Posledních dvacet let se v Krásné Lípě snažíme pracovat se sociálně vyloučenými a romskou komunitou – sháníme jim práci (zpravidla v rámci veřejně prospěšných prací), zajišťujeme rekvalifikace, obstaráváme volnočasové a doučovací aktivity pro děti apod. A nejen pro ně.

Především se pak snažíme dělat na základní škole rozumně pojaté „inkluzivní vzdělávání“. Během našeho úsilí nám Pražáci vozili velvyslance z různých zemí, zejména pak po nepokojích ve Šluknovském výběžku, aby ukázali, jak to oni zajišťují dobře…, když nám „pomáhají“.

Od září roku 2015 jsme se ale opovážili udělat alternativní způsob vyučování, tedy reagovat na poptávku rodičů a zřídit třetí třídu prvního ročníku s alternativními metodami výuky. V dalších dvou prvních třídách byly děti rozděleny do tříd podle toho, zda navštěvovaly naši MŠ, resp. podle dovedností, jež prokázaly u zápisu. No, a v jedné bylo více Romů. A světe div se, ostatní rodiče odváží děti do školy do sousedního města.

Po začátku školního roku se ozval státem dotovaný aktivista, a tak vzniklo velké téma. Kontroly, inspekce, ataky. Po měsících máme „výsledek“…

Pánové z Prahy nám píší návrh, že bychom měli odvolat ředitelku školy, protože po několikaměsíčním pátrání na místě a studování desítek dokumentů, kterými jsou školy nesmyslně zavalené, zjistili tři zásadní pochybení:

1) že se od prvňáka, který opakoval ročník, vybrala pětistovka na pomůcky (no, tyto pomůcky byly proplaceny o rok dříve…, než propadl).
2) že se rodiče té alternativní třídy měsíčně skládají na společné aktivity. No, to je prý flagrantní porušení zákona. (Skládají se rodiče mimo účet školy – ta do věci nezasahuje!)
3) že na škole učí i nekvalifikovaní učitelé – osoby. (Ano, na Šluknovsku by chtěl pracovat každý učitel, hlavně s těmi „pomalejšími“, stačí si vybrat…)

A dalších několik marginálních věcí. Součástí školní inspekce pak byl romský aktivista (místopředseda celostátního romského hnutí), který podněcoval některé rodiče proti škole! Profík!

Místní vědí, že ten zdejší aktivista nepatří zrovna k důvěryhodným osobám. Město dlouhodobě upozorňovalo státní a další orgány na jeho počínání s tím, že jeho aktivity jsou často za hranou, případně protizákonné. Když po pár letech začala spravedlnost konečně konat, (bylo výsledkem podmínečné odsouzení za obchodování s drogami). Tato osoba je stíhána i v jiných kauzách – např. neoprávněné řízení automobilu, prokazování se falešným diplomem z Karlovy univerzity apod. Nicméně pro státní úřady a orgány je přesto důvěryhodnějším parterem, než zvolení zástupci obce – samospráva.

Sociální inženýři z Prahy by měli rovnou dosadit do vedení základní školy nějakého svého docenta Ference. Když se už po všech stupních škol, vč. degradace vysokoškolského vzdělávání a rozebrání učňovského školství, ničí i to základní – pod praporem zavádění inkluze za každou cenu, místním docházejí síly bránit fungující zbytky vzdělávacího systému.