Tikající eurobomba: Kašleme na Maastricht (1997–2001)

24. 10. 2011 | 23:26
Přečteno 4098 krát
Řecká krize ukázala, proč je euro nejnebezpečnější měnou na světě. Základy, na nichž euro stojí, jsou dluhy a účetní triky a romantické politické vize, které nahradily solidní ekonomické principy. Následující dějiny společné měny vyprávějí o tom, jak se z dobré myšlenky stala tragédie epických proporcí. Více v druhém díle euroseriálu.

- Čtěte také první díl seriálu o příčinách eurokrize - Tikající eurobomba: Budiž euro (1991–97)

***


Eurokandidáti švindlují

Hans Tietmeyer, tehdejší předseda Bundesbanky, ve své knize Herausforderung Euro (Výzva jménem euro) potvrzuje, že některé země prováděly „pochybnou kosmetickou chirurgii“ údajů souvisejících s inflací, státním dluhem a cenovými trendy, tak aby ladily s požadavky eurozóny.

Kupříkladu italský státní dluh ve výši 115 procent HDP byl podstatně vyšší než dluhový strop sjednaný v Maastrichtské smlouvě (tedy 60 procent). A dluhové kritérium flagrantně porušovala i Belgie.

Hans Tietmayer s jistým znepokojením podotýká, že roku 1998 evropští politici, plni emocí z gigantického rozsahu svého projektu, vyškrtli z harmonogramu přechodu na novou měnu finální zkoušku toho, zda jednotlivé země vůbec splňují požadavky Maastrichtské smlouvy. Zkrátka si řekli, že euro bude zavedeno 1. ledna 2002 stůj co stůj.

Na zasedání německého kabinetu, na němž mělo padnout rozhodnutí o přijetí eura, vystoupil Tietmayer s námitkou vůči některým kandidátům, leč marně. Výsledek zasedání byl vlastně dán již dávno předtím, a to dokonce písemně.

Tehdejší kancléř Helmut Kohl, Evropan tělem i duší, který vyznával myšlenku, že válka v Evropě se již nikdy nesmí opakovat, si toto historické rozhodnutí velmi přál. Tietmayer vzpomíná, že Kohl slavnostně prohlásil: „Nechť za padesát let vidíme euro stejně pozitivně jako dnes německou marku.“

V druhé polovině 90. let se celá Evropa ocitla ve víru finančních a ekonomických dat. Jejich sběr byl ponechán na každé zemi EU a Evropané si navzájem věřili. Jednu otázku však nikdo nevysvětlil: „Až se všechna čísla sejdou v Lucemburku, co se stane, pokud Eurostat zjistí chyby či systematické porušování pravidel? Který úřad či orgán vynutí sankce a na jaké úrovni?

Jak Schröder a Eichal dědili euro

Německo mělo i jiné starosti. Po 16 letech Kohlovy vlády zvítězila ve volbách 1998 koalice středolevých sociálních demokratů (SPD) a Zelených. V Německu se zdálo, že nastává nová éra, pro evropský projekt však žádné velké nadšení nepanovalo. Pro nového kancléře Gerharda Schrödera už euro nebylo otázkou války a míru. O nové měně lehkovážně mluvil jako o „churavém předčasně narozeném dítěti“.

Jenže euro bylo vždy také výsostně politickou měnou, tvrdí Hans Eichel, Schröderův ministr financí. Španělsko, Portugalsko a Řecko bývaly vojenské diktatury, které nalezly cestu zpátky k demokracii teprve v polovině 70. let. Silná vazba na Evropu, dodává Eichel, byla vnímána jako nástroj k posílení mladých demokracií.

Té řecké se dostalo oficiálního stvrzení, po němž tolik toužila, v roce 2000, kdy Evropská komise a Evropská centrální banka konstatovaly, že Řecko urazilo v předchozích dvou letech kus cesty. ECB varovala před vysokým řeckým zadlužením, ale Komise přesto doporučila, aby bylo Řecko přijato do eurozóny. „Přístupový proces byl dlouhý a obtížný, ale Řecko jej nakonec dokončilo úspěšně,“ prohlásil ministr Eichel v Bundestagu.

Ministr Papantoniu tedy dosáhl svého, vyhrál sázku s ministrem Waigelem. Řecko se stalo řádným členem eurozóny.

To ovšem znamenalo, že evropské úmluvy nemají ani cenu papíru, na kterém jsou napsány. Řecký veřejný dluh dalece přesahoval nejen maximálních 60, nýbrž rovných 100 procent HDP. A již tehdy kolovaly Evropou pochyby o číslech, která Athény posílaly do Bruselu.

Kritici eura

Ve společnosti, zejména té německé, byl slyšet disidentský názor, že německá marka nebyla jen obyčejným platidlem, nýbrž také psychologicky důležitým symbolem německé poválečné rekonstrukce a hospodářského zázraku. 90. léta byla dekádou handrkování o euro.

Kupříkladu roku 1992 publikovalo 62 německých profesorů společné varování před zavedením eura. Obávali se toho, že měnová unie, tak jak byla strukturovaná, „vystaví západní Evropu silným ekonomickým fluktuacím, které by mohly v dohledné budoucnosti vést k politické zkoušce ohněm“.

Politická vůle však nakonec zvítězila nad ekonomickými výhradami. V dubnu 1998 obě komory německého parlamentu, dolní Bundestag a horní Bundesrat, který zastupuje zájmy 16 německých států, umetly cestu poslednímu kroku k měnové unii.

Když poté některý vládní představitel o euru jakkoli veřejně zapochyboval, vzbudil tím nesmírné pozdvižení v celé Evropě. Na vlastní kůži to poznal Hans Reckers, prezident centrální banky německého státu Hesensko.

Reckers byl tehdy členem výkonné rady Bundesbanky. V dubnu 2000 si na konci proslovu před hrstkou finančních novinářů v konferenční místnosti státní centrální banky odkašlal a řekl: „Domnívám se, že Řecko není na měnovou unii ani zdaleka připraveno. Jeho přijetí musí být odloženo nejméně o rok.“

Trvalo necelých dvacet minut, než první zpravodajská agentura jeho výrok zveřejnila, a dalších pět, než se začala propadat athénská burza. Řecká centrální banka musela začít nakupovat drachmu, aby zabránila pádu hodnoty své měny. Ministr Eichel tehdy zavolal prezidentu Bundesbanky Ernstu Weltekemu, který Reckersovi promptně nasadil náhubek. Dnes však Reckers tvrdí, že všech 15 členů tehdejší výkonné rady Bundesbanky mělo za to, že přijetí Řecka do eurozóny byla chyba.

Podle některých šlo o chybu, která se vstřebá, poněvadž Řecko je jen velmi malá země.

Jiní zase tvrdili, že jde o chybu tragickou a varovali před podceněním síly finančních trhů.

A tak bylo 1. ledna 2002 euro zavedeno a skutečné problémy se neřešily. Navzdory všem maastrichtským slibům a deklaracím se celkové zadlužením 12 zemí eurozóny během pěti let příprav na euro zvýšilo o 600 miliard eur. Na konci roku 2002 činil jejich úhrnný dluh 4,9 bilionu eur, přičemž jen ten italský dosahoval 1,3 bilionu eur.

Skeptičtí Američané

Na druhé straně Atlantiku zkoumali evropské plány američtí ekonomové. Připadaly jim nedopečené a velikášské, slovy Kennetha Rogoffa, profesora finanční ekonomie na Harvardu a poradce amerického prezidenta a mnoha jiných vlád po celém světě.

V 90. letech, když euro začalo nabývat na obrysech, Rogoff vyučoval na Princetonu, a když se z eura stala reálná měna, byl právě jmenován šéfekonomem Mezinárodního měnového fondu. Již tenkrát se shodoval se svými kolegy, že euro je naplánováno „v příliš velkém měřítku“.

Rogoff si povšiml, že mezi americkými a západoevropskými ekonomy vzniká transatlantická průrva. Obě skupiny, které se na hlavních makroekonomických záležitostech obvykle shodovaly, si najednou šly málem po krku. Evropané vinili své zámořské kolegy, že nechápou, jakým historickým milníkem euro je, že nerozumějí jeho velkolepé vizi a velkému evropskému skoku vpřed. Američané, suší a pragmatičtí, zase vinili své evropské protějšky z bagatelizování rizik. Přišlo jim, že Starý kontinent už zase podléhá přespřílišnému romantismu a je slepý k realitě.

Rogoff v díle architektů eura našel několik dobrých myšlenek. Například maastrichtský dluhový strop podle něj zůstává dodnes brilantním a opodstatněným kritériem. Rogoff je stále přesvědčen, že nastavení poměru státního dluhu vůči HDP na 60 procent se ukázalo jako nanejvýš rozumné.

„Tenkrát to bylo něco úplně nového,“ tvrdí. „Byl to znamenitý nápad.“

Jediný problém, jak se brzy ukázalo, spočíval v tom, že Evropané mají zkrátka tendenci zpronevěřovat se svými ideálům.

***


Stručné dějiny eura původně vyšly v německém týdeníku Spiegel.

Přeloženo pro Finmag.

Pokračování příště
.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Karel Mueller napsal(a):

Aleši,

předevčírem jsem poslouchal o tom, že Řecku má být odpuštěna polovina dluhů a státy mají navalit bankám další stamiliardy eur ...

Další komentář netřeba.
24. 10. 2011 | 23:51

pepan napsal(a):

šílené řešení III.WW také velmi reálné. Kdo jsou sv. věřitelé a kdy budou chtít prachy zpět???

Kaddáfí a Lybie prý chtěla nazpět jenom 200 mld.USD a jak to dopadlo???

Co když Čína bude chtít 5 biliónů a my neumíme ušít boty ani košile???

Ale tisknout prachy umíme rychle a zobchodovat demokracii také!!!

Jak dále francouští soudruzi budeme pokračovat??? Dopodvádíme se všichni dohromady ignorujíc mez. práva???
25. 10. 2011 | 00:13

Karel Mueller napsal(a):

pepan:

Asi to tak dopadne, po nás potopa.
25. 10. 2011 | 00:28

Medikolog napsal(a):

Francouzi Libyi zaplatili svůj dluh stejně, jako svůj dluh "vyrovnal" Filip IV. Sličný roku 1307 Templářům. Muammar Kaddáfí byl ztýrán a zastřelen, velmistr de Molay byl mučen a zaživa upálen... Majetky poražených přebírá (jedno jestli přímo nebo zprostředkovaně) vítěz...

Tese o spirále dějin dějin se opět potvrzuje. Historia Magistra Vitae.. Dluhy musí platit pouze slabý silnému.
25. 10. 2011 | 00:29

Maximus napsal(a):

pepane kurňa, Libye je podle vzoru zmyje! Jinak souhlas.
25. 10. 2011 | 00:32

Karel Mueller napsal(a):

Medikolog:

Problém je v tom, že věřitel sílí a dlužník slábne.
25. 10. 2011 | 01:09

schlimbach napsal(a):

Dokud se budeme domnívat, že je normální, když finanční systém "stojí" odděleně nad společností, nemůžeme se divit, že jsme všichni otroci, že se státy zadlužují a vznikají krize.

Je to jako s krevním oběhem v těle. Kdo z nás by nechal někoho jiného, aby reguloval cirkulaci krve v našem těle? Aby rozhodoval o "nás bez nás"? Peníze jsou krví ekonomiky. Ekonomika musí být nedílnou součástí společnosti a pokud má být společnost svobodná a má se kvalitativně rozvíjet, potom i finanční systém musí být součástí společnosti. Společnost sama jej musí utvářet, aby mohl sloužit společnosti k jejímu rozvoji, ne sebezničení.

Žijeme v době zažitých dogmat a tupých klišé, aniž bychom byli ochotni se znovu a znovu zamýšlet nad tím, co je pro nás jakoby "evidentní", ale ve své podstatě je to zcela jiné, než se domníváme.
25. 10. 2011 | 05:41

vasja napsal(a):

Kdyby to Klaus neřikal už dávno...
Ale oni s nim namluvili poráde nemluvěj.
Asi trucujou.
Divný je, že si ničeho nevšim pan Špidla. Za ty baťohy plnejch prachů, který si nasil z Brusele domu, měl bejt trochu víc pozornější.
25. 10. 2011 | 07:50

Pepa Řepa napsal(a):

Hodně dobrá serie článků.
V podstatě koresponduje s názory lidí jako je Robejšek.Tvrdí to už delší dobu.Romantismus je slabý výraz. Idiocie sociálních inženýrů sedí víc. Je to škoda, velká škoda, sklouzlo to celé někam jinam než měli otcové zakladatelé na mysli. K západní Evropě patříme, bohužel popojela jinam.
Jen skalní Eurohujer bude odříkávat dál své mantry o tom, že se nic neděje. Před půl rokem by autoři byli ostrakizováni, pes by od nich kůrku nevzal.

Medikolog
pro znalého člověka nic překvapivého, řekl bych. Frantík rozehrál v Maghrebu svou hru se Středomořskou unii. Marně dumám, kde je v souladu se zájmem Středoevropana, o to víc je zajímavější, že teď utíkají přes Maltu Qaddháfího věrní sekuriťáci. Ti nás obohatí ještě víc než Tubu z Nigeru.Ať žije multi-kulti obohacování.
Pan Shanaáh Vám to vysvětlí. Arab Road to Demokracy. Dětičky mávají vlaječkami všude jásající davy jako u severního Kima, zloduch je v mrazáku. Až zjistíte, že jsem se mýlil v něčem, co tady pár let píšu, dejte vědět. Rád bych aspoň jednoue mýlil v odhadu.
Všíml jste si jak o konci Muammara nikdo ze "znalců" ani nešpitne?
Inu nehodí se to do nalejvárny a vymývání palic.

Jinak k tématu, v LN vyšel před časem podrobný rozhovor s poradcem Sarkozyho, kde tvrdí, že o falšování hospodaření v Řecku dávno věděl on i jiní. Je před volbami, s tím nemůžeme před lidi, byla jeho odpověď.
Teď je také před volbami, tak táhl Napoleon na Mojmíra. Jestli Vám nedocvakává, je mi líto. A my tady žijeme v reminiscenci strachu z Germána. Jsou i jiná nebezpečí, když Anglosas řekne, že se jde doleva, jde žabožrout doprava. Zatím k tomu potřebuje Germána, jsem zvědav, jak dlouho bude Germán vytahovat peněženku.
25. 10. 2011 | 08:12

Silvie napsal(a):

Omlouvám se, že to kopíruju už podruhé,ale je to nesmírně důležité!!! pro všechny eurooptimisty.

Jak se to má s "ozdravnou" politikou EU!

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Sarkozy se v pátek večer na summitu na normandském pobřeží podvolil německému tlaku na znovuotevření smlouvy výměnou za to, že Berlín přestane trvat na automatických sankcích pro fiskální hříšníky.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Výzva ke znovuotevření smlouvy však narazí na tuhý odpor evropských představitelů vyčerpaných únavnými devíti lety, během kterých se se finalizovala Lisabonská smlouva, jež vstoupila v platnost teprve loni.

Automatické sankce nebudou

Podle pravidel, která minulý měsíc navrhl komisař pro měnové záležitosti Olli Rehn, by členským státům za nedodržování Paktu stability a růstu, souboru pravidel nastavujících omezení rozpočtových deficitů na 3 % HDP a výši státního dluhu na 60 %, hrozily pokuty ve výši 0,2 % HDP. Tresty by přišly téměř automaticky, rozhodovala by o nich Komise a následně by je mohlo zrušit hlasování kvalifikovanou většinou členských států.

Systém byl tímto způsobem navržen ve snaze vyhnout se řadě politických výměnných obchodů, ke kterým by nevyhnutelně došlo v případě, že by rozhodnutí činily členské vlády EU. Nejsilnějším zastáncem automatických pokut a Komise bylo Německo, jakožto strážce fiskální disciplíny EU. Opozici vedl Sarkozy s argumentem, že nad národními rozpočty by měli mít kontrolu politici a zvolené vlády.

Podle francouzsko-německé dohody nebudou nakonec žádné sankce „automatické“, ale rozhodnutí o udělení pokuty bude spočívat na ministrech financí EU a nikoliv Komisi, což zvyšuje pravděpodobnost politických obchodů. „V roce 2004 to byla právě Francie s Německem, kdo Pakt stability oslabil. A dnes to dělají znovu,“ prohlásil vysoký představitel Komise. Německá média ústupky Merkelové kritizují. Deník Financial Times Deutschland se domnívá, že „vláda ve své kampani na vytvoření nového paktu stability jako opravdového nástroje rozpočtové disciplíny ohromným způsobem selhala.“

presseurop
25. 10. 2011 | 08:22

český maloměšťák napsal(a):

Už staří Čechové :(.... :

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Ba%C5%A1evi_z_Treuenburka

http://www.cot.cz/zobrazcl.php?id=1040813414

Když byste /zcela hypoteticky/ měli svá aktiva vázána na dlužníka, o němž víte, že mu bude dělat velké potíže splácet 15 % úrok - zvýšíte mu úrok až na 80 % ?
Proč ?

:---()
25. 10. 2011 | 10:20

Občan napsal(a):

Ale kulový, děťátka, ono to má zcela rozaickou příčinu - banky nemají ani vorla a hotové prachy došly. Finito.
Banky rizikovým finančním gamblerstvím prošustrovaly úplně všechno vč. prachů uložených na penzijních a stabních spořeních a pojištěních a teď se bojí, že by se mohla větší skupina lidí rozhodnout to vybrat, protože doba je nejistá.
Jenže jediné, co by jim mohly banky dát, jsou neprodejné nemovitosti, ojetá auta a počítačové sjetiny o ztrátových transakcích z finančního kasina.
Oblíbený fackovací panák Řecko ani oblíbený Pepořepův Mojmír s tím nemají co do činění. Dokonce ani figurky jako je Sarka-Farka, Suchar nebo Ledová Anděla s tím nemají mnoho společného.
Tohle skoro bez výjimky podělaly banky, banky a zase banky. Ony ukradly peníze vkladatelům a roztočily je v herně. Ony tu hernu za ty cizí peníze vlatně nejdřív vybudovaly a luxusně vybavily. Pak v ní roztočily ukradené prachy. A teď se bojí maléru. A on to je malér, VELIKÝ průser to je.
Takže se jaly bránit vydíráním vlád, v jejichž zemích působí. A vlády místo by řekly "Táhněte do ......", sáhly do kešeně, odrbaly především zaměstnance na daních, a daly to bankám. A když to nestaČILO, domluvily se vlády silných států a začaly vytipovávat, které státy budou obětovány. No, už je vybráno.

Skončí to nakonec nejspíš tak, že Balkán i s Řeckem spadne zpátky do mocenského ranku Osmanů (možná za to dostane Ankara nějaký status přidruženého státu EU, aby moc nezlobila a nedusila obyvatele svých znovunabytých území), Pyrenejský poloostrov se stane kolonií Francie a Německo si nechá kus Střední Evropy. Část Polska, Maďarsko, Slovensko a Pobaltí budou vráceny Rusku za to, že tam bude udržovat PRO EU nárazníkové pásmo.

A silné mocenské jádro EU (Německo, Francie a Velká Británie, možná ještě itálie) si dál povede své neokolonialistické války, které budou ze značné zčásti platit nárazníkové protektoráty, protože budou stále členy EU. Nemají totiž na výběr, protože už nemají žádné DOMÁCÍ výrobní základny.
Hm, když se tak podívám tak 25 let zpátky, ono to takhle vlastně bylo směřováno od začátku :o))
25. 10. 2011 | 11:32

JC napsal(a):

Velice důležité informace, které dokládají mimo jiné že :
1. Klaus rozhodně není jako ojroskeptik "sám voják v poli", tudíž argumenty ojrohujerů, že nikdo nikdy neoponoval jsou liché.
2. Rozsahem ideologické slepoty a jejími negativními důsledky EU připomíná RVHP v
míře jakou si ojrohujer ani nedokáže představit.
25. 10. 2011 | 11:56

JC napsal(a):

český maloměšťák,
Dlužníku, který dělá potíže se zásadně nepůjčují další peníze a v konečné fázi se na něj pošle exekutor.
25. 10. 2011 | 12:08

Mate napsal(a):

Co do toho furt rejete s nějakou aritmetikou a připomínáním kdovíčeho ? :-)
Jediné co se řeší,
je zametení problémů pod koberec tak hluboko,
aby se znovu nevyvalily,
dokud budou současní Eurohujeři ve funkcích.
25. 10. 2011 | 12:33

helemele napsal(a):

Jak by se dalo zabránit velkému koulení v EU,
když EU to chtělo, Řecko si v té chvíli myslelo, že je to terno a taky to chtělo, všichni věděli a mlčeli, aby to vyšlo a bylo to euro, protože věřili, že pášou pokrok a ráj na zemi a ještě je za to volili voliči.
Jedinej způsob je jako v té pohádce volat, že král je nahý a euro je hloupej a nemožnej projekt, co povede ke krizi, ale ještě nikdo nenapsal pohádku o tom, jak král je nahý,
všichni to ví a všichni mlčí a když někdo zavolá, tak všichni dělají, že to král je nahý, neslyší. A melou o těch krásných šatech a mezitím masakrují ty, co říkají, koukněte on je doopravdy nahej.
25. 10. 2011 | 12:48

Občan napsal(a):

Ne, děťátka, ani ojro v tom nehraje roli.
Jen a jen fakt, že BANKY ROZKRADLY VŠECHNY PRACHY, co v nich byly. Do mrtě všechny. Prošustrovaly. Prohrály v hazardu. Tedy zpronevěřily.
Z toho nelze vinit ani Evropu, ani Řecko, ani malé střádaly a dlužníky - JEN A JEN BANKY.

Začalo to v USA, nikoli v EU, jak se nám někteří snaží podsouvat. A začalo to tím, že se provalilo, že některé banky jsou bez jediného centu. Že všechno vč. splátek dluhů probendily na "finančních trzích". A protože globalizace, brzy vyšlo najevo, že to není jen problém pár amíckých bank, ale problém skoro všech bank. A že jsou v čudu prachy na penze; a prachy na stavební spoření; a prachy na studia; a pojistky na kdeco - toho se vlády lekly a jakmile banky začaly fňukat, vlády pčispěchaly s kapesníkem v podobě stovek miliard ojro.

Ne ojro, NE EU, NE Řecko. BANKY. A finanční eskamotéři. VŠICHNI.
25. 10. 2011 | 13:07

Silvie napsal(a):

JC,

on Klaus taky nikdy nebyl "sám voják v poli" (viz cukání Britů zdrhnout z unie, nadšení Irů pro LS atd.), to se nám jen snažili eurohujeři namluvit.
Zesměšňovali ho,jak mohli,že prý ho vybučeli z EU parlamentu.
Jo, vybučeli ho sami voli, kteří tam celou dobu seděli za naše těžce vydělané prachy a co dovedli Evropu cugrunt.
25. 10. 2011 | 13:15

SansLogique napsal(a):

JC napsal:
"Dlužníku, který dělá potíže se zásadně nepůjčují další peníze..."
to žijete v nějakým jiným světě.

"v konečné fázi se na něj pošle exekutor."
tady jste se vrátil do toho našeho.
25. 10. 2011 | 14:35

Šmoula napsal(a):

Drobku, ty jsi naivní jak děcko. Ty jsi za komunistů opravdu věřil že předhoníme kapitalisty protože vypěstujeme obilí s 5 klasy na stonku. A že za neúspěchy můžou imperialisti a vrazi z Wall street??
Takže pokud nechceš být za blba tak věř že pomocí dluhů a nemakačenků porazíme ekonomicky celý svět i čínu, a za všechno zlé mohou komunisti a Putin a Moskva.
..
A nezdržuj v Provozu, musíš se jasněji profilovat. Pokus se vymyslet budovatelské EURO Heslo. Výborná byla Šiklová- radši se mýlit s USA než mít pravdu s Ruskem. Tak se dělá kariéra, nechápavče
25. 10. 2011 | 15:14

JC napsal(a):

SansLogique,
V obou případech jsem měl na mysli : jak by se mělo postupovat.
25. 10. 2011 | 15:31

JC napsal(a):

Silvie,
Ale to měla být jen reakce na jednoho ojrohujera, který tady nedávno tvrdil, že nikdy neslyšel žádné hlasy proti, a teď když se to sype jsou všichni chytří.
25. 10. 2011 | 15:33

Alena Vrbová napsal(a):

JC napsal(a):

český maloměšťák,
"Dlužníku, který dělá potíže se zásadně nepůjčují další peníze a v konečné fázi se na něj pošle exekutor."

Pane JéCé,
vím, že odpověď nebyla určena mne - dovolím si jen malou technickou k dohnání ad absurdum. -
Otázkou je. Proč si vůbec dlužník potřeboval půjčit. Proč dělá potíže je jasné dle Vašeho tvrzení, že nikdo mu již nepůjčí. Dluh tedy narůstá a Váš " optimistický závěr" tzv. třešnička na dortu - exekutor. Totální zvýšení jeho dluhu.:-)) Bravo - místo řešení jste tímto zasel "vraždu či sebevraždu! v přímém přenosu. :-(((

Opravdu nic ve zlém - pane JéCé, nicméně takovýto stín to na mne vrhá.

Mějte se. A.V.
25. 10. 2011 | 15:50

SansLogique napsal(a):

JC,
ovšem. A chápete, že se takhle nepostupuje zcela záměrně a že to je přesně důvod, proč není v p... jenom nějaký to Řecko, ale celej svět?
25. 10. 2011 | 15:56

Alena Vrbová napsal(a):

P.S.: ještě pro doplnění a upřesnění ke své otázce. Proč si dlužník potřeboval půjčit a jaký je důvod - tedy proč není schopen splácet.

A.V.
25. 10. 2011 | 16:15

JC napsal(a):

SansLogique,
Nezlobte se ale nemáte pravdu.
1. Státní bankrotem skončilo v minulosti několik států, takže to jde.
2. V pr..li není rozhodně celý svět, pokud se ještě najde někdo kdo je obchten půjčovat/Čína.
Problém je to , že se řešení dlužníků v EU odkládá pod tlakem ideologických nesmyslů.
Euro projekt prostě nesmí zaniknout protože to ÚV naplánovalo.
25. 10. 2011 | 18:05

JC napsal(a):

Alena Vrbová,
Když vás navštíví exekutor, je to těžkej moment v životě lidským. V žádný případě to není důvod k sebevraždě.
Místo na Plasmu se holt budete dívat na TV z frcu, Místo autem budete opět jezdit tramvají a pokud vás vystěhuje z bytu, tak se holt s rodinou nastěhujete k rodičům a vytvoříte dvougenerační domácnost jako za dob kdy zítra znamenalo předevčírem.

Nebo si myslíte, že je normální aby uklízečka jezdila ve Ferrari ??
25. 10. 2011 | 18:10

SansLogique napsal(a):

JC, nj, podle očekávání - vůbec nemáte tušení, která bije.
Tak skladké sny na palubě Titanicu a nedejte se rušit.
25. 10. 2011 | 18:13

JC napsal(a):

SansLogique,

Buďte v klidu, já mám záchranný člun nachystaný.
25. 10. 2011 | 18:22

Alena Vrbová napsal(a):

JC napsal(a):

:-)) Tím dlužníkem, o kterém jsem psala, byly myšleny dlužné státy(země) - navazovala jsem na text pana A. Drobka ve spojitosti s Vašim konkrétním řešením.
Vůbec by mne nenapadlo, že řešíte - svého - vlastního dlužníka - tedy Váš postup - jak Vy, sám osobně, se stavíte k údajné problematice - dlužník versus věřitel.
Je totiž nepravděpodobné, že Váš postup, návrh pro řešení, není správný.

Znáte ta stará, dobrá úsloví; Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Jak Ty na mne, tak Já na Tebe. Nechci býti prorožkou, jen se může stát, že jednoho dne se můžete ocitnout ve stejné či podobné roli, do jaké jste nyní pasoval toho svého dlužníka.

Dám Vám, zcela nezištně, dobrou radu.
Osobně se držím zásady, které jsem se naučila od nejpřednějšího liberalisty;

" Co nechceš sám trpět, nečiň jinému. " Mohla bych napsat, jak jednoduché a prosté a přitom tak geniální a v pravdě přeživší. Píši o tom proto, ze to znám ze své vlastní zkušenosti.

Závěrem k Vaší poslední větě jen tolik;

Pokud si to Ferrari, Vaše zmíněná uklizečka, plnohodnotně a právem odpracovala(od-uklízela), budiž ji to Ferrari ze srdce přáno.
Je však nepravděpodobné, že to je jejím přáním. Pravděpodobnější je, že to je Vašim přáním.:-)) Toť vše.

Mějte se. A.V.
26. 10. 2011 | 13:38

Alena Vrbová napsal(a):

P.S.: Oprava.

Je totiž nepravděpodobné, že Váš postup, návrh pro řešení, je správný.
26. 10. 2011 | 13:40

Terry napsal(a):

Jedná se o seriál článků

"Tikající eurobomba"
(autor: Reportéři časopisu Spiegel)

na stránkách FINMAG.cz (vyhledání http://www.finmag.cz/cs/vyhledavani/?act=main-%3Eparam-%3Eparam-%3Eparam-%3EdoSearch&query=Tikaj%C3%ADc%C3%AD+eurobomba)

A mj.

Eurozóna nevyhnutelně směřuje k rozpadu (http://dialog.ihned.cz/c1-52090940-eurozona-nevyhnutelne-smeruje-k-rozpadu)_23. 6. 2011:
Ekonom Nouriel Roubini se zamýšlí nad budoucností eurozóny. Euro může ostře oslabit, až k paritě s americkým dolarem. Postupně dojde k rozpadu měnové unie, ti slabší z ní vypadnou.
26. 10. 2011 | 14:07

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy