Po zmínce o České televizi v inauguračním projevu prezidenta republiky Miloše Zemana se vyrojily názory, že šlo o útok na svobodu slova. Ale prezident má též svobodu slova. Svobodní ve svých projevech byli i prezidenti Václav Havel a Václav Klaus, byť se to mnohým nelíbilo. Svobodu slova mají novináři, ale svobodu slova mají i jiní, když hodnotí jejich práci. Vždyť jak lze hodnotit, když Václav Moravec v České televizi vypouští lež, že Kroměříž je ve volebním kraji Jihomoravském, když je v kraji Zlínském.

Naše ústava nedává prezidentovi ani jiným ústavním činitelům bobříka mlčení. Každý veřejný činitel si musí zvážit obsah i formu svých vystoupení a je logické, že dochází k názorovým rozdílům. Stejný názor na určitou věc nemají nejen prezident a všichni členové vlády, ale i předsedové parlamentních komor či předsedové nejvyšších soudů a další představitelé státu. Vystoupení prezidenta nepodléhají spolupodpisu předsedy vlády.
I na projevy prezidenta Václava Havla někdy reagovali jiní nesouhlasně a chtěli prezidentovi vnutit přednášení jen stanovisek projednaných s vládou - např. na Havlovy úvahy o evropské ústavě a evropském senátu v jeho projevu v Evropském parlamentu 16. února 2000. Obdobně vznikl v roce 2005 konflikt o evropskou integraci mezi prezidentem Václavem Klausem a předsedou vlády Jiřím Paroubkem. Dokonce se hovořilo o omezení prezidentových zahraničních cest. Tomáš Garrique Masaryk byl znám konfliktními postoji, ať ještě v době, kdy prezidentem nebyl (boj s falešnými rukopisy zelenohorským a královédvorským a s pověrou o rituální vraždě v případu Leopolda Hilsnera), tak v době prezidentství, kdy měl nesmlouvavý postoj ve věci fašizujícího legionářského generála Radoly Gajdy. Prezidenti jsou významnými osobami a s tím je spojena názorová vyhraněnost na různé otázky. Svoboda různosti názorů je podstatou demokracie.
Ústava chrání svobodu projevu a šíření informací. Významné názory vyvolají polemiku, neboť nikdo se nezalíbí všem. Polemiku nevyvolá jen názor, který nemá myšlenkový obsah. Prezident Miloš Zeman pojmenoval, co si myslí o České televizi. Má na to právo. I on má svobodu slova.
I pro mne je Česká televize institucí, které musím platit, ale nedůvěřuji. Svobodu slova nezajišťuje pražská Česká televize, ale internet. Proto se jej někteří snaží svázat. Internet zničil monopol těch, kteří ovládali tradiční média. Svobodu slova zajišťuje dnes přímé sdělování myšlenek bez mediálních prostředníků.
Česká televize je příkladem pokrytectví. Sama se snaží ve svých reportážích získávat informace o nakládání s veřejnými prostředky, ale odmítla sdělit, kolik dává z veřejných peněz na výrobu pořadu Otázky Václava Moravce. České televize se zastali filmoví podnikatelé a lobbisté, z nichž řada z prostředků České televize vylepšuje své příjmy. Je to stejně pitoreskní, jako kdyby prezident kritizoval Ředitelství silnic a dálnic, které by tajilo, kolik dává z veřejných peněz na jednotlivé stavby, a na jeho obranu by vystoupili stavební podnikatelé a betonoví lobbisté.

Václav Moravec jako tajemství.
Lži Václava Moravce a daň pro Českou televizi.
Lež Václava Moravce 1.
Lež Václava Moravce 2.
Lež o Polsku v České televizi 1
Lež o Polsku v České televizi 2
Česká televize útočí na svobodu projevu
Změna televizních a rozhlasových poplatků
Posílení televizních studií v Brně a Ostravě.