Mezi státy platí princip vzájemnosti. To, co uděláme jiným, udělají nám. Proto vydání ruského občana Jevgenije Nikulina do USA či Ruska nemělo dobré řešení.

Pro vydání do USA, které se uskutečnilo, hovořila skutečnost, že USA nám roku 2015 vydaly svého občana Kevina Dahlgrena, který 22. 5. 2013 v Brně zavraždil 4 lidi. To bylo od USA vstřícné, protože my bychom našeho občana bez jeho souhlasu do USA vydat nemohli, jelikož to zakazuje náš právní řád. Přitom bylo zřejmé, že dostane trest doživotí a do USA se nevrátí, což se stalo. USA za tuto vstřícnost z pohledu vzájemnosti očekávaly, že vyhovíme jejich žádosti na vydání Nikulina.
Pro vydání do Ruska vzájemnost měla také své argumenty. Z pohledu evropského kontinentálního práva platí, že státy chtějí trestat své občany samy. Výjimkou je jen uplatnění evropského zatýkacího rozkazu v Evropské unii. Snaha Ruska, aby byl jejich občan vydám jim, je pochopitelná. My bychom jednali stejně. Tím, že jsme Nikulina do Ruska nevydali, jsme se vystavili recipročně tomu, že ani nám nebude Rusko vydávat osoby podezřelé z trestné činnosti. V rámci vzájemnosti lze očekávat, že pokud bude náš občan zadržen v Rusku a budeme jej chtít vydat spolu s např. Burkina Faso či Íránem, bude jiné žádosti dána přednost před naší, což se nám líbit nebude.