Tenhle článek má trojí účel. Za prvé vysekne poklonu. Za druhé si trochu zafilozofuje (nudné kecy, doporučuji přeskočit). Za třetí je to, ehm, reklama.

Včera večer začal letošní filmový festival Jeden svět. Lidé z Člověka v tísni by za něj zasloužili metál. Podařilo se jim vymyslet projekt, který poměrně odtažité téma – osudy lidí na druhém konci světa – představuje v podobě, jež dokáže inspirovat desítky tisíc lidí v českých městech. Nabitá kina každý rok potvrzují, jak se mýlí řeči o do sebe uzavřené české kotlině, kterou život v Africe či Asii nezajímá.

Člověk v tísni přizval Hnutí DUHA ke spolupráci na organizaci sekce Jednoho světa, která se letos jmenuje Ekologické výzvy. Tuhle nabídku jsme opravdu nemohli odmítnout.

Přitom na první pohled to nemusí dávat smysl. Co, u všech všudy, má ekologická organizace do činění s Jedním světem? Jak souvisí festival dokumentárních filmů o lidských právech se zdravým životem, péčí o zelenou krajinu nebo s lepší recyklací odpadu?

Hodně.

Právě v rozvojových zemích se totiž nejvíce stírá rozdíl mezi ekologickými škodami, upíráním lidských práv a sociálními problémy.

Ekologické problémy tam mají jiné rozměry, které mi vždycky naplno docházejí při rozhovorech s kolegy z Hondurasu nebo Filipín, Ugandy či Brazílie. Nám ve středu Evropy ponejvíce jde o zdraví a kvalitu života. Ale tam jde o život.

Hnutí DUHA je českým zástupcem Friends of the Earth International, největší mezinárodní federace ekologických organizací. Většina našich členských organizací pochází z rozvojových zemí. Nejvíce členů nemáme v USA ani v Německu či Británii, nýbrž v Indonésii.

Nám jde o čisté řeky, pěknou krajinu k výletům a vzduch, ze kterého děti nebudou kašlat. Leč mnoha lidem v rozvojových zemích jde o vysychající řeky, jež potřebují k zavlažování políček, své jediné obživy. Nebo o bezohledné používání toxických pesticidů na megaplantáži v sousedství, které kontaminuje studny.

Když v Brazílii vykácí prastarý tropický prales, aby jej proměnili v monokulturní plantáž sóji (kterou u nás ve velkodrůbežárnách krmí slepice), zasvé nevezme pouze roztodivný domov jaguárů, tukanů a orchidejí. Také vyschne řeka, která z lesa vytékala a zásobovala okolní pole. Moji kolegové z Hnutí DUHA onehda vydali pozoruhodnou publikaci, která mapuje, jak spolu souvisí spravedlnost pro jihoamerické rolníky, záchrana vzácných vlků hřivnatých před vymřením a bio kuřata v českých obchodech.

Jednomu světu se (opět) podařilo tuhle souvislost výborně vystihnout. Letošní sekce Ekologické výzvy představuje mimo jiné také film Poručíme větru, dešti, kde čínská rybářka líčí, jak léta ve své vesnici bojuje o vodu, ze které lze doslova cítit parfémy, čisticí prostředky a lepidlo. Umění odpadu se odehrává u brazilské skládky.

Ale Jeden svět je také sympaticky optimistický. Většina snímků, které zelená sekce během příštích dnů předvede v pražských kinech, líčí dobré zprávy. Solartaxi či Čtvrtá revoluce popisují, jak zelené technologie mohou snížit naši závislost na ropě a uhlí – a škody, které páchá na životě v rozvojovém světě. Koupil jsem deštný prales vypráví o Švédech, kteří pomohli lidem v tropických lesích. Máme se na co těšit je o tom, jak chytrá ekonomika obnovuje zemi těžce postiženou finanční krizí.

A ještě jedna věc zaslouží zmínku. Diskuse po filmech. Měl jsem tu čest být na několik z nich pozván mezi diskutující na jevišti, takže mohu potvrdit z vlastní zkušenosti: je to skvělý nápad. Na rozdíl od běžného kina při titulcích nezačínají vrzat křesla. Člověku v tísni se daří dávat dohromady pozoruhodné besedy, které evidentně baví obě strany.