„Nemám žádné zvláštní schopnosti, jsem jen vášnivě zvědavý.“ Albert Einstein

Na počátku bylo... v Evangeliu podle Jana bychom našli slovo, ve Faustovi Johanna Wolfganga Goetha čin. Co kdybychom si na chvíli představili, že na začátku byla zvídavost – zájem o sebe, o druhé, o svět.
Kdybyste se někoho na ulici zeptali, jestli je zvídavý, tak by vám s největší pravděpodobností řekl ano, pokud by si nemyslel, že mu chcete prodat pojistku. Přesto může být zvídavost vzácnější dovedností, než si myslíme. Můžeme ji definovat jako zájem o cokoli nového.
V češtině lze vnímat jistý rozdíl mezi zvídavostí a zvědavostí. Zvědavost je vrozená, přirozená a univerzální kapacita, kterou všichni máme. Dozvědět
se, jak funguje z neurobiologického hlediska, je prvním krokem k probuzení naší dětské fascinace a využití jejího potenciálu.
Zvídavost jako taková je otevřenost tomu, co přichází. Zvědavost je mnohdy vnímána pejorativně, jako něco, co druhým narušuje jejich osobní prostor. Jako by zvědavost šla za hranici toho, co se ve společnosti nosí a co se smí. Zvědavost v tomto ohledu může být dvojsečná. Může být odmítána s odůvodněním, že na některé věci nejsme dostatečně zralí. Nebo může být vnímána jako přemrštěný a dotěrný zájem a vměšování se do věcí, do kterých nám nic není. V tomto případě může zavánět manipulací. Na druhou stranu zvědavost může podporovat inovace a vznik tzv. overachieverů, tedy lidí, kteří jsou úspěšnější než druzí právě díky zvídavosti. Tomu můžeme pomoci, pokud přijmeme zvědavost malého dítěte vedoucí k důvěře k vnějšímu světu.

Proč se zvědavosti někdy bojíme?
Někteří poukazují na to, že zvědavost stála za vyhnáním Adama a Evy z ráje. Filozof Thomas Hobbes považoval zvědavost za „chtíč mysli“ a Blaise Pascal viděl zvědavost „jen jako marnost“. Královna Viktorie odrazovala od zvídavosti svou vnučku, princeznu Viktorii: „Upřímně vás varuji před pokusy u všeho zjistit důvod a vysvětlení... Je to velmi nebezpečné a vede to pouze ke zklamání a nespokojenosti, rozruší to vaši mysl a nakonec vás to uvrhne do zoufalství.“ Zvědavost narušuje pořádky. I proto se u nás říká: „Nebuď zvědavej, budeš brzo starej.“ Souhlasíte? Kde bychom dnes bez vědy a zkoumání byli?

Pět dimenzí zvídavosti
01 Radostné zkoumání. Prototyp zvědavosti – touha hledat nové znalosti a informace a následná radost z učení a růstu.
02 Citlivost na deprivaci. Tato dimenze má zřetelný emocionální podtón, přičemž úzkost a napětí jsou výraznější než radost. O abstraktních nebo komplexních jevech přemýšlíme ve snaze o řešení problémů a doplnění mezer ve znalostech.
03 Tolerance stresu. Ochota přijmout pochybnosti, zmatek, úzkost vznikající při zkoumání nových, neočekávaných, složitých, tajemných nebo temných událostí.
04 Sociální zvídavost. Touha vědět, co si druzí lidé myslí a dělají, kterou naplňujeme pozorováním, mluvením, dotazováním nebo posloucháním rozhovorů.
05 Hledání vzrušení. Ochota podstupovat fyzická, sociální a finanční rizika a získávat rozmanité, komplexní a intenzivní zkušenosti.

Na zvědavost můžeme také nahlížet tak, že má dvě příchutě: příjemnou a nepříjemnou. Americký psycholog Jordan Litman je nazval I-zvědavost
a D-zvědavost. I-zvědavost označuje zájem, příjemné aspekty hladu po znalostech, zatímco D-zvědavost znamená deprivaci. Když se nám zdá, že nám chybí nějaká informace, vyvolává to v nás neklid a nepříjemné pocity. Snížení stresu z nevědění je třeba také jedním z důvodů, proč je v metru uváděn čas příjezdu další soupravy.

Jak zvídavost pěstovat?
K zapojení zvědavosti nám pomůže myšlenka typu „zajímalo by mě“. Čím více se něčemu divíme, tím více zapojujeme svoji zvědavost. Nemusíme ale vždy dostat odpověď na své otázky. Inspirací nám mohou být třeba děti, které se často ptají „Proč je nebe modré?“ a „Jak funguje čas?“, ale nepotřebují znát přesnou odpověď. Ptají se prostě proto, že jsou zvědavé na svět, ve kterém žijí.
Dále k zapojení zvědavosti pomáhá rozhovor. Promluvme si s druhými o svých otázkách. Možná také nebudou mít odpověď, ale mohou nám pomoci otevřít mysl jiným možnostem.
Další možností, jak pěstovat zvídavost, je pozorování. Pozorujme sami sebe a respektujme svůj vlastní styl a potřeby. Pozorujme, zda rádi začínáme věci pomalu, krok za krokem, nebo jestli spíš rovnou vyrazíme do akce. Není třeba soudit. Jenom shromažďujme informace. A zeptejme se sami sebe, co jsme viděli u ostatních ve stejné situaci.

Zvídavost v terapii
Proč vyhledáváme odbornou pomoc? Buď potřebujeme ulevit, potřebujeme vyléčit, anebo hledáme osobní růst. Nevíme, jak na to, ale máme o sebe samé zájem. Jsme zvědaví, na jakou společnou cestu se vydáme. Zvídavost na straně terapeuta se projevuje ve chvíli, kdy něčemu nerozumí, kdy by si rád doplnil obrázek a pomohl tak klientovi nahlédnout něco, co je skryté. Může se to dít skrze otázky, parafrázování, empatické reakce, přijetí nebo osobité reakce vycházející z terapeutova aktuálního prožívání.
V současnosti se v terapeutických místnostech můžeme potkávat s výroky jako „Bojím se, že se život vrátí do normálu“, „Jsem zvyklý na to, že vidím lidi přes Zoom či FaceTime nebo jim posílám zprávy. Mám strach, že nebudu vědět, jak s někým mluvit osobně“, „Jsem připraven začít znovu vídat přátele. Ale nejsem připraven se vrátit zpátky do metra nebo kanceláře. A nejsem si jistý, jestli ještě budu umět vést neformální rozhovor“, „Jdu do kanceláře a vidím lidi poprvé za rok, a přestože je znám ze setkání na Zoomu, doopravdy neznám nikoho z nich. Připadá mi to jako první školní den.“ Společně se tak budeme učit poslouchat vnitřní hlas, to, co skutečně chceme, a volit své tempo, jak opět vplout do reálného fyzického života a světa.
Zvídavosti má potenciál k překonání strachu. Často se bojíme neznámého, toho, o čem víme velmi málo. Zvídavost a snaha dozvědět se více obvykle působí na zmírnění tohoto strachu. Schopnost být zvědavý je koneckonců projevem svobody.

Zvídavost v každodenním životě
Zvídavost je krokem do neznáma. Když se zaposloucháme do motivačních řečí významných osobností, tak ke zvídavosti nepřímo vybízejí. Třeba když Steve Jobs mluvil k studentům Stanfordovy univerzity a sdílel s nimi svůj příběh, poukazoval na to, jak ho zvídavost dovedla k zájmu o kaligrafii a díky tomu mohl vzniknout Apple.

Hrdina Ted
Nedávno jsem téměř na posezení zhltnul seriál o fotbale Ted Lasso. Jedna z nejemotivnějších věcí, které jsem v poslední době viděl. Dva muži soutěží v šipkách. Na řadě je náš hrdina. Musí hodit 170, tedy 2 × 60 a 1 × 50. Téměř nemožný úkol. Hlavní postava se rozpovídá:
„Všichni mě celý můj život podceňovali. A roky jsem nepochopil proč. Vážně mě to trápilo. A pak jsem jednou vezl syna do školy a uviděl jsem citát Walta Whitmana. Buď zvídavý bez odsuzování (Be curious, not judgemental). Líbil se mi.“ BUM! Šedesát. „Nasednu do auta, jedu. Najednou mi to došlo! Nikdo z těch, kteří mě ponižovali, nebyl zvídavý. Mysleli si, že na všechno přišli, a tak všechno a každého hodnotili. A pak jsem si uvědomil, že jejich podceňování nijak nesouvisí s tím, kdo jsem. Kdyby byli zvídaví, tak by kladli otázky. Jako třeba: Hraješ hodně šipky, Tede?“ BUM! Šedesát. Na to bych odpověděl: Ano, pane! Každou neděli jsme hráli s tátou od mých osmi do šestnácti let, než zemřel.“ BUM! Padesát. Hrdina vyhrál. Zvídavost nám tedy může otevřít mnohé dveře.

Psáno pro Psychologie dnes

Zvídavosti se také dotkneme na konferenci Příroda v nás: Příroda a duševní zdraví, na kterou bych Vás rád pozval. https://www.terapiemezistromy.cz/konference/