Když se mi do rukou dostala ústavní stížnost skupiny senátorů na systém úhrad za zdravotní péči, musel jsem se ptát: Víte vůbec, co jste podepsali? Nejsem si úplně jistý, že si senátoři stížnost skutečně přečetli, protože je natolik zásadní, že by zbořila celý systém. Návrh požaduje zrušení několika právních předpisů a tím i většiny prvků, které utvářejí náš systém veřejného zdravotního pojištění. A to je skutečně hodně odvážné.

Souhlasím s tím, že řada z těchto předpisů není optimální. Mimochodem, jsem velký kritik úhradové vyhlášky. Snažíme se proto systém postupně měnit. Vždy však nejprve hledáme nové řešení, na kterém bude panovat širší shoda. Zrušit klíčové prvky našeho systému a nenabízet životaschopnou alternativu není šťastné.

Návrh senátorů je prezentován jako návrh na zrušení úhradové vyhlášky. Ale není tomu tak. Pokud by mu Ústavní soud vyhověl, zrušila by se na našem území třeba i centra vysoce specializované péče a systém podávání inovativních léků v centrech – přitom to je způsob organizace péče, který se tu úspěšně desítky let budoval díky spolupráci odborných společností, pojišťoven, pacientů i ministerstva. Určitě se chceme bavit o tom, zda nelze věci dělat ještě lépe, ale rozhodně si nemyslím, že bychom se od současného systému měli odvracet ze dne na den.

Stížnost směřuje i k tomu, aby byla zrušena výběrová řízení na poskytovatele zdravotních služeb a aby ministerstvo nadále nevydávalo úhradovou vyhlášku, seznam zdravotních výkonů ani rámcové smlouvy, kterými se řídí smluvní vztahy mezi poskytovateli a pojišťovnami. To je něco, na čem dlouhodobě pracujeme – ale opět, změny děláme v součinnosti se všemi partnery.

Senátoři v návrhu také uvádí, že na většinu právních vztahů ve zdravotnictví lze aplikovat existující postupy známé z obchodního práva, a že tedy není důvod mít ve zdravotnictví speciální právní úpravu. Pacienti ale nejsou květináče, nejsou standardizovaní, normovaní a pokaždé stejní. Ani lékaři takoví nejsou. Já souhlasím s myšlenkou, že v některých aspektech je naše zdravotnictví příliš centrálně řízené a trocha volnosti by mu neuškodila. Ale představa, že zdravotní pojišťovna bude třeba podle principů zákona o zadávání veřejných zakázek soutěžit, kdo nejlépe, nejrychleji a nejlevněji jejím pojištěncům odoperuje kýlu, to si nedovedu představit.

Proto nesdílím názor autorů návrhu, že stačí právní úpravu škrtnout a odkázat na nějaké obecné postupy. To by náš systém připodobnilo ke zdravotnictví, jako mají například v USA. Kvalitní, ale jen pro ty, kdo si ho mohou dovolit. Naopak všeobecný přístup k péči a solidární systém, za který nás opakovaně vyzdvihuje například Světová zdravotnická organizace, by se vytratil.


Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví