Říjnový orkán nejen polámal stromy, ale také rozcuchal čupřinu záchrannému systému a dispečerům energetiky.

Svůj útok zahájila vichřice v neděli na konci října (29. 10.) 2017. A hned to začalo padat. Elektřina, internet, za pár hodin telefonní sítě. A někde se přidaly voda a teplo. Netekoucí a nesálající. Krizová situace je tady. A nastupuje IZS (Integrovaný záchranný systém).

Už dříve se na vojně říkalo, že bez spojení není velení. Staří mazáci věděli, o čem mluví. Starostové vidí – nejde elektřina, nejde topení. Hodiny plynou, IZS mlčí… Aby taky jo, nejde internet, telefon hluchý atd. Jak zjistit, co se kde děje? Kdo potřebuje pomoc? Jak rozhodovat? Lidi se ptají, starostové bez informací… Půjde škole v pondělí topení a budou moci přijít děti do škol? To má dopad i na rodiče a je nutné to rozhodnout… Ale jak bez informací? Bude se topit na úřadě, půjde tam elektřina, budou tam fungovat počítače, půjde tam internet a telefony? Nebo ať radši úředníci nechodí? A co školní jídelna, bude moci vařit?

Takže sednout do auta a začít objíždět a shánět informace. Ale je neděle, na úřadech nikdo. I u policajtů tma. Asi jsou někde na výjezdu... Ne, nejsou, po zaklepání se objeví příslušník se svíčkou v ruce. Co je nového, ptá se. Aha. Tak dál, je potřeba spojit se s elektrorozvodnou. Jak to vypadá, kdy půjde elektřina? Nevíme, teď by se prý prioritně měla řešit páteřní síť, přípojky do obcí až poté. A kdy to bude? Zatím nevíme, nemáme informace… Když se obnoví telefonní síť a dovoláte se, zvedne vám to operátorka na centralizovaném dispečinku energetiků někde v Plzni, kterou musíte nejprve přesvědčovat, že severočeské město, kde starostujete, opravdu existuje, jakkoli ho ona na svém monitoru nevidí…

Starostové si tu neděli a pondělí zkrátka užili. Někde až 4 dny. Já nejsem odborník na krizové situace a bezpečnost, nicméně myslím, že třeba vybavit obce a centralizované dispečinky vysílačkami, se kterými by se šlo při podobných situacích domlouvat mezi starosty, hasiči, policií, zdravotníky a dodavateli energií, by nemuselo být daleko od věci. V každém případě o tom, jestli funguje celý ten státní systém a IZS se právě přesvědčíme až když se něco přihodí.

Připomnělo mi to jednu z mnoha příhod s povodněmi. Tehdy také IZS prý perfektně fungoval. U nás bylo už ráno náměstí pod vodou. Snažili jsme se to rychle řešit. Voláme naše hasiče. Ti nikde, protože zasahovali v jiné obci, kam si je předtím bez našeho vědomí povolali. Muselo se pro ně zajet. Přijeli a vyřešili jsme všechny nejvážnější krize a rizika, které povodeň přinesla. Když bylo po všem, přišla odpoledne výstraha z IZS. Pozor, blíží se povodeň! První varování toho dne. Díky.

Chci tím říci, že ten systém stojí velké peníze, zaměstnává spousty manažerů a je smutné, když v některých případech jde spíše než záchranný o systém alibistický, v němž nad reálnou ochranou lidí stojí ochrana zodpovědných orgánů před vymáháním případných škod poškozenými lidmi. A přehození odpovědnosti na jiné, mj. na starosty obcí. Pak konstatovat: varovat dříve objektivně nešlo, jakmile to ale šlo, hned jsme to přece udělali.

IZS není jen formální zákonná povinnost, má to být skutečně funkční systém, zejména když má řešit krizové situace při extrémních podmínkách. A navíc když stojí takové peníze. Vzniklé situace ukazují, že je na IZS stále co napravovat.

Z proběhlých krizových situací by se měla sebrat a vyhodnotit data, zkušenosti, informace – bez toho, aby se kritici nepovažovali zase za otravy.

Ono je to poučení i pro nás pro všechny – nebrat varování o příchodu extrémního počastí na lehkou váhu. A mít připravený alespoň základ – nalitou vodu, natankovaný benzín, hlavní potraviny, rezervní baterie, přenosný vařič na propan-butan atd.

Tak příště.