Tikající eurobomba: Kašleme na Maastricht (1997–2001)

24. 10. 2011 | 23:26
Přečteno 4201 krát
Řecká krize ukázala, proč je euro nejnebezpečnější měnou na světě. Základy, na nichž euro stojí, jsou dluhy a účetní triky a romantické politické vize, které nahradily solidní ekonomické principy. Následující dějiny společné měny vyprávějí o tom, jak se z dobré myšlenky stala tragédie epických proporcí. Více v druhém díle euroseriálu.

- Čtěte také první díl seriálu o příčinách eurokrize - Tikající eurobomba: Budiž euro (1991–97)

***


Eurokandidáti švindlují

Hans Tietmeyer, tehdejší předseda Bundesbanky, ve své knize Herausforderung Euro (Výzva jménem euro) potvrzuje, že některé země prováděly „pochybnou kosmetickou chirurgii“ údajů souvisejících s inflací, státním dluhem a cenovými trendy, tak aby ladily s požadavky eurozóny.

Kupříkladu italský státní dluh ve výši 115 procent HDP byl podstatně vyšší než dluhový strop sjednaný v Maastrichtské smlouvě (tedy 60 procent). A dluhové kritérium flagrantně porušovala i Belgie.

Hans Tietmayer s jistým znepokojením podotýká, že roku 1998 evropští politici, plni emocí z gigantického rozsahu svého projektu, vyškrtli z harmonogramu přechodu na novou měnu finální zkoušku toho, zda jednotlivé země vůbec splňují požadavky Maastrichtské smlouvy. Zkrátka si řekli, že euro bude zavedeno 1. ledna 2002 stůj co stůj.

Na zasedání německého kabinetu, na němž mělo padnout rozhodnutí o přijetí eura, vystoupil Tietmayer s námitkou vůči některým kandidátům, leč marně. Výsledek zasedání byl vlastně dán již dávno předtím, a to dokonce písemně.

Tehdejší kancléř Helmut Kohl, Evropan tělem i duší, který vyznával myšlenku, že válka v Evropě se již nikdy nesmí opakovat, si toto historické rozhodnutí velmi přál. Tietmayer vzpomíná, že Kohl slavnostně prohlásil: „Nechť za padesát let vidíme euro stejně pozitivně jako dnes německou marku.“

V druhé polovině 90. let se celá Evropa ocitla ve víru finančních a ekonomických dat. Jejich sběr byl ponechán na každé zemi EU a Evropané si navzájem věřili. Jednu otázku však nikdo nevysvětlil: „Až se všechna čísla sejdou v Lucemburku, co se stane, pokud Eurostat zjistí chyby či systematické porušování pravidel? Který úřad či orgán vynutí sankce a na jaké úrovni?

Jak Schröder a Eichal dědili euro

Německo mělo i jiné starosti. Po 16 letech Kohlovy vlády zvítězila ve volbách 1998 koalice středolevých sociálních demokratů (SPD) a Zelených. V Německu se zdálo, že nastává nová éra, pro evropský projekt však žádné velké nadšení nepanovalo. Pro nového kancléře Gerharda Schrödera už euro nebylo otázkou války a míru. O nové měně lehkovážně mluvil jako o „churavém předčasně narozeném dítěti“.

Jenže euro bylo vždy také výsostně politickou měnou, tvrdí Hans Eichel, Schröderův ministr financí. Španělsko, Portugalsko a Řecko bývaly vojenské diktatury, které nalezly cestu zpátky k demokracii teprve v polovině 70. let. Silná vazba na Evropu, dodává Eichel, byla vnímána jako nástroj k posílení mladých demokracií.

Té řecké se dostalo oficiálního stvrzení, po němž tolik toužila, v roce 2000, kdy Evropská komise a Evropská centrální banka konstatovaly, že Řecko urazilo v předchozích dvou letech kus cesty. ECB varovala před vysokým řeckým zadlužením, ale Komise přesto doporučila, aby bylo Řecko přijato do eurozóny. „Přístupový proces byl dlouhý a obtížný, ale Řecko jej nakonec dokončilo úspěšně,“ prohlásil ministr Eichel v Bundestagu.

Ministr Papantoniu tedy dosáhl svého, vyhrál sázku s ministrem Waigelem. Řecko se stalo řádným členem eurozóny.

To ovšem znamenalo, že evropské úmluvy nemají ani cenu papíru, na kterém jsou napsány. Řecký veřejný dluh dalece přesahoval nejen maximálních 60, nýbrž rovných 100 procent HDP. A již tehdy kolovaly Evropou pochyby o číslech, která Athény posílaly do Bruselu.

Kritici eura

Ve společnosti, zejména té německé, byl slyšet disidentský názor, že německá marka nebyla jen obyčejným platidlem, nýbrž také psychologicky důležitým symbolem německé poválečné rekonstrukce a hospodářského zázraku. 90. léta byla dekádou handrkování o euro.

Kupříkladu roku 1992 publikovalo 62 německých profesorů společné varování před zavedením eura. Obávali se toho, že měnová unie, tak jak byla strukturovaná, „vystaví západní Evropu silným ekonomickým fluktuacím, které by mohly v dohledné budoucnosti vést k politické zkoušce ohněm“.

Politická vůle však nakonec zvítězila nad ekonomickými výhradami. V dubnu 1998 obě komory německého parlamentu, dolní Bundestag a horní Bundesrat, který zastupuje zájmy 16 německých států, umetly cestu poslednímu kroku k měnové unii.

Když poté některý vládní představitel o euru jakkoli veřejně zapochyboval, vzbudil tím nesmírné pozdvižení v celé Evropě. Na vlastní kůži to poznal Hans Reckers, prezident centrální banky německého státu Hesensko.

Reckers byl tehdy členem výkonné rady Bundesbanky. V dubnu 2000 si na konci proslovu před hrstkou finančních novinářů v konferenční místnosti státní centrální banky odkašlal a řekl: „Domnívám se, že Řecko není na měnovou unii ani zdaleka připraveno. Jeho přijetí musí být odloženo nejméně o rok.“

Trvalo necelých dvacet minut, než první zpravodajská agentura jeho výrok zveřejnila, a dalších pět, než se začala propadat athénská burza. Řecká centrální banka musela začít nakupovat drachmu, aby zabránila pádu hodnoty své měny. Ministr Eichel tehdy zavolal prezidentu Bundesbanky Ernstu Weltekemu, který Reckersovi promptně nasadil náhubek. Dnes však Reckers tvrdí, že všech 15 členů tehdejší výkonné rady Bundesbanky mělo za to, že přijetí Řecka do eurozóny byla chyba.

Podle některých šlo o chybu, která se vstřebá, poněvadž Řecko je jen velmi malá země.

Jiní zase tvrdili, že jde o chybu tragickou a varovali před podceněním síly finančních trhů.

A tak bylo 1. ledna 2002 euro zavedeno a skutečné problémy se neřešily. Navzdory všem maastrichtským slibům a deklaracím se celkové zadlužením 12 zemí eurozóny během pěti let příprav na euro zvýšilo o 600 miliard eur. Na konci roku 2002 činil jejich úhrnný dluh 4,9 bilionu eur, přičemž jen ten italský dosahoval 1,3 bilionu eur.

Skeptičtí Američané

Na druhé straně Atlantiku zkoumali evropské plány američtí ekonomové. Připadaly jim nedopečené a velikášské, slovy Kennetha Rogoffa, profesora finanční ekonomie na Harvardu a poradce amerického prezidenta a mnoha jiných vlád po celém světě.

V 90. letech, když euro začalo nabývat na obrysech, Rogoff vyučoval na Princetonu, a když se z eura stala reálná měna, byl právě jmenován šéfekonomem Mezinárodního měnového fondu. Již tenkrát se shodoval se svými kolegy, že euro je naplánováno „v příliš velkém měřítku“.

Rogoff si povšiml, že mezi americkými a západoevropskými ekonomy vzniká transatlantická průrva. Obě skupiny, které se na hlavních makroekonomických záležitostech obvykle shodovaly, si najednou šly málem po krku. Evropané vinili své zámořské kolegy, že nechápou, jakým historickým milníkem euro je, že nerozumějí jeho velkolepé vizi a velkému evropskému skoku vpřed. Američané, suší a pragmatičtí, zase vinili své evropské protějšky z bagatelizování rizik. Přišlo jim, že Starý kontinent už zase podléhá přespřílišnému romantismu a je slepý k realitě.

Rogoff v díle architektů eura našel několik dobrých myšlenek. Například maastrichtský dluhový strop podle něj zůstává dodnes brilantním a opodstatněným kritériem. Rogoff je stále přesvědčen, že nastavení poměru státního dluhu vůči HDP na 60 procent se ukázalo jako nanejvýš rozumné.

„Tenkrát to bylo něco úplně nového,“ tvrdí. „Byl to znamenitý nápad.“

Jediný problém, jak se brzy ukázalo, spočíval v tom, že Evropané mají zkrátka tendenci zpronevěřovat se svými ideálům.

***


Stručné dějiny eura původně vyšly v německém týdeníku Spiegel.

Přeloženo pro Finmag.

Pokračování příště
.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy