Eric Margolis - Bin Ládinův duch se usmívá

Americké speciální jednotky likvidací Usámy bin Ládina možná rozhodly o jistém vítězství Baracka Obamy ve volbách roku 2012. Republikánští jestřábi teď budou jen stěží namlouvat americké veřejnosti, že Obama je „měkký na teroristy“.

Podrobnosti o bin Ládinově smrti jsou stále nejasné. Společná operace CIA a speciálních jednotek vojenského námořnictva byla zřejmě provedena z americké základny v Pákistánu, třebaže Američané pákistánskou vládu informovali až po činu. Zdroje z Pentagonu prozradily, že Usáma dostal dvě kulky do hlavy; zabit byl i jeho syn.

Vojáci bin Ládinovo tělo vyfotografovali, a pak údajně svrhli z letadlové lodi do moře. Podle Washingtonu tak prý uctili muslimskou tradici, která požaduje co nejrychlejší pohřeb zemřelého. To je ovšem s největší pravděpodobností jen krycí historka.

Skutečným důvodem byla nejspíše obava, aby se z Usámova hrobu nestalo poutní místo (a jak podotýkají někteří cynikové, aby se Washington zbavil důkazů). Hned zítra se nepochybně vyrojí nekonečné spekulace, že byl zabit dvojník a skutečný padouch stále pobíhá po pákistánských horách. Dvojníci ostatně vystupovali v rozličných falešných videozprávách, na nichž se údajný bin Ládin prohlašoval za strůjce hrůzných útoků z 11. září 2001.

Lze rovněž čekat, že již tak napjaté americko-pákistánské vztahy se ještě zhorší, zvlášť pokud Američané obviní Islámábád, že bin Ládina celých deset let skrýval. Tento autor již dlouho tvrdil, že bin Ládin se skrývá v Pákistánu, a že pákistánská rozvědka ISI to přinejmenším tuší, ačkoli její bývalý ředitel Hamíd Gúl, jehož slovo respektuji, to popírá.

Mrtví nemluví

Celý příběh tragédie 11. září a al-Kájdy je dodnes zmatený a zahalený v mlze. Plná třetina amerických občanů nevěří oficiální verzi a je přesvědčena, že americké a izraelské tajné služby měly na této operaci podíl, nebo o ní přinejmenším předem věděly. Většina zbytku světa je k oficiálnímu vysvětlení útoku z 11. září rovněž skeptická. V muslimském světě je to až 80 %.

Teď, po bin Ládinově smrti, se možná plnou pravdu nikdy nedozvíme. Mrtví nemluví. Sám bin Ládin od počátku odmítal, že by měl v útocích prsty, ačkoli je po činu schvaloval. Výpověď členů al-Kájdy, kteří na něj ukázali prstem až po brutálním mučení v tajných věznicích CIA, by neobstála před žádným civilním soudem.

Mimochodem bych rád vyvrátil jeden vytrvalý mýtus – na základě svých novinářských zkušeností s bin Ládinovým mentorem šejkem Azzámem a ostatními džihádisty, které jsem za ta léta zpovídal v Afghánistánu a Pákistánu, mohu s vysokou mírou jistoty říci, že bin Ládin nikdy nepracoval pro ani nespolupracoval s CIA. Během sovětsko-afghánské války pouze bojoval proti témuž nepříteli.

Co dál s Afghánistánem a al-Kájdou?

Jedna z nejdůležitějších otázek teď zní, s jakým důvodem Washington nyní přijde, aby ospravedlnil existenci 150 000 západních vojáků v Afghánistánu?

Dopadení bin Ládina bylo přeci hlavním důvodem vyslání amerických jednotek do oné odlehlé hornaté země. Americká mediální mašinérie zřejmě pasuje na nového vrchního zlosyna vůdce Tálibánu mullu Omara.

A co al-Kájda? Už od roku 1999 pravidelně tvrdím, že tato islamistická frakce je jen nepočetná skupinka fanatiků. Na svém vrcholu, v roce 2001, nečítala více než 300 členů. Dnes tvoří jádro skupiny v Pákistánu jen nějaká stovka mužů na útěku. Ředitel CIA Leon Panetta nedávno prohlásil, že v Afghánistánu již zbývá jen necelých 50 členů.

Americká média a Bushova administrativa silně nafoukly hrozbu, sílu a vliv al-Kájdy. Zpanikařené mamky na poklidném středozápadě se klepaly hrůzou, že vousatý divoch z afghánských hor si přijde pro jejich děti.

Přízrak al-Kájdy posloužil zaprvé jako důvod k obsazení strategicky významného území poblíž středoasijských ropných polí, zadruhé jako výstraha Číně a za třetí jako šikovná záminka ke zdvojnásobení obranného rozpočtu. Na základně zjevně nepravdivého tvrzení, že s al-Kájdou se spřáhl Saddám Husajn, byla také podniknuta invaze do Iráku.

„Filiálky“ al-Kájdy v severní Africe nejsou nic než amatérské skupiny lokálních fanatiků, kteří si přivlastnili slavnou značku, aniž by měli s torzem al-Kájdy v Pákistánu jakékoli spojení. Jsou spíše nebezpečnou mrzutostí než smrtelnou hrozbou.

Bin Ládin je mrtev, ale jeho odkaz žije dál

Je docela dobře možné, že Usáma bin Ládin byl skutečně zastřelen a svržen do moře. Sám dávno předpověděl, že zemře jako mučedník v přestřelce s americkými vojáky. Posledních 8 – 10 let strávil víceméně v roli důchodce a vzhledem k tomu, že na něj byla vypsána odměna 25 milionů dolarů, byl nucen věnovat všechen svůj čas a energii na vlastní přežití. Stal se téměř irelevantním.

Oficiálním šéfem toho, co ještě z jeho organizace zbývá, se stal její dosavadní faktický šéf, Egypťan Ajmán al-Zaváhirí, který je stále na útěku. Ten byl kdysi brutálně mučen egyptským režimem a dnes je to nebezpečný extrémista s litry krve na rukou a vášnivou touhou po pomstě.

Bin Ládin je mrtev, ale bin-ládinismus žije dál. Usámovým primárním cílem bylo, dle jeho vlastních slov, ukončit dominanci Západu v muslimském světě a plundrování tamějších nerostných surovin. Hlásal, že Západem podporovaní diktátoři, generálové a králové, kteří vládnou muslimským zemím jako loutky západních států a korporací, musí být svrženi.

Většinový muslimský svět odmítl jeho krvelačné metody a utopickou představu islámského kalifátu, ale mnozí muslimové, zejména ti mladší, s nadšením vyslyšeli jeho volání po revoluci a osvobození regionu od brutálních, skrz naskrz zkorumpovaných režimů, které podle nich podlézají Západu a zrazují palestinskou věc. Učebnicovým příkladem takového vůdce byl například egyptský diktátor Husní Mubárak.

Usáma bin Ládin se ještě dožil toho, když revoluční duch, který vykřesal v mladých muslimech, vzplál jako vatra. V tomto smyslu bude jeho odkaz žít dál a šířit se prostřednictvím kázání o jeho mučednické smrti.

Saúdský revolucionář však po sobě zanechal ještě jedno dědictví. V minulosti opakovaně tvrdil, že Spojené státy a jejich satrapy lze vypudit z muslimského světa jediným způsobem – vtáhnout je do série malých, ale nákladných válek, které je nakonec přivedou na buben. Americké administrativy George W. Bushe, a poté Baracka Obamy vpochodovaly přímo do jeho pečlivě nastražené pasti.

Dnes prakticky zbankrotovaná Amerika utrácí za lokální konflikty v Afghánistánu, Iráku, Somálsku, Jemenu a na Sahaře stovky miliard. Groteskně přefouklé obranné rozpočty a dluhová toxikomanie ji rozežírají zevnitř. Možná proto se teď duch Usámy bin Ládina ze záhrobí spokojně usmívá.



Eric Margolis je americký novinář. Zaměřuje se na americkou zahraniční politiku, zejména na Blízkém Východě a v Jižní Asii.