Letos jsem se k uprchlíkům už nechtěl vracet, ale musím. Důvod je jasný.
Váleční běženci ze Sýrie postavili Evropu před zapeklité mravní dilema. Na jedné straně nás tisíciletá křesťanská a humanistická tradice učí pomáhat lidem v nouzi, na straně druhé stojí praktické problémy, které může člověk přehlížet jen na vlastní riziko.
Ve žluté zemi, biopalivům zaslíbené, by mohlo být přínosné publikovat následující rozhovor s Timem Searchingerem. Searchinger. který působí na katedře environmentální politiky Princetonské univerzity a v Institutu pro výzkum přírodních zdrojů, v něm vyvrací nejzávažnější mýty o biomase a biopalivech jako spásném zdroji energie.
Zdá se, že nemůžeme ani chvíli zůstat bez krize. Nedávno nás opustila ta ekonomická, a zřejmě abychom se nenudili, spadla nám do klína ta uprchlická. Ačkoli po letních přestřelkách hlavních protiviníků, pro něž se ujaly nálepky „sluníčkáři“ a „xenofobové“, nastala chvíle relativního klidu.