státního převratu chopila moci jedna strana. Povzbuzena příznivými výsledky a motivována ideologií pak mohla nastávající systém změnit zevnitř.“ Pokud se někdo domnívá, že „naše“ nastupující hnutí nemá zatím silnou ideologii, mýlí se. V dnešním zprimitizovaném čase pouhá floskule: „Zničme staré!“ může mít účinek silné ideové mantry. Zvlášť, přidá-li se k tomu ústně vyslovovaná ideologie tak blízká a srozumitelná „dolním“ deseti miliónům, „k..dosemtamk..dismus“.

Chytrému napověz. Hloupí už vyšli bourat staré. Levá. Pravá. Raz. Dva. Makejme.

„Koncem roku 1933 byl už z Německa stát jedné strany a všechny jeho významné instituce se musely podřídit. V listopadu 1933 se k stvrzení nového řádu konaly parlamentní volby (bez účasti opozice) a referendum (sic! pozn. Vladimíra Kučery) (k otázce, u níž bylo jasné, jak zní „správná“ odpověď).

Střež se milic. Zajímavá Snyderova rada. Zvlášť, když kolem nás sílí tlaky na vznik jakýchsi domobran, výzvy k masivnímu ozbrojování českých holubičích povah, existují podezření na radikalizaci některých už ozbrojených. Je vůbec kontrola „… zdánlivě spontánních občanských iniciativ, u kterých se ale nakonec zpravidla ukáže, že je zorganizovala určitá strana nebo její vůdce.“?

Snyder dále: „Uvažuj samostatně. Věnuj čas rozsáhlejším článkům. Předplať si tištěná média – podpoříš investigativní žurnalistiku. Pochop, že nezanedbatelná část sdělení šířených po síti ti škodí a chtějí tě zneužít. Informuj se o webových stránkách které provádějí rozbor propagačních kampaní, někdy i řízených ze zahraničí.“

Timothyho zlatá slova. Však chytří to vědí. A hloupí řeknou, že Snyder je Sorosův spojenec, já jejich koupená hlásná trouba, a novináři, kteří píší jinak, než si podprahově postupně tyranizovaný lid oblíbil, presstituti. Krok za krokem neuvědoměle proměňováni v povolné děvky, haní coby děvky jiné. Podle sebe soudím tebe. Mašírujeme k pořádku a lepšímu zítřku. Pravá. Levá. Levá. Pravá. To je jedno. Hlavně, že se mašíruje.

Ručičky a hlavičky pozlatit Paní Pasece a Panu Prostoru, kteří knížku Timothyho Snydera vydali. Bohužel ale po jejím přečtení se neodbytně vrací myšlenka: je to pro ty, kteří umějí a chtějí číst. Číst něco jiného než internetové „hybridní“ titulky. Timothy Snyder taky vyzývá, abychom méně používali frází, přemýšleli o tom, co říkáme. Funkcí „největší“, charakterem „velmi malí“ muži této země ze sebe chrlí, co jim slina na jazyk přinese. Fráze a lži. A spolu s nimi „občany“ manipulují spiklenecké teorie z Ruska.

Zbylá menšina na břehu zoufale natahuje ruku, aby vytáhla topící se svobodu ze špinavé vody. A pak najednou ti opuštění zjistí, že svoboda kamsi uplavala či se utopila a oni sami jsou v tom marastu až po krk. Smrdutá voda stoupá. A na navigaci stojí davy, posmívají se jim, házejí po nich kameny a občas je bidlem postrčí k víru. Vždyť přece lepší je na suchu v pořádku a s nadšením mašírovat kupředu. Levá. Pravá. To je jedno, která. Tyranie přicházejí odevšud.

„Část Němců, kteří v roce 1933 hlasovali pro NSDAP, určitě chápala, že se asi na delší dobu jedná o poslední reálně svobodné volby, ale většina si to neuvědomovala. Někteří Češi a Slováci, kteří v roce 1946 hlasovali pro KSČ, asi věděli, že hlasují pro konec demokracie, ale většina si myslela, že ještě budou mít šanci na opravu. Rusové, kteří se zúčastnili voleb v roce 1990, rozhodně nevěděli, že to budou poslední svobodné a spravedlivé volby v dějinách země, ale přesně to se stalo (a prozatím trvá). Každé volby mohou být poslední nebo přinejmenším poslední v životě dotyčného hlasujícího.“

Ano, jistě, je jiná doba. Tohle se u nás přece nemůže stát, řeknete. Timothy Snyder, znalec historie i současnosti, to však vydal letos. Asi cosi čenichá.

Říkejte si tisíckrát, že historie se neopakuje. Nechte vytrollovat své mozky a srdce ruskými šváby a politiky, toužícími po neohraničené moci a po tyranském právu manipulovat s lidmi. „Historie se neopakuje,“ říká Mark Twain, „ale mnohokrát se rýmuje“.

Levá. Pravá. Pravá. Levá. To je jedno, která. Hlavně, že se mašíruje. Tyranie. Raz. Dva.

Timothy Snyder: Tyranie, Paseka a Prostor, Praha 2017, přeložil Martin Pokorný

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy