Zpátky k moudrosti

10. 02. 2021 | 21:42
Přečteno 3022 krát
Těžké časy jsou součástí života a nikdo z nás jím neprojde, aniž by zažil chvíle smutku, truchlení, zoufalství a beznaděje. Ať už se jedná o traumatickou ztrátu, vážnou nemoc, rodinný konflikt, finanční útlum nebo karanténu, někdy nám život do cesty položí pořádný oříšek, shodí nás ze sedla. Rozlousknout problém a vyšvihnout se zpátky je věc odolnosti. Někdo by také řekl citlivosti k sobě nebo dokonce věc moudrosti.

Existují stále méně a více účinné způsoby, jak přistupovat k nezdarům. Když přijdou náročné časy, záleží na našem přístupu k činnosti více než kdy předtím. Ačkoli se mnozí z nás uchylují k otupení alkoholem, nakupováním, technologiemi či sociálními sítěmi, většinou dokážeme celkem dobře rozeznat, jaké jsou limity neproduktivních nástrojů zvládání těžkostí.

Kam jinam než k závislostem a „provinilým potěšením“ (guilty pleasure) se ještě můžeme obrátit, když potřebujeme tváří v tvář utrpení najít mír a útěchu? Když jsme v úzkých, můžeme se kromě jiného také uchýlit k moudrosti jiných – a začít ji vnímat znovu anebo zkusit ji vnímat trochu jinak než dosud. Zkušenosti a moudrost předešlých nám může poskytnou nový horizont, pohled.

Jak se v současnosti projevuje, že „život není snadný“?
Duševní poruchu v současnosti zažívá každý čtvrtý člověk žijící v EU. Statistická data nám ukazují, že výskyt úzkosti, depresivních a sebevražedných myšlenek se od začátku šíření koronaviru ztrojnásobil. Zároveň jsme nedávno vyšli z Vánoc 2020, které byly jiné. Nebyly jiné jako každé jiné Vánoce, kdy jsme pod stromečkem rozbalili jiné dárky, ale protože jsme do vánoční atmosféry vstupoupili s pachutí dní předcházejících a dost možná s pachutí dní nadcházejících. Jaké budou Vánoce 2021 těžko soudit, ale jasné je, že budou jiné, protože buď se jinakost Vánoc vrátí do předkoronavirového období anebo budeme na koronavirové Vánoce více připraveni a atmosféra tak snad doufejme nebude nasáklá odérem nejistoty.

Současná situace a s ní spjatá omezí zvyšují prožívaný stres, co se může vést k poruchám spánku, podrážděnosti, strachu, zmatku, hněvu, frustraci či nudě. Můžeme se tak cítit ohrožení. Pojem ohrožení je nejčastěji spojován s živočišnými druhy, jimž hrozí vyhynutí — často z důvodu ztráty přirozeného prostředí. Cosi podobného nyní zažíváme i my. Společností proudí nejistota, úzkost, beznaděj. Zmítáme se v situaci, které nerozumíme, v něčem, co tu ještě nebylo anebo v něčem, na co už nepamatujeme. Karanténa a všudypřítomný stres nám zatemňují mysl a až podporují k nefunkčním strategiím, které naše zdraví spíš podkopávají. Dát si sklenku nebo čokoládu je mezi čtyřmi stěnami snazší než se obléknout a vyběhnout ven. Co se ale zastavit a v poklidu se ponořit do moudrosti jiných? Pohlédnout smyslu do tváře a nalézt sebe.

V situaci, kdy jako společnost procházíme náročnou zátěžovou situací, tak si můžeme připomenout slova Edith Eger: „V rodném listě nemáme napsáno, že život bude snadný“. Edith je tak důkazem, že naše bolestné zkušenosti nejsou závazkem, ale darem. Dávají nám perspektivu a smysl, příležitost najít náš jedinečný účel a naši sílu. Díky tomu si můžeme uvědomit, že neléčí čas, ale způsob, jak s časem naložíme. Uzdravit i jako společnost, se tak můžeme v případě, že se rozhodneme převzít odpovědnost, když se rozhodneme riskovat a nakonec, když se rozhodneme pustit zranění, opustit minulost nebo zármutek.

Existující moudrost
V situacích jako je ta dnešní byla pochodní víra. Náboženství pomáhalo a pomáhá v nejistých časech neustat a pokračovat ve své snaze, v nalézání smyslu. Bohužel náboženství ztratilo na síle, a stále více začínáme v době omezení tápat. I přesto anebo právě proto může být pravý čas připomenout si Viktora Frankla, zakladatele logoterapie, přeživšího koncentračního tábora a především člověka, který pomohl nalézt smysl života nepřebernému množství lidí. Dost možná pomůže nalézt smysl i nám.

V koronavirovém bezčasí se můžeme zastavit, dopřát si chvilku pro sebe a meditativně spočinout v knize A přesto říci životu ano. Frankl nám svým příběhem nabízí zamyšlení nad životem a nabízí nám způsob, jak nalézt smysl. Jako přeživší druhé světové války ukazuje, co si z této strašné a bezprecedentní zkušenost můžeme odnést. Třeba cestu k porozumění smyslu vlastního života. Ve chvíli celosvětového zastavení se tak můžeme zamyslet nad smyslem svého života, jak ke svému okolí přistupujeme a jak se můžeme změnit.

Franklova perspektiva nám může být nápomocna v překonání následujících dní s větším klidem. „Člověku lze v koncentračním táboře vzít všechno kromě jednoho: kromě nejvyšší lidské svobody, která mu dovoluje zaujmout k daným poměrům adekvátní postoj. A možnost výběru byla! Každý den a každá hodina v lágru dávaly tisíce příležitostí k vnitřnímu rozhodnutí, které bylo rozhodnutím pro nebo proti propadnutí člověka těm okolním silám, které hrozily uloupit mu to nejvlastnější, jeho vnitřní svobodu, a svést ho k tomu, aby se zřekl své svobody a důstojnosti a stal se pouhým míčem na hraní, pouhým objektem vnějších podmínek a nechal se od nich proměnit v typického koncentráčníka.“

Na výběr máme vždy! Kým jsme a kým se stáváme, jak naložíme s prostorem svobody a odpovědnosti rozhodujeme především v zátěžových situacích jako je současné pandemie. Frankl nás povzbuzuje, abychom se prostoru svobody a odpovědnosti za žádnou cenu nevzdávali: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“ Přehodnocení životních hodnot a cílů může být novým začátkem, začátkem toho, co přijde po karanténě.

Můžeme si dopřát větší blízkost s rodinou, objevování krás Česka, anebo zasazování se o udržitelnost. Když se čtyřiadevadesátiletého Davida Attenborougha ptali, proč je stále aktivní a zasazuje se o planetu, odpověděl, že proto, že měl šťastný život, v kterém se mu dostalo výsad jako málokomu. Bylo by příjemné, kdyby každý z nás v sobě nyní malý kousek Davida objevil a poslal ho dál.

Strach z budoucnosti a hodnoty
Mantra všech meditačních mistrů a mnoha terapeutických směrů je přítomnost, „tady a teď“. Když se utápíme v myšlenkách o minulosti, tak dost pravděpodobně na dveře zaklepe stará známá deprese, a když poletujeme v budoucnosti, tak dost pravděpodobně zaklepe úzkost. Další výklad je, že se napětí a úzkost dostaví vždy, když nejsme v přítomnosti. To však neznamená, že nemůžeme nostalgicky rozjímat o vzpomínkách z dětství nebo plánovat dovolenou.

V psychoanalytické terapii hodně klient hovoří o minulosti. Logoterapie a Frankl se zaměřují spíše k budoucnosti, k úkolům a významům, které na nás čekají, které máme v budoucnosti splnit. A nás toho čeká spoustu!

Frankl hodnoty rozděluje hierarchicky na:
a) tvůrčí, kterými člověk svými činy sám něco dává světu (nezáleží tolik na vznešenosti těchto hodnot jako na způsobu jejich naplňování, malé poctivým úmyslem vedené činy tak mohou mít větší váhu (hodnotu) než ctnostné ideje),
b) prožitkové, které v podobě prožitků radosti a krásy přijímá od světa ve chvíli, kdy sám nemůže tvořit (poslech hudby, krása přírody, zážitková hodnota, která může dát smysl celému životu, je záležitostí naprosto individuální), a nejvýše jsou hodnoty
c) postojové, ve kterých člověk realizuje (tedy přijímá) svůj smysl života i v krajních situacích bolesti, utrpení a smrti.

V životě procházíme různými fázemi a situacemi, a ne v každé z nich se dají vždy prožívat všechny typy hodnot. Někdy je žádoucí, abychom byli dostatečně „obratní“ při přechodu k jiné skupině hodnot. Život vyžaduje od člověka jistou elastičnost, elastické přizpůsobování se šancím, s kterými se potkáváme.

Příkladem žití
Pokud jsme toho schopni, měli bychom jít příkladem ostatním. Způsobů je mnoho od dobrovolničení ve zdravotnictví, po zaopatřování domácnosti sousedským seniorům, až třeba upřímnosti ke svým dětem. Další inspirací mi byl kamarád psycholog, který ve 30 letech sdílel na sociálních sítích příběh o svém středně těžkém průběhu covidu. Neodpovídající průběh nemoci svému věku a kondici přisuzoval psychické zátěži a zranitelnosti. Obával se, aby svou nemocí neohrozil svou ženu a týdenní miminko. Pokud nejsme schopní jít příkladem, měli bychom si příklad najít a následovat ho. Vše uvedené se týká sdílení, sdílení sebe, sdílení s druhými. Ne nadarmo se říká, že je štěstí skutečné, jen když je sdílené. Se smyslem je tomu podobně.

Přítomnost smyslu života a výhledu do budoucnosti svými zážitky v koncentračních táborech Frankl vytesal do kamene. Ve své snaze byl konzistentní. Pomáhal v nalezení příčetnosti před válkou, během války ukrýval ohrožené skupiny, podporoval přežít spoluvězňům, kteří smysl života v nelidském prostředí ztráceli. Na lidi a možné publikum nezapomínal ani desítky let po válce.

V současnosti psychologové a celé zdravotnictví dělají něco podobného. Svou špetkou můžeme přispět my všichni, i kdyby to bylo „pouze“ nalezení svého smyslu a nepřidělávání práce současně vyždímanému zdravotnictví. Když se nebudeme dostávat do nadměrné zátěže a nebudeme plašit, tak budou mít odborníci volné ruce pomoct ohroženým. My sami si zažijeme úlevu, a taky si zvýšíme naději na dožití, když strašáka stresu zneškodníme kulometem péče o sebe a nalézáním smyslu. Win-win!

Pohled do slunce
Zastavit se můžeme také „pohledem do slunce“, pohledem na naší vlastní konečnost. Bez slunce bychom nebyli. Slunce je největším zdrojem energie živých organismů. Zároveň potlačuje negativní myšlenky, zlepšuje spánek, pomáhá proti depresím a únavě. Co dělat, když nám chybí světlo a slunce? Když ztrácíme energii a máme chmurnější období, které často spjaté s podzimem jen je nyní o poznání pochmurnější? Kdy je naděje v nedohlednu?

Tak, jako se nedíváme zpříma do slunce, kdy je pohled nebezpečný a bolestivý, tak se bojíme podívat zpříma do očí smrti. S Irvinem Yalomem, autorem knihy Pohled do slunce, můžeme říct, že tutláme náš strach, ukládáme ho nejhlouběji, jak jen to jde. Ale přijdou situace, kdy vyplouvá na povrch a my mu musíme čelit a mnohdy nevíme, jak. Na povrch vyplouvá i současné, nejistotou prosáklé, situaci. Proto je třeba udělat krok zpět a vnímat situaci z jiné perspektivy, perspektivy smyslu, perspektivy budoucnosti.

Blízkost ohrožení a smrti zjednodušují život na pouhé přežití. V takové situaci se můžeme připravovat na konec anebo hledat smysl v tom, co jednotlivý lidský život přesahuje. Konfrontace se smrtí nemusí vést k zoufalství, naopak může vést k tomu, že si začneme víc užívat, že začneme ŽÍT. Uvědomíme si totiž, že pokud život prožijeme naplno, nebudeme mít na konci pocit, že jsme něco prošvihli. Na smrtelné posteli nás tak bude hřát pocit plně prožitého času.

Smrti se můžeme bát, můžeme o ni přemílat anebo ji můžeme brát jako přítelkyni, která nám udává směr, který nám posvítí na důležitosti, které přehlížíme. Třeba jako v Červené Karkulce, kdy si nevšímáme detailů, pak skončíme ve vlčích útrobách.

Sebetrýznění
Jedním ze způsobů vypořádávání se se současnou situací je podlehnutí pokušení porozumění. Ze všech sil se snažíme pochopit, co se děje a co se bude dít. Podstatnou část svého času společně s ohromným úsilím tak vynakládáme na sledování nejnovějších zpráv, čtení komentářů, zabředávání do konspiračních teorií (Jak to teda bylo s luskounama? Jak to že načapali Prymulu?). Natahujeme se tak na skřipec, aniž bychom si dopřáli prostor. Pokud budeme brát současnou situaci jako náhodu, kterou není třeba vysvětlovat, uleví se nám. Jak píše Frankl: „za jediný správný postoj k náhodám považuji to, že člověk upustí od toho, aby je vysvětloval. Jsem dost hloupý na to, abych je vysvětlil, ale dost chytrý, než abych je popíral.“

Závěr:
Jak si zachovat příčetnost a naplňovat zodpovědnost a smysl života? Celý svůj život jsme bytosti hledající smysl. Frankl dokázal poodstoupit od tíhy vlastního utrpení, od nenávisti ke všem - k věznitelům, k ostatním vězňům, kteří mezi sebou zápasili o kousek chleba, o boty, o holý život, k spoluobčanům, kteří se podíleli na hrůzách holokaustu. Přístup k životu Viktora Frankla, Edith Eger, Irvina Yaloma a jiných nám může poskytnout nový pohled, uzemnit nás v každodennosti a nastavit nám zrcadlo. Díky tomu se můžeme zastavit a znovu objevit otěže nad svým životem. Díky nalezené svobodě a odpovědnosti se tak můžeme znovu vyšvihnout do sedla.

Franklův bytostně pomáhající postoj lze shrnout větou „Spatřoval jsem smysl svého života v tom, že jsem pomáhal druhým vidět smysl jejich života.“

„Život má smysl pro kteréhokoli člověka za jakýchkoli okolností.“ Zkusme dnešní situaci takto nahlédnout i my.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy